see_sawandrew

Má nejoblíbenější argentovka. Spolu s filmem Inferno (1980) je Suspiria výletem do surrealistického světa, z něhož nelze uniknout, a tím pádem nelze utéct ani vyčkávajícímu vrahovi. Suspiria sbírá mnoho záporných hodnocení právě kvůli scénáři (který je skutečně místy hloupý) a absenci příběhu. Ten se však ve výrazné podobě neobjevuje v žádném Argentově filmu, protože obsah je něco, co Argenta ve skutečnosti nikdy moc nezajímalo. Jsem si jist, že příběh by tomuto filmu uškodil více než pomohl - právě omezená narace a narušená kauzalita podporují onen snový, šílený a děsivý charakter Suspirie, pro kterou by cokoliv racionálního znamenalo nutnost soustředit se na jiné věci než samotnou mizanscénu. Barevně stylizované prostředí, do něhož jsou postavy uvrženy, a dráždivá hudba od Goblinů - to jsou jediné prvky, na které se Argento soustředil, aby jejich pomocí dokázal diváka co nejsilněji hypnotizovat. Troufám si tvrdit, že žádný současný horor nedokáže udržet diváka v tak dlouhém intenzivním nervovém vypětí jako Suspiria. Díky výborné práci se zvukem dokáže Suspiria "druhotně" děsit minutu za minutou, leckdy bez jakékoliv návaznosti na příběh. Tento film pracuje se strachem soustavně a intenzivně pomocí všech filmových prostředků, které má k dispozici. Zároveň se zvukem mnohdy vyvolává nepříjemné pocity také samotná vizualita, které dominuje propracovaná kompozice a silné barevné kontrasty, které mají estetickou funkci, ale také svou nenormálností poukazují na všudypřítomné zlo. S tím souvisí samozřejmě precizní kamera, která táhlými záběry pluje chodbami, za oknem či po stropě, a pomáhá zasadit postavu (respektive oběť) do hloubky prostoru. Hypnotické sekvence tedy trvají celé minuty a film nechává diváka v surrealistickém prostředí doslova vyhnít, než přijde vyvrcholení. Samotná akce, která takovou sekvenci ukončuje, je tak mnohem méně důležitá než to, co jí předchází. Suspiria je výjimečné estetické dílo na hranici gialla a art-hororu, a stojí za pozornost nejen kvůli nepopsatelné scéně se slepcem a jeho psem. 90%

Nesmrtelná americká rodinka (těsně!!) uniká tisíckrát jinak giganticky destruktivnim přírodním silám, které mají globální vliv zřejmě po dobu pěti minut. A když nám ve velkém celku umírají desítky lidí, raději švenkneme na detail, budeme si kousat nehty a doufat, že ten maličkej pejsek přežije! 0%

Paranoia, pokřivená mysl, dráždivá hudba, smrt, strach, PSYCHO... 90%

Na Goebbelsovu objednávku vzniklo mnoho propagandistických filmů. Bez jakýchkoli připomínek o hrůze nacismu - Leni Riefenstahl byla ta, která jeho požadavkům vyhověla nejlépe. A Triumf vůle je toho nejtemnějším příkladem. 80%

Vynikající film české nové vlny, který neuvěřitelně trefně vystihuje komplikovanost generačních vztahů a volby životních priorit. Film je pravdivý, vtipný, absurdní a nepřikrášlený - se všemi radostmi i trapnostmi života šestnáctiletého chlapce. Perfektní Jan Vostrčil coby hlášky chrlící otec a stejně skvělý Pucholt alias Čenda. 95% "Ona se na mě nepodívá... to máš pak takovej pocit, jako že nejseš..." - "Ale séš... seš panic."

Průměrná adaptace průměrné Kingovy novely. Nadprůměrné hodnocení dávám proto, že tento film mě jako jeden z mála dokázal vyděsit. Paradoxem je, že pouze v retrospektivních vložkách. Díky, Zeldo. 75%

K tomu, abych si tuto slabou romantickou upířinku užil, mi nejspíš schází pár kubíků estrogenu. 15%

Vtipně propojená přehlídka černohumorných syžetů - přesně tak, jak to mám rád. Závěrečný paralelní střih podbarvený písní These Boots Are Made For Walking mi vždy připomene tu úžasnou flexibilitu filmové narace. 85%

Celkem švanda. Tuhle nechtěnou parodii prostě nemůžu mít nerad. NASA musí Baye milovat, takhle ji v celé její historii ještě nikdo nezesměšnil. 50%

Michael Bay je režisérem pohádek, a válka je cokoli, jen ne pohádka. Proto nikdo, kdo bude takto nabubřele zobrazovat válku jako romantickou a vizuálně atraktivní zábavu, u mě NIKDY nebude mít šanci. 0%