*Elfík*

Naprosto normální a průměrní občané a občanky České republiky si přijeli zkusit to ''nejdrsnější prostředí'', které tu můžeme nabídnout. A to prosím český venkov. Nejenže všichni měli kde spát, nejenže měli co jíst, jelikož i lese se dá něco nasbírat (nebo ne??), ale oni dostali teplo domova. Vše se odehrávalo v parném létě, tudíž mohli všichni kliďánko sedět doma na prdeli a dívat se na Ordinaci, ráno vstát do práce a udělat něco užitečnějšího pro národ... Namísto toho se rozhodli, že si vydělají milion korun. A nyní se konečně dostávám k tomu, proč jsem vlastně tak naštvaná. Totiž, čeští scénáristé, producenti, režiséři, prostě celá parta, která pracuje pod záštitou Novy jednoho krásného (ale deštivého) odpoledne zhlédla ''Kdo přežije''. Teď vám opravdu neřeknu přesně, jakou řadu, ale mám dojem, že Fidži a kousek Cookových ostrovů. Pak si řekli, že když už stupidní Češi se rádi dívají na reality-show (kupříkladu typu Vyvolených), co kdyby (s)prostě ukradli nápad, jen změnili prostředí (ano, nemáme tu žádné ostrovy) a trochu více se zaměřili na inteligenci národa, mohla by z toho vyjít docela pěkná fraška! A tak se stalo. Dvanáct soutěžících, jeden hloupější než druhý navštívilo zcela normální usedlost, kde (propáníčka), neteče voda a NENÍ tu záchod (jen suchý, propáníčka!), ve zkratce se tu život zastavil před sto lety. Řekněte mi, že ještě existují kadibudky s vyřezávaným srdíčkem? Že máte na chalupě studnu a teplá voda neteče? A že s elektřinou je to také bída? A dovolte mi poslední dvě otázky: že se to dá zvládnout a že je to čas od času hrozně fajn? A že k tomu, abyste to zjistili, nepotřebujete nějakou přiblblou soutěž?!

Upozornění: pokud se někomu z Vás nelíbila Melancholia, ale Nákaza ano, ušetřete čas, nedívejte se na Perfect Sense a nečtěte tento komentář! ----- Pár dní. 5 smyslů. 2 lidé. Tak by se také mohl popsat film, který ukazuje špatnost světa, ale i jeho dobré stránky. A krásné chvíle, okamžiky, které stojí za to prožít. Nebo ne. Rádoby zajímavé záběry klepající se kamerou, stále stejně se tvářící Ewan McGregor, úlisně mrkající Eva Green, tedy absolutně se nehodící pár, zoufalí lidé na pokraji smrti, vraždy, doba ledová. Jak říkal Zdeněček, kamarád Evy, co tropí hlouposti, jsou tu dvě možnosti. Zřejmě jsem měla špatnou náladu na romantický kýč či jsem měla až moc dobrou náladu na pesimistický film. Hm. Inu, Polaroid mne příjemně překvapil, v restauraci nevypadalo jídlo nijak špatně a.... bylo vtipné dívat se na lidi pojídajíc syrové maso. Vážně. Ne, že bych to někdy chtěla zkusit, ale oni už to mají za sebou. Možná... Kdo ví? Opravdu si za vše můžeme sami? Chcete si zapřemýšlet? Chcete se přestat nudit? Kupte si medvídka Mývala. Nebo vstaňte z té blbé židle, přestaňte zírat na monitor a běžte se projít, zaházet žabičky a pokuste se být optimističtí. Mně už se to daří!

Tomuto filmu dejte pět hvězdiček. Čtyři ne. Ani šest. A tři jsou úplně mimo!

Tak nevím, jestli všichni herci, co tu hráli, potřebovali mermomocí peníze či se jim zalíbil scénář. Osobně dávám přednost první variantě, protože kdo by chtěl hrát v takovéhle a opravdu se to nebojím říci, hovadině?! Vtipy nebyly vtipné, tam, kde zřejmě měly být sakra vtipné, tam postavy zabrousily ke sprostým slovům, jako kdyby si chtěly léčit komplexy z dospívání. Na to, že Wanderlust (a odmítám psát český překlad) byl můj velmi očekávaný film, na který jsem se klepala celý rok, zklamal mne tak, jako v poslední době žádný jiný. Byla jsem tak naivní, že jsem si myslela, že Jennifer Aniston by mohla hrát v normální komedii bez velké nálože sprostých slov, nahých těl a značkového oblečení?? Zřejmě ano, v tom případě se asi uchýlím do divočiny, začnu létat, budu jíst jen zeleninu a v mé chýši budou chybět dveře. Vážně si všichni mysleli, že jim to může projít??

Jak bylo řečeno v titulcích (myslím tím těch českých), tak asi nemám dobré srdce. Nebo nemám žádné. Protože dívat se na stadion plný přiteplených fotbalistů, ženu, která zvrací, protože jí nechutnalo maso (jak někomu může být špatně po masu?? Po tom dobroučkém masíčku??) a když je jí smutno, dá si ruce k tvářím, rozevře dlaně a ''volá''! Pokud tento film nese poslání (a já tedy uznávám, že nějaké ano), pak by ho tedy měli vidět všichni a začít s tím naším světem něco dělat! Víte co by bylo nejlepší? Vymazat všechny scény a nechat tam jen ty akrobatické. Vznikl by tak velmi dobrý snímek s názvem např. ''Nádherné skoky''. Na to bych se nedívala tak odpudivě. Au revoir!

Já, ačkoliv nesnáším surrealisty a s nimi vše spojené, mi nevadí Švankmajer... Respektive, nevadí mi Piknik. Inu, on mi vlastně nevadí ani ten piknik... Ale dívat se na promyšlené záběry (a to hlavně) je pohlazení po duši. Tento génius mě nepřestává stále udivovat. Avšak stále nejlepší film od něho zůstává Zahrada. Neodpustím si jednu větu. Já jsem se opravdu bála, aby si nábytek nepřerazil nožičky, když se rozmýšlel nad taktikou, jak nejlépe překonat cestu z kopce dolů (a teď se mi naskýtá otázka: byl na loučku dopraven sám??)...

,,Oj, což takhle natočit film, který bude připomínat psychicky labilního mne před pár lety?'' řekl si Lars von Trier pod vlivem (dospívání) a pelášil si ťuknout na dveře šéfa filmové společnosti. Ten mu je s radostí otevřel a dal mu takovou nálož prašulek, až se Larsovi radostí/tíhou podlomila kolena. ,,Oj, což takhle si koupit nejdříve pořádný barák někde na venkově, se stájí a ''klapity klap'' a s golfovým hřištěm, kde je 19 jamek (19!! To se jen tak nevidí!!) hm?‘‘ prohlásil Lars a zajel objekt koupit. Pak se uvelebil v křesle na terásce, vzal si prášky proti depresi a jal se psát obsáhlý scénář k provokativnímu filmu pod neustálým dohledem podplacené zdravotní sestřičky. A já se ptám. Opravdu toto zamýšlel už od začátku či chtěl jen vyprovokovat lidi k přemýšlení nad ničím? Nebo to všechno udělal jen proto, aby mohl nějaký šťoural polemizovat nad Melancholií v melancholii? A proč se vlastně tak jmenuje film? Má to snad symbolizovat naše zbytečné bytí na/v zatracené Z/zemi? Má to hlubší smysl? Samozřejmě, že né! Ten svůj film si onen antigeniální antikristus natočil tedy ve svém sídle, jelikož mu došlo, že se na ten jeho mini podvod zřejmě přijde. Zakoupil k tomu všemu ještě dva Range Rovery, jednu limuzínu (meluzínu), kterážto nedokázala projet zatáčku. To zjistil už hned na začátku, tak se rozhodl trapas předat i do filmu. Vybral si velmi dobré herce, které ale sám nedokázal utáhnout, ale protože už mu nezbyly peníze, sehnal velmi levného kameramana, který vlastnil jen jednu ruční kamerku. ,,Oj, to nevypadá špatně, to by vlastně docela šlo...'' řekl, když viděl záběry (a já mu říkám ,,ne, to by teda nešlo!''). Cituji tedy plna rozhořčení jednu z hlavních hrdinek a kapánek spoileruji: ,,Já myslím, že to je hovadina!‘‘

Julie Andrews rok před Mary Poppins, respektive rok předtím, kdy Audrey Hepburn vyfoukla Oscara. A asi jí to nikdy neodpustím. Christopher Plummer v jeho rané tvorbě, tam, kde byl trochu nafoukanější. Jeptišky v klášteře, které mi trochu svým smyslem pro humor a dobrodružství připomínají ty ze Sestry v akci. Rakouské Alpy, které se vůbec nezměnily za těch několik let a Salzburg, kterýžto sice nepostrádá pěkná místa k nahlédnutí, ale kapánek se nám nyní rozrostl. Sedm dětí čekající zřejmě na převýchovu. Opravdu zajímavé postavy a místa. Když se vše skloubí dohromady, vznikne muzikál, která nejenže má opravdu nádherný příběh v němž naštěstí nejsou hluchá místa, je tam plno vtipů (zvlášť d+ti na stromech) a hlavně krásné písně. Nevadí, že se trochu opakují, aspoň si divák zapamatuje slova a může zpívat s ostatními. Když je řeč o ostatních, je třeba zmínit, že všichni dětští herci byli vybráni velmi pečlivě, když se mají usmát, tak se usmějí opravdu zářivě. A i té pětiletá Gretl věřím úplně vše...Těchto sedm dětí přispívá k plynně jedoucímu příběhu, který má zvratů vcelku hodně. Původně jsem si myslela, že skoro tři hodiny nemůže nikdo naplnit něčím tak příjemným, jako toto. A velmi mě mrzí, že muzikál vidělo tam málo lidí, tak málo uživatelů. Zasloužil by si více zájmu a pozornosti! A teď už mě nikdo nerušte, musím se naučit slova písní! Do Re Mi Fa....

Holt všecko se musí dělat s láskou. I ten jeden kůl v plotě se musí pořádně opečovávat a přemýšlet nad ním. Ovšem co kdyby byli dva inženýři a uprostřed jeden řezník?

,,Počkám a uvidím''. To jsem si říkala po dočtení knihy (tedy, zbývá mi ještě doslov, ale ty já nerada čtu, jelikož mi až moc připomíná, že ty hezké příběhy v knize skončily). Zdá se, že všechny postavy čekají, až se uvidí. Stejně jako sirotci. Ti čekají, až uvidí. Tedy, až uvidí své adoptivní rodiče. Lasse Hallström udělal z knížky něco, co jsem vůbec netušila, že se dá vytvořit. Po Gilbertu Grapeovi, Čokoládě, Hačikó a Dětech z Bullerbynu jsem tak trochu tušila, co čekávat. Hlavně, krásnou hudbu Rachel Portman, zajímavé záběry, pečlivě vybrané herce, včetně těch dětských. Filmu by neuškodilo protáhnout stopáž, já se nenudila ani chvíli i když dvě hodiny je vcelku dlouhá doba. Na druhou stranu, kniha je velmi obsáhlá, takže vyškrtání nějakých scén vlastně ani moc neuškodilo. Tímto navrhuji všem režisérům, nechce se někomu z vás natočit celou knihu? Všechna Pravidla? Mimochodem, těch tam bylo víc. Chyběl mi také Angel (ti, kdož četli, jistě budou vědět), Caroline a rozvinutí vztahu mezi Candy a Homerem. Konec byl trochu uspěchaný, on je sice i v předloze, ale tam je vše tak krásně promyšleno, že jsem hltala slova do posledního. ''Proč se obtěžovat cizími pravidly, když si můžeme udělat svá vlastní?''