Una111

Až se divím, že film není někde v novodobém trezoru! Pěkně nám totiž ukazuje někdejší německý fanatismus, tak podobný německému fanatismu dnešnímu!. A v závěru sovětské uniformy, dnes by chlapce odvezl americký jeep, protože historii je módní upravovat, jak se nám zrovna hodí do krámu, že? Film, ačkoliv velmi emotivní, nezabíhá nikde do laciného sentimentu, herecký projev hlavního hrdiny, tehdy devítiletého Jakuba Marka, je velmi přesvědčivý, je prostě dojemný! Dnes je tomu nadanému chlapci už 42 let a tohle byl jeho filmový debut. Film mohu s klidným svědomím doporučit i jako rodinný film pro starší děti, pokud ovšem nejste tak útlocitný rodič, že dětem raději ponecháváte představu, že válka byla procházka růžovým sadem...

Děláno v Německu, s Němci a pro Němce. Myslím, že tím je řečeno vše... :-(((

RODINNÝ film? Ani náhodou! Je to nechutný a ubohý film nadupaný zvrácenými ideologiemi současné dekadentní západní společnosti od začátku až do konce! - - Dovolte, abych trochu poopravila a doplnila oficiální text distributora: Alfie je NEsympatický blonďatý klučina, který prožívá NEnormální dětství v NENORMÁLNÍ rodině, kde si tatínek s jednoduchými mužskými pracemi v domácnosti poradit neumí, zato ho vždycky najdete u plotny v zástěře, ba co více nejraději se převléká do ženských plavek a šatů (sic!) ( A představte si, milé děti, "v některých agresivních rodinách prý muži i koušou"...) Jo, maminka, ta nemá chybu! Neustále a do omrzení je zdůrazňovaná jinakost lidí. Asi nikoho neudiví, že tomuhle "jinému" tatínkovi se jiný, od ostatních dětí odlišný chlapec-vlkodlak líbí a je jím nadšený! Pozoruhodné je vypravování, že dědeček chlapce odebral jeho vlastním rodičům, kteří by prý skutečnost, že mají synka vlkodlaka, nezvládli a našel mu jiné rodiče, kteří ho budou lépe chápat! Nepřipomíná vám to náhodou postoj státu a jeho institucí k rodině a rodičovství? Nepřipomíná vám to dnešní západní sociálky, které tak rády odebírají děti jejich biologickým rodičům třeba pro "nedostatek očního kontaktu", pro vymyšlené zneužívání, pro... No, důvod ani nemusí žádný být. Vždyť i u nás můžete slyšet od bývalé ministryně práce a sociálních věcí soudružky Marksové, že "dítě je majetkem státu"! - - Je opravdu nestydatost nabízet něco takového dětskému divákovi!

Pěkná, poetická kamera.

Nic moc.

Bála jsem se, že se budu bát... :-))) Ale nakonec jsem se celou první půlku moc nebála a druhou půlku jsem se bála jen o břicháčka Cliffa, děsný sympaťák. Skvělé řešení. Jediné možné!

Já vím, že se opakuji, ale... to je takový miláček! Mimochodem on i ten Hastings je velice roztomilý, tak trochu v pozadí toho malého, kulatého Belgičana. Tohle byl velice milý, vtipný díl, v němž se ukázalo, že Poirotovi je třeba důvěřovat! Erin gobra!

Pohodový, velmi vydařený prvorepublikový film. A jak by nebyl vydařený, když se na něm můj oblíbenec Hugo Haas podílí hned třikrát - coby režisér, autor scénáře i představitel hlavní role! Film, na kterém by nebylo nic tak mimořádného a zvláštního, kdyby... Uplynulo něco přes osmdesát let od vzniku filmu a divák žasne nad úplně prostými větami typu: "My nejsme děti, my nejsme slečny. My jsme ženy, my jsme maminky..." nebo "Podívejte se: to dítě potřebuje mámu a tátu..." Jak obyčejné věty, že? A přece jinak zněly ve 30. letech a jinak znějí dnes, v r. 2019! Kam jsme se to dostali? A kudy, kudy cestička ven?

Ach! Odolejte Poirotovi! I když je někdy zápletka i pro takového naivku jako jsem já někdy průhledná, nelze, ne opravdu nelze Herculu Poirotovi odolat!

Je to paráda, když všechno do sebe zapadá... Je to takové chladné drama o justici a asi nejen německé. Někdy vědí tihle pánové v talárech (a před nimi pánové v uniformách) už hned po spáchaném činu, kdo je vrah. Hmmm, kdyby se všechny takové soudní případy daly do kupy, byla by to slušně velká knihovna. Bohužel. Tolik zmařených životů, tolik křivd a utrpení! I v naší současnosti by se našlo pár podobných žhavých případů. Co takový případ Kramný? Tento film ale končí odhalením viníka, a tak můžeme jít spokojeně spát!