Una111

Jak mnoho se dá říci v sedmi minutách a ještě k tomu beze slov!

No prostě... Nick Park!

Hluboký zážitek! Strhující téma, výborný scénář i výkony... nemám, co vytknout! Pěkný komentář Pohrobek s jistými nepřesnostmi. Škoda, že film vidělo tak málo uživatelů! - - - Film se zakládá na skutečné události z francouzské revoluce: 17. července 1794 bylo gilotinou sťato šestnáct karmelitánek, protože nebyly ochotné porušit řeholní sliby. Nabídly své životy Bohu jako smírnou oběť za církev a obnovení pokoje ve Francii. Byly uvězněny, odsouzeny a popraveny. Je zaznamenáno, že na popraviště kráčely v řeholních hábitech za zpěvu latinských písní a dav diváků, jindy tak krutý a rozvášněný, je sledoval v naprostém mlčení, jako by šlo o církevní obřad oběti... Deset dní po jejich popravě, 27. července 1794, jakobínský teror, nejkrvavější období francouzské revoluce, skončil! - - - Námět putoval od autora k autoru: Konvertitka Gertruda von Le Fort napsala v r. 1931 povídku "Poslední na popravišti". Držela se poměrně věrně historické skutečnosti, jen hlavní hrdinka, bázlivá Blanka de la Force, je její uměleckou licencí. Povídku si vybrali koncem 40.let Raymond Bruckberger a Philippe Agostini pro svůj filmový scénář. Požádali G. Bernanose, aby ke scénáři napsal dialogy. Bernanose, snad v předtuše blízké smrti (zemřel 4 měsíce po dokončení díla), námět zaujal, a tak vznikly Les Dialogues des Carmélites. V r. 1956 použil Bernanosův scénář ke své stejnojmenné opeře Francis Poulenc. K filmovému zpracování došlo ale až v r. 1960. - - - "Víte, v jistém smyslu je bázeň přece jen Boží dcera, vykoupená ve Velkopáteční noci. Na pohled není hezká, to ne! Jedni se jí vysmívají, jiní ji proklínají, a všichni se jí zříkají... A přece, nemylte se: ona je přítomna u každého smrtelného zápasu a oroduje za člověka." (G. Bernanos) Doplňuji 23.11.2013: Film byl z youtube stažen. Škoda. Ale je tu csfd a naše filmotéky!

U VÁS BYLA VÁLKA? - NE... PROČ? - PANE GULLIVERE, VY TOMU MOŽNÁ NEBUDETE VĚŘIT, ALE U NÁS TO DŘÍVE BÝVALO STEJNÉ JAKO U VÁS: MĚLI JSME UNIVERZITU... A KAMENNÝ MOST... A CIRKUSY...MĚLI JSME VŠECHNO, PANE GULLIVERE. VŠECHNO! - Absurdní dílo vzniklé v bývalém Absurdistánu. Počáteční snové poetično se rychle vytrácí a zůstává jen tíživá atmosféra, strach, nemožnost úniku, děj se stává souvislejší, jako by zreálněl. - JE MI LÍTO, PANE, ALE TO NENÍ SEN! - Asi bych nad tímhle filmem kdysi jásala a řvala nadšením. A dnes? Nedívala jsem se na to s takovým odlehčením a odstupem, jak by se mohlo předpokládat. Spíš jsem měla pocit, že se dívám na Absurdistán minulý z Absurdistánu nového, současného! Jedinou změnu vidím v tom, že absurdity dnešní jsou méně zjevné a nikomu absurdní nepřipadají. Obecní blb Vyskoč je nádherně hrzánovský!

Tenhle film mne tedy rozhodně nezklamal! Stoprocentní relax: napětí, atmosféra, nepřekonatelný půvab hlavní hrdinky (nomen omen - vždyť co jiného znamená Grace než půvabná, milá?)... no, film tak trochu víc konverzační - ale neškodí! A čas od vzniku snímku, neuvěřitelných 60 let, jen dodal špetku nostalgie, která milosrdným pláštěm zakryje případné nedostatky... Ale byly vůbec nějaké? Miluju Hitche a když miluju, tak miluju! A mám cikánské oči...

JE JEN JEDNO PRAVÉ SVĚTLO, ABULE, JEN JEDNO! - V těchto dnech uplynulo 330 let od slavného vítězství polského krále Jana III. Sobieského nad Turky, kteří pod velením Kara Mustafy obléhali r. 1683 Vídeň. Když se tehdy situace zdála beznadějná, neboť byly proraženy hradby a nejkrutější elitní turecké oddíly janičárů bojovaly již v ulicích města, zasáhli polští andělští husaři pod velením Jana Sobieského a zvrátili rozhodným způsobem výsledek bitvy. Po skončení boje poslal Jan Sobieský papeži do Říma ukořistěnou tureckou zástavu se slovy: "Přišel jsem. Viděl jsem... Bůh zvítězil!" - Potěšilo mne, že byl o této bitvě, jedné z nejvýznamnějších bitev evropských dějin, natočen film a že je to navíc film velmi dobrý! Ano, bitevní scény opravdu nejsou příliš velkolepé, s Ohněm a mečem se nedají srovnávat. Ale mnohem důležitější pro mne je, že dnes, v době hrozného náboženského relativismu, stavějícího všechna náboženství na stejnou úroveň, trendu, v němž si sjednocená, kdysi křesťanská Evropa tak neuvěřitelně masochisticky libuje, někdo natočí film, který se staví jednoznačně za křesťanství! Kapucínský mnich Marek z Aviana (historická postava) povzbuzuje ve filmu obránce Vídně slovy: "Když padne Vídeň, padne Řím. A když padne Řím, padne Svatá Matka Církev... Braňte svou víru, aby vaše děti mohly svobodně vyznávat víru v Boha, aby mohly svobodně milovat Krista!" - - - September Eleven 1683 určitě není dílo filmařsky dokonalé (střih, který děj spíš rozdrobuje, ne vždy vhodně zvolená hudba), ale pro tuto nadčasovou, stále platnou výzvu dávám filmu pátou hvězdičku. Rozhodně film každému doporučuji! Možnost shlédnout na https://gloria.tv/media/ob25RXBTrJN

Viděla jsem tenhle film už poněkolikáté a ani tentokrát jsem se neubránila dojetí. Hluboce lidský příběh matky hledající po návratu z koncentračního tábora svého syna je natočen v americké okupační zóně Německa a sutiny německých měst mu tvoří hrůzné, autentické kulisy! Na některé scény není možné se dívat bez pohnutí: zástupy vystrašených dětí, které prošly utrpením války a koncentračních táborů, jejich nedětské, monotónní výpovědi o tom, kdo jsou a co zažily, ale stejně tak i mlčení hlavního hrdiny, malého Karlíka, který stále dokola vyděšeně opakuje jedinou větu „Ich weiss nicht!"! Dojemná je i scéna, v níž se malý chlapec ptá svého amerického přítele „co je „matka"?, mlhavě se rozpomíná na chvíle, kdy ho odloučili od jeho maminky, a utíká ji hledat. Výborný Ivan Jandl v hlavní dětské roli! Škoda jen, že mu Oskar, nejvyšší filmová pocta, moc štěstí v komunistickém Československu nepřinesl! Pro mne je film zajímavý i osobností paní Jarmily Novotné, kterou jsem poznala po r. 1989 v Litni u Berouna. Přijela ze Spojených států, kde po únorovém puči našla se svou rodinou nový domov. Až do vysokého věku si uchovala svůj půvab a šarm. Její nádherný soprán ve filmu také dvakrát zazní.

Bujaré, trochu křečovité veselí úvodních scén silvestrovské oslavy (příchod nového století) se rychle vytrácí, film se dostává do poloh takřka baladických a hořký konec se nezadržitelně blíží. Hlavní herecká dvojice Janžurová-Čepek je vynikající a Petr Čepek v životní roli. Všichni ostatní působí vedle nich - omlouvám se všem! - jako statisté. Kupodivu mi moc nevadí, že zpracování plně neodpovídá literární předloze. Ale jednu výtku bych přece jenom měla: Juraj Herz použil k dokreslení dekadentních nálad na přelomu století Gellnerovu báseň Perspektiva. Je nemyslitelné, že by se tento popěvek zpíval v r. 1900 ve společnosti jako módní šlágr, který by si lidé prozpěvovali na malém městě ve společnosti nebo v rodině a dokonce s jistou dávkou sentimentu! Gellnerova poezie byla považována ve své době za neuměleckou a odpudivou pro mnohé vulgarity, cynismus a nemorálnost. Obdivoval ji pouze takový S. K. Neumann a okruh jeho hospodských anarchistických přátel! Rozhodně to nezapadá do obrazu maloměšťáckého prostředí, v němž se děj odehrává.

K druhé části (první jsem neviděla): Jsem zklamaná, možná jsem očekávala příliš... Možná jsem věděla příliš... Ale pokud bych o Svědcích nevěděla předem nic, asi bych si ze sledování dokumentu odnesla jen nejasné, mlhavé představy a zmatek v hlavě. Chyběl zasvěcený komentátor, "odpadlík" ze sekty tuto úlohu plnil jen částečně. Zbytečně dlouhé a nic neříkající se mi zdály záběry účastníků sjezdu. Prostě dokument, který podává útržkovité informace, nezajede do hloubky, nesnaží se vyčerpat z námětu maximum. Jen tak s bídou ilustruje... a to je opravdu málo. Takové dokumenty "šité horkou jehlou" a na první pohled možná líbivé se v posledních letech množí jako houby po dešti, ale od Febia jsem očekávala víc. Tento dokument o Svědcích Jehovových mi dal mnohem víc: http://www.youtube.com/watch?v=ZJSq1-k84_o