*Elfík*

Řekla bych, že tento Lov je jednoznačně jediným romantickým filmem, kde po sobě hlavní protagonisté nelezou a nestrkají si jazyk do pusy. Jak mi tedy vysvětlíte, pane McGregore a slečno Blunt, že Vám oběma to spolu neuvěřitelně sekne a že bych Vám věřila Vaši zamilovanost i to, že umíte lovit. Lososy. V Jemenu.

Není nad chlápka v ponču, zírajíc na oprátku, která se pomalu, ale jistě stahuje kolem krku jeho, takříkajíc, kamaráda, toho ''Ošklivého''. ''Hodný'' ( v ponču) má vždy nabitou pistoli a štěstí, jako nikdo. Oni dva se vydávají na cestu za pokladem. Za čím jiným by také měli jít, že? Cesta je klikatá a hrbolatá, jak to u westernů bývá. Potkávají spoustu skvělých lidí, třeba ''Zlého'' a nechávají za sebou zničené a mrtvé oběti jejich hýření. A proč? Protože všichni chtějí peníze. Samozřejmě. Už od dávnověků po ničem jiném tak moc nikdo netoužil. Oprátka se stahuje kolem krku několikrát a mne to celé nějak přestalo bavit. Každý western by měl obsahovat charismatickou postavu (splněno), pak neuvěřitelně zlou (splněno) a pak skutečnost, za kterou se všichni honí. Ať je to žena, zlato, nebo třeba zlatá bambitka, s vyřezávanou ženskou postavou (počkat, to tu ještě nebylo, nechtěl by to někdo natočit?). Proč to tedy nefunguje, když všechny podmínky jsou splněny?? Na 17. nejlepší film jsou tři chlapíci málo a já jsem se ujistila, že nejlepší western, co kdy byl natočen, obsahuje postav vícero. A tím je Sedm statečných.

Ne, nemám ráda tohoto režiséra (takto to píšu záměrně, neboť se chci vyhnout skloňování jména), nemám ráda ani rádoby drsné mafiány, kterých je v podsvětí habaděj, nemám ráda prasata, jen na talíři a hlavně je nemám ráda, když žerou lidi rozkrájené na šest kousků. Sice nemám v lásce déšť, ale sakra, když se děj odehrává v Anglii, mohlo by tam alespoň jednou pršet neboť v Británii prší velmi, velmi často. Pak také nemám ráda psy, co moc štěkají a ani rychlé záběry, které sice chtějí ušetřit čas, ale tváří se tak nápadně a rádoby umělecky, až je mi z toho na zvracení. Fajn, trochu přeháním, ale já přímo nesnáším filmy tohoto typu - všichni se pozabíjíme, najdeme nové nepřátele, několik šéfů spousty band zastřelíme, vyválíme se v blátě, abychom nahnali trochu toho autetična a pak se všichni ožereme, s prominutím, pod obraz, a flákneme sebou ke stěně. Na závěr přijede policie a je strašně překvapená, jak to, že se tohle všechno odehrálo za jejími zády... A mne by zajímalo: opravdu jsou nutné filmy s těmito skutečnostmi? Neskutečné! Nehorázné! Neuvěřitelné!! (Neuvěřitelné z toho důvodu, že jste všichni podělaní z Ritchieho (a heleme se, já skloňuji!). Pryč s ním! Do věčných lovišť! Howgh....

Baseball je nádherný sport. Už nejen proto, že se skládá z několika etap, v baseballu se může šikovně převézt spoluhráče, pokud nemá rád nějaký styl odpalu. Dvě družstva proti sobě, jedna v poli, jedna na lavičce. Ta první se snaží přechytračit tu druhou, právě nadhazováním míčku, ta druhá spoléhá na výborné pálkaře a rychlé běžce. Pokud mají všechny výsady obě družstva, je to ta nejzajímavější sportovní hra, co se může zvrtnout v něco zcela nečekaného. Zkuste si třeba sázet na hráče. Nikdy se vám to nepodaří. Už jen proto, že se můžou rychle střídat, takže nikdy nevíte, na čem jste. Také má baseball krásné hřiště, kde si může každý natrénovat (třeba v dešti a blátě), jak doběhnout na metu, postříkat přitom vodou nepřítele a když jste velmi šikovní, omylem kopnout i do rozhodčího. Prostě to jen svedete na bahno. Ano, já miluji baseball, jelikož ho považuji za jedinou inteligentní hru ve družstvech. Proto už jsem viděla pár filmů z této oblasti. Ve velké části z nich hrál hlavní roli Kevin Costner, kterýžto se k baseballu hodí jako nikdo jiný. Proto jsem měla obavy z Redforda. Ano, je to vynikající herec, ale zde spíše spoléhal na hezkou tvářičku, než na svůj herecký přirozený talent. A to je velká škoda. Ale možná to bylo tím, jak špatně byl nadabován a také příšerně prostříhanými záběry. No uznejte, pokud se v jedné scéně ukazuje trénink hráčů a v další je záběr na nějakého novináře, který právě filozofuje nad něčím, co do kontextu prostě vůbec nezapadá, svět div se, filmu to ubere na věrohodnosti. Také se vše velmi vleče, potřebovalo to šikovného střihače, který by vypustil pár scén (stopáž hodina a půl by byla úplně ideální), nebo jiného scénáristu, který by pár postav úplně vyškrtal. Možná i změnil osudy, protože mi nějak nezapadaly. Tak dobře, uznávám, že filmy o baseballu a vlastně všechny sportovně laděné snímky by měl být nejdříve o prohrách jednoho týmu, pak náhlé stoupání na vrchol (s pomocí jednoho zázračného hráče), nečekaný zvrat k horšímu, závěrečný zápas (nejlépe se scénou pálkaře, jež se strefuje do míčku) a pak libý konec, který vše zklidní, ukonejší oko diváka, samozřejmě i jeho duši, který byla celou dobu drásána napětím stejném, jak na stadionu. Nejlepší baseball stejně zahrán nebyl, tak o čem se vedou spory? No nic, jdu trénovat odpaly a až mě začne štvát nějaká řídící věž, pokusím se to napálit do ní. A o to tu přeci jde, ne?!

Je to paráda, lehnout si na záda a poslouchat Beatles. Originální Beatles! Ne přezpívané nějakými amatérskými zpěváky, kteří si usmysleli, že řvát do mikrofonu je proslaví. Neproslaví, miláčkové! Počáteční nápad, natočit film, kde by byly použity legendární písně legendární skupiny Beatles, byl možná dobrý, ale očividně se to nějak nevyvedlo. Film je plný kýče, sentimentu, přeskakujících scén z války do vyšňořeného obýváku a podobně. Příběh je velmi jednoduchý, ne zcela promyšlený a domyšlený, sice je plný nečekaných zvratů, vše se pak ale uklidňuje a film se rozjíždí, ovšem už s jinými postavami, které si velmi protiřečí. Nebo alespoň dělají něco, co by před pěti minutami vůbec nedělaly. Rozumíte mi? Rozumí mi někdo?? Nevadí. Ale co mi vadí, jsou hipísáci (a lidé stojící kolem nich) kazící písně od Beatles!!

Pokud to byla komedie, tak pro někoho, kdo vše bere na lehkou váhu a nemá city. Nebo je má a zjistil, že v tomto filmu nic vážného není. Tak já tedy mám city (doufám), pak také doufám, že to, co se má brát na lehkou váhu, to dělám a tam, kde je potřeba se nad fakty zamyslet (a nejen nad fakty), tak tam se zamyslím. Stručně řečeno, tohle nebyla komedie! Tohle bylo psychologické drama a jestliže nebylo dost jasné, co vlastně bylo s Larsem, měl by ho prozkoumat odborník. Samozřejmě jeho a dřevěnou bednu, v níž byl ukryt celý nástroj léčby. Zastávám názor, že tento mladý (a velmi, velmi pohledný) hoch potřeboval léčbu. Ale jelikož k sobě nikoho nechtěl připustit, natož aby se ho někdo dotýkal, třeba jen ruky, rozhodl se, že si pomůže sám. A asi si pomohl. Sice zvláštním způsobem, ale ano. Nějaký smysl celá ta věc měla... Teď by zajímalo, z čeho se tento kníratý jinoch léčil. Depresivní otec? Úmrtí matky a následně i otce? Či ho snad někdo psychicky a fyzicky týral? Bohužel, jen samé otázky a film nám je nezodpoví. Nechá nás tápat v nevědomosti a příčiny Larsovy podivuhodné choroby jsou nám neznámé. Tvůrci zřejmě chtěli, aby byly neznámé. Pokud ovšem tu není jedna možnost a to ta, že jsem film prostě a jednoduše nepochopila. Ano i to se může stát... Tak mi nikdo nezazlívejte, když řeknu, že tento způsob léčby by možná někomu pomohl. Případů by (snad!) bylo málo, ale i tak by mě výzkum zajímal... Nu což, nebudu plácat hlouposti a raději si jdu pohovořit s nějakým neživým předmětem. Mám ještě jednu otázku. Když něco podobného dělají děti (s plyšákem, samozřejmě, nejsem úchyl!), jsou proto nemocné? Není to to samé, jen potom o pár let později? Třeba se také cítí osamělé. Každá z nás se někdy cítí osaměle. Ale pravda je ta, máte potřebu si kupovat něco nafukovacího? Vážně??

Slavnostně prohlašuji, že tento film je o....... ničem! Zasmála jsem se jen třikrát (což je na hodinu a půl sakra málo!) a zjistila, že Formanovi na chuť nikdy nepřijdu. Ahóóój!

Hodnotím po třech dílech: Oddychový seriál na časná rána, vhodný ke snídani. Nápady nejsou špatné, herci hrají dobře, konečně má Kathryn Hahn hlavní roli! Není to ten typ seriálu, kde si nenecháte ujít jediný díl, ale na druhou stranu bych se ráda podívala na další... Bohužel.

Pokud mám srovnávat s klasickými westerny šedesátých let, tento by neuspěl ani za mák. Infantilní dívčina, jež se sice chvástá, jak to umí se zbraní, ale když jde do tuhého, tak jen mává pěstičkami. Neohrožený Texas Ranger, který je tak neohrožený, jako slepice v kurníku a neváhá spratkovi nařezat, když mu to dovolí okolnosti. A posledním statečným je stařec, u kterého jsem bohužel nevěděla, co myslí vážně a jestli to, co kdy udělal, bylo správné. Dobrý pokus o návrat k westernům, ale leda tak pro teenagery, kteří žádný v životě neviděli. A pokud jde o ten zázračný flashback, jak o něm všichni básní, tak to byla ta největší hloupost. Na co by měla nějaká zapšklá neprovdaná dáma vzpomínat? Když by se z ní stala pistolnice, tak prosím, ale toto? Vtipné? Nikoliv. Western? Hokus pokus. Že by původní myšlenka byla ''risk je zisk''? V tom případě ať už nikdo nepřemýšlí nad vrácením se do starých dobrých dob Divokého západu!

Hlavní postavou ve filmu nemusí být vždy hrdina. Může to být prachobyčejný člověk, nezaměstnaný, ve špinavých tričkách a s mlékem na kníru. Dude je prostě jen člověk, kterého někdy posere pták a někdy on posere jeho.... Než si zvyknete na slušnou dávku sprostých slov (jakožto kurva, do prdele, vole - vše zahrnuto v anglickém fuck, doporučuji zhlédnout v originále), potrvá to chvíli. Tedy u mě ano. Takže, po této zkušenosti vím, že bych se měla vyvarovat jakékoli příbuznosti příjmením s bohatým člověkem a hlavně, nemít tak praštěného kamaráda (ovšem takového, jakého hrál Steve, není na škodu), který si myslí, že vyskočit z jedoucího auta je naprosto pořádku. Julianne Moore zase zaperlila, škoda že s ní nebylo mnoho scén. A další věc k dobru: krásná kamera. Tak čisté záběry jsem dlouho neviděla! Ták, nerušit, jelikož si jdu dát Bílého medvěda!