Bigrambo

Na tento Bavariho vizuálně chaotický snímek, který opravdu dostává svému názvu, jsem se díval v téměř střízlivém stavu, což asi nebyl úplně nejlepší nápad. A neboť drogy neužívám ani ve větším, ani v menším, než malém množství, možná mu dám ještě šanci, až budu pořádně napraný - musí přeci existovat důvod, proč je průměr mých oblíbenců u tohoto kousku nad osmdesátiprocentní hranicí. Ovšem osobně neočekávám příliš velký kotrmelec ve výsledném hodnocení, maximálně se dostaví nějaká ta depka. Takže bych spíš radil dát ruce pryč…

„Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!“... „Enem místo toho „naši“ bych tam dal „také“!“ Hereckými osobnostmi nabitá a skvělým humorem přetékající komedie na motivy knihy Miloslava Švandrlíka přináší celou haldu nezapomenutelných hlášek, u kterých mi někdy až tekly slzy. Ve filmu se objevily ve větších či menších rolích výborní herci, kterým role sedly jako prdel na hrnec. Nejvíce mě bavil Broňa Poloczek, kterému zdatně sekundovali Mirek Donutil s Pavlem Landovským a třešničkou na dortu pak byl ožralý, pochcaný a poblitý svobodník Halík v podání Dana Landy. Myslím, že se Zdenku Sirovému podařilo natočit opravdu povedený film, jehož hlášky už dávno zlidověly. „…a pozdravujte soudružku hraběnku!“

Máte-li sexuální problémy se svým partnerem, neváhejte navštívit kliniku doktora Jima - po její návštěvě naskočí opět vše do těch správných kolejí. Ne příliš zaujímavý snímek z počátku osmdesátých let nepřináší nic nového ani krásného a oproti svým konkurentům mu chybí i ta pověstná špetka humoru. Zmiňovat se o tom, že v této době se na estetiku ještě příliš nedbalo, je asi zbytečné.

Tento film rozhodně nedokážu brát jen jako pohádku, spíše jako pokus o satiru na současnou situaci v naší společnosti. Někdy mě až běhal mráz po zádech, když jsem si za tváře herců dosazoval nejmenovaná individua z naší politiky. Některé scény a narážky byly dost povedené.

Velice poutavý retro dokument o tom, na jaké úrovni bylo zdravotnictví v sedmdesátých letech. Kdyby byla situace co do odborné stránky a ochoty personálu na obdobné úrovni i v dnešní době, jistě by nikdo nedemonstroval za zrušení poplatků v nemocnicích a ještě by si rád připlatil. V této nemocnici totiž personál odvádí opravdu tvrdou práci a já jim všem celou dobu fandil, aby si každý prožil ten svůj happy end!

Výborný snímek o jednom skotském poldovi, který postupně přechází z komedie nabité opravdu černým, někdy až zvrhlým (ale v tom dobrém slova smyslu) humorem až do mrazivého dráma. Už od prvních minut mi bylo jasné, že mě tento snímek bude bavit a mé očekávání se naplnilo. Zážitek je podpořen skvělými hereckými výkony a také opravdu povedeným soundtrackem. "Je to jen další hra a pravidla se přeci nemění!"

Nikdy by mě nenapadlo, že se od režiséra formátu Ridleyho Scotta dočkám tak nudné podívané. Ovšem problém není ani tak ve Scottovi, jako spíše ve scénáři Cormaca McCarthyho. Ten nás vodí filmem, aniž by dal tušit role jednotlivých postav v obchodě s drogami a předhazuje jeden utahaný pseudofilozofický dialog za druhým. Asi nejlépe vystihl pocit z filmu vedle mě sedící divák, který si spokojeně pochrupoval… Ale abych jen nekritizoval, svým výkonem mě opět velice potěšil Javier Bardem (ten pán mě baví čím dál tím víc). A film také nabídne jednu nezapomenutelnou scénu, která mi v hlavě bude strašit ještě hodně dlouho :-)

Kdyby točil David Lynch péčko, vypadalo by to podle mě hodně podobně (zejména ten začátek). Černobílý umělecký fetiš a s/m snímek, ve kterém nejde výjimečně o obsah (tím nemyslím samozřejmě příběh), ale výhradně a jen o formu. V závěru snímku se mi do mysli vkradla mírně upravená píseň od Kabátů: „Má ji zalepenou, celej svět se točí kolem ní, má jí zalepenou, vona je tak hrozně perverzní.“

Nádhera! Richard Curtis potřetí zasedl na režisérskou stoličku a opět nezklamal! Servíruje další romantickou komedii, jakou umí asi jen on - plnou optimismu, harmonie, ale hlavně nabitou skvělým a inteligentním humorem. Povedl se mu i výběr herců - hlavní herecké duo boduje a zdůrazňovat, že Bill Nighy je herecký bůh, je asi zcela zbytečné. Pokud potřebujete zvednout náladu, rozhodně jděte do toho!

"Machete happens!" Pro tvorbu Roberta Rodrigueze mám jistou (zvrácenou) slabost (netýká se Spy Kids), obzvláště poslední dva Machete filmy rozhodně nepatří ke standardním bijákům a to je právě to, co mě na nich baví. Robert se nebere vážně a servíruje již druhý film plný bláznivých situací, vtipných hlášek, pěkných žen, drsných grimas a to celé je zabaleno do zakrváceného balíčku s mašličkou uvázanou ze střev (ano, ani ve druhém filmu nebyla střeva vynechána…) Pokud potřebujete zvednout náladu a jste naladěni na Robertovu vlnu, není nad čím váhat!