Mr. Sandman

Ší wór blú velvet.Blúr den velvet woz d najt. Hanebné!, že tenhle film neviděli ještě úplně všichni. Je to perloidní skvost na pomezí orgazmické serenády duše. Doslova mě to zavalilo. Taky jsem chtěl nějaké to odpoledne řešit tajnou záhadu s Laurou Dern a hrát si na detektiva do pytle. No tohle je prostě lahůdka jahůdka.Já to mám tak rád, ten pocit, že svět je možná fakt zajímavej a tajemnej a temnej a ne všední a tupej a při zemi rozpláclej. Vždycky to budu milovat a do kina na to pujdu a holkám o tom vyprávět budu. Tohle je prostě tečka, finito a vyřízenej účet přátelé, tohle má svůj pomník na mym dvorku, krapet mi to ušvihlo z času, ale dalo mi to část náplně života, nikdy na to nezapomenu, je to pecka.

Hartley vstoupil do mého života jako blesk z čistého nebe a něco ve mě navždy pozměnil. Způsob jeho tvorby se dá k lecčemu přirovnat, ale přesto zůstává jiný, nedotknutelně a pouze jeho vlastní. Výraz "autorský rukopis" jsem plně docenil až po zhlédnutí některých jeho děl.

Ten film jsem jednou pustil dívce o které jsem byl přesvědčen, že jsem do ní zamilovaný. Kdyby řekla, že ho nepochopila, nevadilo by mi to a cítil bych k ní to samé ba co víc, užíval bych si nejspíš roli učitele a vyložil jí, proč se podle mne jedná o vynikající mistrovské dílo. Mnohé co bych řekl přede mnou napsali jiní a já bych pouze interpretoval jejich výklad, avšak něco málo bych mohl přidat z vlastních dojmů, reflexí a zkušeností a právě za to málo by mne mohla obdivovat, ale především si uvědomit, jak důležité je o některých věcech víc přemýšlet. Nic z toho se nestalo, pouze mi podobné myšlenky prolétly hlavou zlomek vteřiny předtím, než mi sdělila, že jí ten film nudil, jelikož byl vizuálně špatně zpracovaný a téma snímku či jeho děj nebo alegorické vyznění jí nepřišli vůbec zajímavé. Četla Kafku i Orwela a chtěla na mě možná jen zapůsobit, ale já si v okamžiku kdy vyřkla ten zbrklý soud uvědomil jak málo pro mě znamenala ona (přetvářka, znuděná povrchní falešnost) a jak moc právě tento film (bolestivě krutá hluboká upřímnost). Nešlo ani tak o střet mezi láskou a uměním jako spíše mezi suverénní naivitou a pokornou zkušeností. Film který pro mě ukazuje, jak težké je v dnešním světě milovat.

Nejvic me na tom dostava ta podobnost normalnimu zivotu.To mnozstvi rovin,ktery musi clovek resit a potom to uvedomeni,ze to vlastne neni tak hrozny a jede se dal. Dude byl bedňák, co víc je třeba říct. Pohodovějšího chlápka neznám. Nejlepší, jak vždycky vysvětluje, že situace je zamotaná a má mnoho fazet :-) Jeho styl je ten nejležérnější.