Luxocculta

Tak nádherný plnokrevný osmdesátkový akční béčko, že by s ním David Sandberg mohl vystačit na tři filmy.

Kdo tenhle film neviděl tak třicetkrát v devadesátkách, bude těžko schopen vnímat jeho kouzlo, které dnes už z větší části ztratilo svoji sílu. Tenkrát nám spolu s věkem bránilo vidět hloupost dialogů, mikrofon, který byl na scéně minimálně dvakrát delší dobu, než Jean-Claude, a špatné herecké výkony snad úplně všech. Přesto je to film, který nádherně reprezentuje tu krásnou dobu osmdesátých a devadesátých let, kdy jsme měli pro podobné naivní akční eposy slabost, která se některých, včetně mě, drží dodnes.

Hudba Queen mě bere. Neposlouchám ji, ale vnímám ji jako potěšující, netuctovej, vybroušenej pop, co má koule. A to říkám se vší střízlivostí jako jazz milující metalista se závislostí na vážný hudbě. Film, oproti tomu, mě nebere skoro vůbec. Je to o hudbu skupiny silně se opírající, v rovině umělecké pokulhávající povrchní popová tuctovka, která si ve své tvůrčí lenosti a jednoduchosti ještě ke konci vypomáhá přílepkem nápodoby koncertu, místo které tam mohli rovnou vrazit záznam – vyšlo by to na stejno blbě a ještě by ušetřili škváru. Pro mě naprostý průměr.

Film, který už kdysi dávno ovlivnil moje představy a sny o každoroční dovolené.

Burian naprosto perlí a táhne celý film způsobem, že to přesahuje všechny mezky! Jeho kvality ční nad kvalitami scénáře i výkony většiny ostatních asi tak o dvě třídy. Film balancuje mezi němou groteskou a zvukovým filmem a je mozna v nejakych mistech jednoduchy a primitivni. Ale Burian se tady naprosto utrhl ze řetězu a minimálně v první půli filmu je jako neřízená střela, která všechny v dosahu zasypává skvělými hláškami a fóry. Všechny nedostatky filmu vyvažuje jediný člověk, který tu naplno ukazuje, proč je právem nazýván králem komiků. 70 %

Nedoceněný film. Asi nejzábavnější a nejkvalitnější Haasův herecký výkon v jeho prvorepublikové filmové tvorbě. Haas je tady opravdovější, než v jakémkoli dřívějším filmu a jeho herectví tu na sebe strhává možná víc pozornosti, než vtipné hlášky a skvělé fóry, kterých je tu nepočítaně. Baví i tradičně zábavný Václav Trégl, který jde s Haasem vždy perfektně dohromady. Sestavu příjemně doplnili Saša Rašilov, Růžena Šlemrová a Stanislav Neumann. Diblíkovský typ Věry Ferbasové mi obecně není moc blízký, ale do tohoto příběhu se hodí a neumím si úplně představit herečku, která by tu k Haasovi sedla lépe. Bez Ferbasové by to byl hodně jiný film, který by dost možná tak dobře nefungoval. Pochopitelně bez Hugo Haase by ten film byl jen vzduch …strom …šiška. Co šiška…

Zábavně zamotaná zápletka se starými mládenci a nejasným několikanásobným otcovstvím a celkem slušným blázincem před samotným koncem :) Povedená věc s jemně ztřeštěným humorem v podání Haase, Štěpničkové, Plachty a dalších.

Pohádkový příběh, ve kterém nad povrchností a hloupou arogancí vítězí laskavý humor, hravost a přátelství. A láska je tu samozřejmě taky. V celku pohodová oddychovka se sympatickou ústřední trojicí, které harmonicky vévodí Hugo Haas. Vadou na jinak dobré podívané je slabší scénář a některé herecké výkony, které jsou místy pouze snesitelné. Po druhém zhlédnutí hodnotím jako jeden z méně zábavných a povedených filmů s Haasem.

Dojemný příběh, který sice není ve svém zpracování dokonalý, ale je krásný díky hřejivé lidskosti hlavní postavy v podání Hugo Haase.

Až na ten hodně slabý konec jde o kvalitní zábavu, kterou táhne hlavně vynikající Ladislav Pešek v roli Čuřila.