Gekacuk

Šílený, hloupý, ubohý, trapný film. Ale proč vlastně kometovat film, který se odrovnal sám? Protože vyjadřuje neúctu k lidem, vztahům, společnosti. Je to oslava podvodníků, nemakačenků, závisláků a feťáků všeho druhu. Těmi je ostatně naše země po převratu prolezlá. Kritika současných společenských zlořádů je úplně jalová. Banda lůzrů se rozhodla udělat si film. Najala si rádoby „tvůrce“ bez myšlenky, inteligence, smyslu pro humor a realitu. Jedině snad autor hudby si nezaslouží odpad. Partička „filmařů“ pak provedla jak vidno „úspěšný megakásting“ a vybrala ty nejstrašnější herecká individua, která by neuspěla ani mezi ochotníky někde v Tanzánii. Nechyběla jim však touha exhibovat. Tahle grupa neherců a přehrávajících ubožáků dokonala dílo zkázy. Jediným kladem filmu je, že v něm nehraje žádný NORMÁLNÍ herec. Kdo mohl financovat takový brak a proč to vlastně udělal? Vždyť o peníze se dá přijít mnohem jednoduššími způsoby. Takže prosím autory: vemte všechny kopie tohoto paskvilu a použijte drtičku nebo plamenomet. Přece nechcete, aby tahle sračka zabírala místo v katalogu českých filmů.

Nesmírně krásný, citlivý a emotivní film dokumentující vřelý vztah mezi pány Krejčíkem a Pucholtem zejména během šedesátých let minulého století. Bouřlivák Krejčík se za svého oblíbence dokázal porvat. Také vzpomínky Jana Kačera dokázaly dokument obohatit. Děkuji za krásný zážitek. Škoda, že nemůžu dát více hvězdiček.

V podstatě nesledovatelný film s chatrným scénářem. Možná má nějakou hlubší myšlenku, která mi ovšem zůstala utajena. Jana Potměšila je mi líto, že si už nemůže zahrát bez omezení. Režisér se obsazením Potměšila dobrovolně připravil o možnost přidání dynamičtějších scén. Němcův film pak svou statičností trpěl. Naprostým omylem bylo obsazení naturščice Rejchrtové, která zřejmě herecví studovala na dálku (Brazílie - Nový Zéland?). Takové kopyto filmu jenom uškodilo. Její přehrávání bylo neskutečné a zubící se rovnátka mě odrovnala. Jedině z úcty k velikánu šedesátých let dávám 10%. Tomu, kdo se chce blíže seznámit s dílem Jana Němce v šedesátých letech, doporučuji si zakoupit právě vyšlou režisérovu monografii.

"Cestopis" o Kambodži a Indonésii je zajímavý především tím, že nám umožňuje nahlédnout do šedesátých let minulého století v těchto exotických zemích. Bohužel měl štáb k dispozici jen několik dní na natočení dokumentu. Jsem poněkud zklamán, že i tento čas nebyl dostatečně využit. V kontextu s budoucím řáděním rudých Khmerů v sedmdesátých letech mohlo být zvlášť zajímavé důkladnější zachycení kambodžské společnosti v období království. Dokument mohl být mnohem pestřejší a přinést více informací. Režisér by si pak nemusel pomáhat takovou vatou, jako je například předlouhé a nudné vystupování pasažérů z letadla.

Ve své době, kdy jsme se skoro na nic pořádného nemohli dívat, byl tento seriál pojem. Dnes už příliš nezaujme. Sem tam se vyskytují nelogičnosti, čas od času nezajímavá zápletka, místy se člověk ztrácí v ději nebo si plete podobně typy herců.

Neuvěřitelně trapné, hloupé, rádoby humorné, křečovité, povrchní, odpudivé a tím pádem nesnesitelné „dílo“. Tohle se pánům ze SRN totálně nepovedlo. Jako kdyby ČT neměla co vysílat. Než vytáhnout něco ze svého trezoru televizních filmů a inscenací, raději bude první kanál zasírat tímhle odpadem dokonce 2x denně.

Květnaté vyprávění a vzpomínání Jana Wericha s mnoha odbočkami, postřehy, zajímavostmi a vtipy. Se všemi nazory samozřejmě nemohu souhlasit (jako asi s nikým), ale ve většině věcí má naprostou pravdu. Respekt si tento umělec určitě zaslouží.

Velmi zajímavý snímek nedoceněného režiséra Antonína Máši, který natočil několik pozoruhodných filmů. Stěžejním tématem filmu je dilema, zda se plně věnovat umění bez ohledu na těžkosti, které toto rozhodnutí přináší, nebo se vydat jednodušší ale výnosnější cestou komerce. Toto vztahové drama se odehrává ve zdánlivém bezčasí poloviny 80. let, kdy z většiny protagonistů vyprchaly již všechny naděje na pozitvní společenské změny a jen zmínka o nich chutná jako těšínské jablíčko. Vysoká kvalita filmu je umocněna výbornými hereckými výkony většiny zúčastněných. Plně doporučuji všem současným hercům i široké veřejnosti.

„Zločin na poště“ je úžasný klenot české hrané televizní tvorby. Spojení Karla Čapka, Jaroslava Dietla, Jaroslava Dudka a Vladimíra Menšíka nemohlo dopadnout špatně. Herecký koncert vynikajícího Vladimíra Menšíka, kterému zdatně sekundují ostatní protagonisté, musí potěšit každého vnímavého diváka. Režisér Dudek natočil televizní film, ve kterém nic nescházelo a nic nepřebývalo. Jde o ideální ztvárnění Čapkovy předlohy. Tento dojemný příběh bych mohl sledovat stále. Pořád by mě těšil, pořád bych si z něho mohl něco pozitního vzít. Shlednutí tohoto díla by mělo být povinností pro současné filmové a televizní tvůrce.

Čeští filmoví fanoušci se konečně dočkali. Česká televize se opět odhodlala pootevřít své archivy připomínající spíše trezory a umožnila divákům shlédnout 20 let starý vynikající film „V erbu lvice“. Tento historický film se v rámci daných podmínek velmi podařil. Sice je zde patrný nedostatek finančních prostředů, ale to je nahrazeno uměním tvůrců filmu a plným hereckým nasazením všech účinkujících. Pro Milenu Steinmasslovou to byla životní role, pro Josefa Kemra a Martina Růžka pak role poslední. Představa, že Josef Kemr vytvořil roli šíleného mnicha doslova na smrtelné posteli, je mrazivá. Doufám, že film vyjde i na DVD, které bude doplněno vzpomínkami účinkujících.