Gekacuk

Výborný dokument, který je ale hodně roztahaný na 43 dílů-týdnů. Bylo by lépe ho prostříhat a udělat z toho třeba 25 dílů po 45 minutách. Jedinou vadou na kráse je Tomáš Töpfer, který od sledování trošku odrazuje. Takže "pouze" 4 hvězdičky.

Dokumentární film byl vyrobený na zakázku městské části Praha 8 a pro její propagaci, což nahrává mírné tendenčnosti snímku. Film má ovšem nespornou dokumentární hodnotu. Mapuje historii Libně, její vývoj a rozvoj. Kladně hodnotí jednotlivé celostátně uznávané osobnosti spojené s Libní. Popisuje také těžkou dobu okupace. Je to hlavně atentát na Heydricha a krutý osud libeňských Židů. Místy je film kritický k nedávné minulosti. Například se dozvíme, jak se některé ulice postupně přejmenovávaly (co taky s Rosenbergovými, že?), co nechal zbourat a co chtěl zbourat soudruh Husák. Současnost je vykreslena velmi pozitivně (až na zničenou budovu Automatu Svět). Místní zatupitelstvo se zřejmě snaží. Film chce obsáhnout vše, co se týká Libně, což je poněkud na škodu díla. Jistě šlo filmový materiál lépe sestříhat tak, aby byl více dynamický a nenudil. Protože má sloužit i k výuce na školách, byly zde uměle přidány i děti-dívky, které si říkají Pábitelé z Libně. Chodí totiž do školy nesoucí Hrabalovo jméno. Znalostí moc nemají a jejich krátké komentáře zrovna dokument nezdobí. Na otázku „Co se stalo 15. března 1939?“ odpovídá jedna z nich nesměle: „To se v Libni poprvé objevila vozidla…“ – doslovně naučené z učebnice, ale podstatu nezná. Je rychle přerušena pamětnicí, která jim vysvětluje, že naše vlast byla tehdy okupována.

Historický s mírnou nadsázkou lze říci velkofilm mistra Kršky. Účinkuje zde obrovské množství herců, i když někteří opravdu jenom pár vteřin, jako například Pištěk, Sperger, Kopecký… Na škodu filmu může být, že zde bylo k hlavnímu tématu národnostnímu přidáno i téma sociální. Jinak filmu nelze nic vytknout. Z historického hlediska je to látka mimořádně rozsáhlá a bohatá, takže mnohé nemohlo být zobrazeno vůbec a zbytek jen zkratkovitě. Možná by bylo lepší natočit o událostech let 1848-1849 trilogii. Jistě by to prospělo k lepší orientaci diváka v jednotlivých historických událostech a zvolnilo by to tempo vyprávění.

Film Rosnička je úděsná překombinovaná slátanina. Je to slovenský film prošpikovaný českými herci. Při pohledu na běžící Annu Wetlinskou jsem si okamžitě vybavil jeden z prvních kreslených příběhů Rychlých šípů. Wetlinská má stejný běžecký styl jako protivník Mirka Dušína. Ve filmu se prolínají politické intriky s kriminální zápletkou a tento mišmaš je zahuštěn vzpomínkami z války. Bartoška říká, že si vzpomíná jen na vojenskou helmu a pak už jen pryštící krev. Tak proč stále vidíme vzpomínky, jak zastřelil vojáka v čepici? Všechno nakonec dobře dopadne. Jak jinak. Bartoška obhájil nejen svou čest ale i čest strany a kolo dějin se pohlo směrem k Únoru. Dnes se zase točí agitky ve stylu Přemluv bábu. Mezi tehdejším Bartoškou a dnešním Mádlem nevidím rozdílu. Každý posloužil režimu ve své době. Proč se pořád točí s..čkové filmy, tehdy i dnes? Proč se v takových filmech angažují umělci?

Krátký film o tom, jak chce syn svému otci ukázat, co dovede a tím se mu pomstít za příkoří, kterých se dopouštěl na něm a jeho matce. Syn se stává postupně zavislým na hazardu a neuvědomuje si, že sklouzává na stejnou úroveň jako jeho otec. Je na nejlepší cestě zničit vztah ke své dívce a přijít o práci. Nakonec donutí otce, aby s ním hrál o jejich vzájemné vztahy. Zajímavé ale poněkud krkolomné psychodrama. Na studentský film ovšem výborné.

Zajímavá sonda do mezilidských vztahů. V první třetině sice mírně nudí, ale o to více je to pak zajímavější. Civilně, komorně a levně natočený studentský film. Snaží se poodhalit, kde je hranice lidské lásky, porozumění a empatie. Pokud ji překročíme, staré vztahy se hroutí a rozvíjejí se nové. Na závadu je jedině to, že ve filmu není žádné překvapení a všechno probíhá tak, jak předpokládáme.

Vynikající transformace reálného života do snu a naopak. Výtvarně velmi zdařilé, skvělá hudba.

Na velmi malé ploše je obsaženo vše. Je to reálné zobrazení metody působení nadnárodních korporací prostřednictví vlezlé raklamy na naši průměrnou populaci. Vtipně a výstižně ukazuje, jak nám to může „vyžrat“ mozek. Barevně a stylově dokonalé, nápadité.

Dosavadní život a současné činy pana Jiřího Neumana svědčí o tom, že ne vždy se počet získaných vysokoškolských titulů rovná vysoké inteligenci. Pan Jiří žije svůj život opožděně. Teprve na prahu šedesátky si uvědomuje, že mu chybí láska, rodina, žena, dítě. A chce všechno dohonit. Neuvědomuje si, že má přehnané požadavky na budoucí partnerku. Jeho komentáře ohledně žen jsou velmi zábavné. Je dobré, že režisér nechal mluvit jen pana Jirku. Další doprovodné komentáře by mohly celému dílu jen ublížit.

Zajímavě a chytře natočený studentský film Vojtěcha Kotka. Překvapil mne nápad, jak zobrazit souboj myšlenkových pochodů jednotlivce. Má to vtip a spád. Hudba je také výborná. Další důkaz toho, že pod odborným vedením a s dostatečnými finančními prostředky lze natočit kvalitní studentský film.