Recenze (157)
Tajnosti (2007)
Už když jsem viděl Výlet, tak jsem si říkal, že Alice Nellis je jediným naším režisérem světového formátu (Formana nepočítám, to je spíš takový Kundera filmu). A jak vidno, nepletl jsem se. Při vší úctě ke všem Svěrákům a Hřebejkům, tahle dáma jim utekla o několik koňských délek...
The World of Stainboy (2000) (seriál)
K nakouknutí raději zde: http://www.timburtoncollective.com/multimedia.html
Frankenweenie (1984)
Těžko říct, jestli jsem byl zrovna nějak správně naladěn, ale pravda je taková, že závěrem téhle lahůdky jsem zcela neplánovaně uronil slzu... :)
Příběh Alvina Straighta (1999)
Nádhera. Od začátku do konce... Jeden z mála snímků, kde je jakýkoli komentář zbytečný. Mimochodem, docela dovedu pochopit, že slavní "akademici" rozhodující o Oskarovi Lynche podezřívali, že si z nich dělá bohapustou srandu, a cenu mu nedali. Takhle krystalicky čistý a "přímý" (straight) film je u něj prostě... neuvěřitelný.
Tenkrát na Západě (1968)
Nejsem typ, co slzí u filmů, jakkoli slzopudných. Ale u tohohle jsem brečel jak želva. Člověku je skoro líto použít zprofanované slovo genialita, ovšem zde nelze jinak. Obraz i hudba jsou natolik organicky protkané, že není možné představit si jedno bez druhého. Spousta současných skladatelů filmové hudby tvrdí, že nejlepší je ta, které si nevšimnete - a Morricone všechny tyhle pindaly elegantně usvědčuje ze lži. V žánru westernu je Tenkrát na západě tak výjimečný počin, že až z té škatulky vystupuje, a nechává všechny prostoduché kovbojky daleko za sebou. Skoro bych řekl, že je přímo popírá - dává nám nahlédnout hluboce intimní drama, kde pro patos není místo. Je jen lpění na osobní integritě (a -relativní - statečnosti). Sergio... děkuju.
Sin City - město hříchu (2005)
Na první pohled možná "bez drajvu", ale na druhý a každý další se člověk do těch obrázků prostě musí zamilovat. Poprvé mi, coby ctiteli comicsové předlohy, vadilo skoro všechno - počínaje obsazením a konče řazením děje. A ejhle, po půl roce je všechno jinak. Doporučuji nezavrhovat bez opakovaných projekcí...
Prolomit vlny (1996)
Zejména v posledních minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že ze mě režisér dojí emoce za každou cenu. A to nemám rád...:( Ono obecně Trierovo filmy se tímhle (alepoň pro mě) vyznačují až nepříjemně často. na druhou stranu, třeba jsem kulturní barbar, a křivdím mu.:)