lamps

Jasně, je to asi největší ulítlost, co kdy byla natočena, ale tvůrci se u RRRrrr opravdu vyřádili a na každém centimetru čtverečném tu najdete nějaký vtípek, z nichž nadpoloviční většina u mě vyvolala záchvaty smíchu. Má opravdu zvláštní smysl pro humor ten, koho nepobavili a nezaujali vesničani se stejným jménem, první vražda, první "telefonní" hovor nebo první sport v historii. To vše je tu navíc vedeno v tak originálním a bláznivém stylu, že i přes pár trapných chvilek a celkové přiblblosti snímku se vám RRRrrr prostě musí nesmazatelně zapsat do paměti a navíc vás naučí příkladně pečovat o vaše vlasy. EDIT 2022 - roku 2015 jsem vyplešatěl, asi bídný šampón.

Když se rozhodnete vystřelit svůj šíp uprostřed čarokrásné a divoké africké přírody, může z toho snadno být i nepěkný malér. Málo platné, že vám k tomu vytváří kulisu úchvatná hudba veterána Goldsmithe, že krvelační lvi, na které míříte, nahánějí přihlížejícím divákům strach již při letmém mihnutí ve vysoké trávě, nebo že těmi nebožáky, které používáte jako návnadu, jsou sympaťáci Val Kilmer a Michael Douglas na vrcholu svých pracovních sil. Pokud totiž nezacílíte přesně do místa, které namísto kvantity a nezáživného skonu zajistí kvalitu a vizuálně i emocionálně nezapomenutelný lov, smlsnou si na vás místo lvů kousaví kritici plus ochránci přírody. Jenže střelmistr Hopkins trefil natolik přesně, že po pátém vzrušujícím zhlédnutí mohu s klidem hovořit o nejlepším čistokrevném, dějově nepřeplácaném, atmosférickém a komerčně nezkaženém dobrodružném filmu, jaký kdy v Hollywoodu vznikl. Úžasné strhující dobrodružství vstříc divoké přírodě, síle přátelství a vůni pomsty, pro které je zdejších 76% trestuhodně nízké číslo... Taková moje malá filmová láska. 100%

Zelená míle na mě tehdy při prvním zhlédnutí zapůsobila (promiňte mi to konvenční srovnání) ještě silněji než Shawshank. Postupně se sice role výrazně obrátily a vychází na povrch, že prvně jmenovaný titul představuje filmařinu vedenou na mnohem prostší vypravěčské bázi, která místy aplikuje čistý emocionální kalkul daleko nátlakověji a okatěji, než to činí rafinovaně vystavěný a poetičtější Shawshank, ale přesto mi nestačí slova k popsání toho, jak ten film, jeho "vcucávající " narativní koncept, herecké výkony, dramatický timing i myšlenky, bezmezně obdivuji a miluji. Darabont vede pozornost opět minimalistickým způsobem a své aktéry uzavírá na tři hodiny do fikčního světa, kde navzdory striktně stanoveným pravidlům a depresivní auře nevyhnutelné smrti vymezuje přesný prostor pro konflikt, nenávist a strach, ale také naději, přátelství a humor, a soustavným střídáním nálad v závislosti na přítomnosti toho kterého charakteru a postupným utahováním šroubů ohledně odkrývání hlavního tajemství pak režisér ustavuje jeden z nejkomplexnějších emocionálních zážitků v dějinách filmu. Pokud chcete filmy prožívat a čerpat z nich inspiraci, Zelená míle vás vcucne, dojme k slzám a ukáže, že i na těch nejméně radostných místech, kde se minuty vlečou a život zdánlivě nemá smysl, se vyplatí být dobrým člověkem. Zázraky se opravdu dějí, nejen John Coffey, ale především Frank Darabont je toho důkazem; )

První díl byl naprosto dokonalý a vychválil jsem ho opravdu hodně, ovšem závěrečná část trilogie mě tak ohromila, že jakákoliv chvála prostě nestačí na popsání té obdivuhodné vytříbenosti, dějové návaznosti a zároveň i nesmírné elegance, s níž se mág Jackson ve Středozemi pohybuje. Snad nikdy jsem neviděl jiný snímek, který by vršil všechny akční a velkolepé scény doslova jednu na druhou a ještě by dokázal gradovat tak delikátním a nezapomenutelným způsobem. Po skvělém Společenstvu přišla evidentně slabší dvojka, a tak jsem od Návratu krále očekával jednodušše epické až legendární zakončení, v němž Jackson nebude diváka ani trochu šetřit a připraví mu největší vizuální hody v životě. A nyní nemohu říci nic jiného, než že mise byla splněna. Viděl jsem hotový a úžasný velkofilm, jenž všechny významné prvky z prvních dvou dílů zužitkovává ještě daleko úderněji a dvojnásobně působivěji a který se jednoznačně zařadil na první místo mezi všemi filmovými finále, jaké kdy vznikly(Harry Potter je jen takový slabý odvar). Na začátku jsem se nadechl, a v záplavě naprosto autentické bitevní vřavy a závěrečného urputného zdolávání Hory osudu si ani nejsem jistý, jestli jsem náhodou nepřekonal světový rekord v zadržování dechu a nemrkání. Tohle je přesně to, co chce každý fanda vidět, tohle je hrdý nositel 11 Oscarů, tohle je legenda!!..

Akční snímek s prvky komedie má sice do naprosté dokonalosti daleko, ale už jen výborným obsazením a originální vizí budoucnosti zaujme snad každého. Samotný příběh je také velmi kvalitně zpracovaný a byť film trvá téměř dvě hodiny, nenajdou se tu skoro žádná hluchá nebo nudná místa. Co se herců týče, Gary Oldman vzbuzuje i se svou prapodivnou vizáží velký respekt a dokazuje, že záporáky umí jako málokdo. Bruce Willis určitě také nezklame své příznivce, když tu vystřílí několik zásobníků, rozfláká své auto a nacpe své nadřízené do ledničky. Zato Chris Tucker je pro mě největší slabina Pátého elementu a Bruce ho měl hned při prvním setkání nakopat do prdele. Nečekejte žádný zázrak, ale opomenout si tento zajímavý film plný akce a povedených hlášek rozhodně nezaslouží.

Strašně šílený film. Sandler opět aplikuje naprosto neskutečný humor, který rozhodně není pro všechny, a já mu ho toleruji jenom proto, že prostřednictvím tohodle skvostu si dělá legraci absolutně ze všech a ze všeho, co se mu zrovna namane. Především pak ze samotného pekla, které bylo vykresleno tak stupidně a pro nás Čechy neuvěřitelně, až ten parodický nádech zcela zvítězil a převážil smypatie na stranu filmu. Ono sledovat Satana Harveyho Keitela, jak trestá Adolfa Hitlera, mělo něco do sebe, ať už na to každý nahlíží dle svého. Na jednu stranu strašně bolelo sledovat herce Sandlerových kvalit v tak debilní roli, oproti tomu ale potěšilo těch pár výborných scén a množství bezprostředních odkazů spojených s účastí mnoha známých tváří. Nevím, jestli bych měl tohle přímo doporučovat, ale úplná ztráta času to v žádném případě není. 50%

Nadfilm, kde je vše přesně na svém místě a proces komunikativnosti narace dosahuje takřka naprosté dokonalosti. V první polovině dostaneme veškeré informace a vodítka potřebné k tomu, aby se druhá polovina stala jednou z nejúchvatnějších audiovizuálních pasáží v dějinách filmu, nemluvě o zdrcujícím emocionálním účinku a povinné vyprávěcí gradaci. Cameron měl mnoho možností, jak zkázu Titanicu znázornit, ale zvolil tu vůbec nejlepší a nejlidštější - skrze vášnivou lásku, zavádějící nás do těch nejzažších zákoutí i nejluxusnějších apartmá lodě snů, jejíž tragický osud díky tomu můžeme v závěru sledovat coby její dobří a upřímně truchlící přátelé. Potopené filmařské srdce, které rozbušilo rytmus hollywoodské kinematografie na dlouhá léta dopředu..

Velmi důstojné završení slavné hororové série. Od natočení prvního dílu uplynulo již téměř dvacet let a ve výsledku je to poměrně znát. Jean Pierre Jenuet se rozhodl obdařit fanoušky Vetřelce přívalem moderní hororové akce, krve a hláškujícími hlavními hrdiny, z nichž hlavně Sigourney Weaver je v tomto filmu hodně drsná a definitivně zapadá do mé kolonky akčních hrdinů. Bohužel složitější příběh s sebou přináší i množství nelogičností a děr ve scénáři. Ty se ale docela dobře zalepí několika nesmírně povedenými scénami, ze kterých bych vyzdvihl kromě souboje pod vodou také závěrečné zmasakrování vetřelce, při němž ucítíte kromě odporu i trochu dojetí.

Narozdíl od většiny jsem se na trojku těšil a po jejím shlédnutí jsem naprosto spokojený. Film si na nic velkého nehraje a jen zasypává diváka množstvím kvalitní akce, z níž hlavně souboj obřích dinosaurů opravdu stojí za vidění. Nedosahuje sice kvalit prvních dvou dílů, ale i tak je to velmi napínavá a vzrušující podívaná, která rozhodně neurazí žádného milovníka přerostlých prehistorických ještěrů. Jediné, co bych tvůrcům výrazně vytknul, je ten odfláknutý závěr a to, že z hysterické Téi Leoni neudělali krmení pro raptory.

Oliver Stone Vietnam na vlastní kůži zažil, a díky němu nyní také všichni, kdo se podívají na ČETU a mají dostatečně otevřenou mysl, aby ji pozorně naslouchali. Nekonečný a nepochopitelný boj se sebou samým, děsivá konfrontace s odvrácenými stránkami lidství, které se na místě, kde život zdánlivě nemá žádnou cenu, stává stejně irelevantní jako život sám, Na jedné straně Willem Dafoe, který se snaží zůstat člověkem v nelidském pekle, na straně druhé Tom Berenger, bezcitná bestie ve službách jediné životní jistoty - smrti, a mezi nimi nováček Charlie Sheen, stejně jako divák vyděšený a překvapený poměry uvnitř rozpolceného vojenského pluku. Rákosníci jsou jen kulisou, nutným fyzickým zhmotněním všudypřítomného strachu, beznaděje a pocitu nekonečné viny. To, co v tomhle filmu zastává hudba, je podobný lví podíl, jaký odvádí například dlouhé dialogy ve filmech Quentina Tarantina - atmosféra vás její zásluhou od prvních sekund pohltí, a když se pak aktivně zapojí i vizuální čaroděj Richardson, máme zaděláno na dvě hodiny realistického filmařského mistrovství. Společně s APOKALYPSOU nejlepší a filozoficky nejobjemnější válečný opus...