pimp

Přiznám se, že jsem originál neviděl, ale vzhledem k tomu, jak mě berou filmy s Johnem Waynem, asi bych vydržel tak maximálně pět minut. Je fascinující, jak dokážou bratři ztvárnit banální příběh, kterých byly v minulosti natočeny desítky. Člověk se ani chvíli nenudí a nedokáže se odtrhnout, přestože se na plátně celkem nic moc neodehrává. Film je důkazem, že pokud má tvůrce talent, dokáže uplést i onen pověstný bič z .....

Největší bollywoodská hvězda jako momentálně zaostalý hlavní hrdina. Moc mu tahle poloha nesedí, mnohem přirozenější je v klasických trhácích (např. Main Hoon Na nebo Swades), kde si může i pěkně zatancovat. Pokud jde o samotný film, sice je zbaven typického bollywoodského balastu, ale přesto se přísně drží zaběhlých klišé. Hojně nám servíruje scény, které mají emocionální prožitky hlavních hrdinů zdůraznit tím, že trvají čtyřikrát déle, než by bylo zdrávo, popř. jsou opepřeny ještě zpomaleným záběrem. Ani všudypřítomné mentorování není ničím neobvyklým. Indická kinematografie se snaží planovitě diváky vychovávat, přestože se v životě průměrných Indů míjí její snaha účinkem. Navenek sekulární indická společnost je plná náboženské nenávisti a sociální determinace díky kastovnímu systému, na čemž nic nezmění ani hvězdný Bollywood. Přestože se nejedná o typický kasovní trhák, dosáhl film ve své domovině slušného komerčního úspěchu. Na druhou stranu, kdyby obsadil Shahrukha Khana do hlavní role třeba Woody Allen, jistě by zaznamenal na indickém trhu fenomenální ohlas také. No a co na to západní divák? Zasazení filmu do amerických reálií a jeho poselství náboženské a národnostní snášenlivosti jistě spoustu lidí osloví. Ti kritičtější z nás však můžou ocenit maximálně snahu, protože v přísnějším hodnocení tenhle film prostě obstát nemůže.

Kultivovaný rebel mluvící několika jazyky se vrátí mezi hotentoty do špíny a bídy, aby následně pozvedl prapor svobody svého utlačovaného lidu navzdory věrolomnosti vlastní šlechty. Všudypřítomný patos, nuda a historické nepřesnosti (mírně řečeno). Romantický vztah hlavního hrdiny s budoucí královnou je vážně zu moc. Tři hvězdičky jen za povedený bojový scény je asi taky zu moc, ovšem pod diktátem hodnocení uživaelů si na míň netroufnu.

Skupina, která formovala hudební vkus několika generací učňovské mládeže, je dokonalým odrazem 70. a 80. let v socialistickém Československu. Podivný vesnický rock bez špetky energie, nápadu a umu se stal díky tehdejšímu nedostatku kvalitnější hudby zajímavým sociálním fenoménem. Film o jejím stárnoucím frontmanovi, který je navíc stíhán ranami osudu v podobě úmrtí jeho kamarádů, by mohl být tedy jistě v mnoha směrech zajímavý. Místo toho je nám nabídnuta hodina a půl koncentrované nudy, díky níž ale pochopíme, proč je muzika Katapultu taková, jaká je. Plně totiž odráží osobnost hlavního představitele. Světlejším okamžikem je pouze rockerovo závěrečné vyznání o odpuštění. :-) Zůstává tedy jediná otázka, byl by schopen jiný tvůrce vytěžit z dáného tématu víc.......?

Od dob socialismu jsem to neviděl, proto se mi nepodařilo odolat nutkání podívat se s odstupem času alespoň na dva díly. Samozřejmě je to neskutečná propagandistická prasárna nejhrubšího zrna, ale i přesto je vidět, že byl Dietl zručný řemeslník. Přes politický balast dokázal ty postavy napsat tak, že můžou za určitých okolností diváka zaujmout. Vrcholem seriálu je ovšem nervní hudba skladatele Otmara Máchy, která ve spojení s omšelými dobovými reáliemi navozuje až nepříjemně autentickou depresivní atmosféru. Nejpůsobivější pro mě byla scéna, kdy Pláteník vjíždí ve své Volze do liduprazdné chemičky za zvuků takřka apokalyptických smyčců. Až člověku běhá mráz po zádech, když si tu dobu vybaví.

Perestrojkový pokus o kritickou sociální sondu do života fotbalových vlajkonošů (skvělý výraz, ale tenkrát se jim ještě neříkalo chuligáni), která v konečném důsledku spíše vyznívá jako tragikomedie. Většině z nás se zapsala do paměti nesmrtelnými hláškami. Komičnost filmu zřejmě nebude záměrem, ale spíše vedlejším produktem horlivosti páně Johna. Obsazení také není nejsilnější stránkou. Přesvědčivost hlavních postav i některých komparzistů, snad až na pana Landu (ten ani nemusel nic hrát) a pár výjimek, je diskutabilní. Ale i přes všechny nedostatky se vždy u tohoto filmu dobře pobavím.

Klasická mainstreamová oddychovka s hvězdným obsazením. Charakter hlavních představitelů přesně odpovídá tomu, co od jednotlivých herců divák očekává. Lehce předvídatelný děj podle klasického schématu bez jakéhokoliv překvapení a zvratu. Komické akční scény jistě vychutná každý se stejnou chutí jako dvojitou porci popcornu se šunkovou příchutí. Tenhle film prostě nemůže komerčně propadnout.

Mike Judge má cit pro vypodobnění lidí jako stáda debilů. Tohle téma mu tím pádem skýtalo netušené možnosti, které zřejmě nevyužil. Musím ale přiznat, že jsem se několikrát od srdce zasmál a o to jde u komedie v první řadě.

Doporučuji všem dynamickým pracovníkům z HR jako instruktážní film pro team building popř. školení na téma pozitivní motivace pracovníků. :-) Výborná komedie, pohříchu dabing a překlad nikterak nepokulhává za dementním českým názvem.

Stejný marasmus jako v prvním díle, ovšem za vygradovaný minipříběh soudruha ministra jenž umravní přízemního otce, musím dát lepší hodnocení.