angloumene

Nj, Sherlock s další sérií definitivně potvrdil, že ztratil mnoho ze svého kouzla. Místo zábavných případů s jednoduchou, ale chytrou pointou nabízí citové ždímání, megalomanské případy a dost se v tom všem ztrácí. Bohužel. Poslední díl mě na rozdíl od předchozích dvou alespoň bavil, ale ani tak nemůžu říct, že tohle citově laděné brouzdání v Sherlockově paměti nějak ohromí.

Vražda v Orient expresu je poměrně lehká oddechovka a je potřeba ji tak i brát. Zadání je jednoduché - vezmeme jednu z nejznámější povídek od A. Christie a dáme jí nový háv. Třeba dva kníry navíc pro Poirota. Ač to může znít trochu pitoreskně, nakonec to vypadá docela fajn. A tak je to s celým snímkem. Navíc má divák možnost odhalit, kdo je vrah a to se u detektivky vždycky počítá. Celkově 73 %.

Když moje volba padla na Baraku dávala jsem jí pár minut, než mě pozorování různorodých výjevů z celé planety přestane bavit. Jenže ani nevím, jak se to stalo, ale já jsem to fakt dokoukala. Všechny scény byly opravdu zajímavé, navíc by mě z hlediska vizuálního zpracování ani nenapadlo, že se jedná o snímek z roku 92. Mám jedinou výtku, představovala bych si větší rozrůzněnost znázorněných oblastí, přeci jen se ve většině případů jedná o státy, kterou jsou dnes notoricky známé (Japonsko, Bali, Keňa atp.).

První krůček (vlastně sešlápnutí plynu) Baby Drivera je hodně sebejisté a láká diváka na nadupanou akční pecku. Jenže po pár minutách ve mně začala hlodat otázka, co že se teď vlastně bude dít, když režisér už na začátku vytáhl všechna dějová esa. S každou další scénou jsem si víc a víc uvědomovala, že tady už se asi vlastně nic nestane. A tak tohle nebohé děcko dokodrcá do nemastného neslaného cíle, který v divákovi nezanechá nic než prázdnotu.

Nový Blade Runner nabízí pomalé, ale sveřepé tempo, které nás s jistotou dovede do neočekávaného cíle. Film hodnotím jako divák, prvním dílem nepolíbený. Ačkoliv jsem tedy jistě přišla o řadu narážek a odkazů, myslím, že mi nic z dějové linky nezůstalo zatajeno. Tu ostatně hodnotím velice kladně. Kromě obvyklé snahy a záchranu světa přichází Blade Runner s velice citlivou milostnou linkou, umě zařazenou to tentokrát hodně netradičně pojaté cesty za hledáním sebe sama. Jsem opravdu ráda, že Hollywood čas od času nabídne něco trochu jiného.

Vlastně ani nevím, jak se to stalo, ale Zločinec mě nakonec dokázal nadchnout. Představte si tuctový příběh o chlápkovi, který omylem zavraždí zloděje u něj doma. No jasně, jde sedět a tam... No jasně, prostě se nestane nic, co bychom nečekali. Do toho levně působící herci i celé zpracování. Neuvěřitelně otravná kamera, která se hýbe jako při běhu i při úplně stabilních scénách. No prostě... Ale nakonec musím uznat, že tenhle jednoduchý příběh prostě baví. Nedokážu říct, jestli je to akorátní dávkou adrenalinu, testosteronu nebo krve, ale prostě to tak nějak zapadá do sebe. Takže jestli máte zrovna náladu na svaly nabitou vězeňskou záležitost, není na co čekat...

Woody Allen tentokrát přichází tak trochu jiným dramatem. Nějaké ty vztahy se zde sice také objeví, ale to není to hlavní. Tentokrát se nám totiž představí hlavně Marion. Silná a vyrovnaná žena, která má za sebou řadu úspěchů. Několik nesouvisejících životních událostí ji ale donutí zamyslet se nad jednou z mála věcí, na kterou už řadu let nechtěla ani pomyslet. Totiž sama nad sebou. Zjišťuje, že svou pravou podstatu zakrývala sobě i svým přátelům. Zato Woody celý příběh podává velice jasně, citlivě a uvěřitelně. Jiná žena je zase tak trochu jiný filmový zážitek, který by si neměl nechat ujít nikdo, koho filmy o hledání vlastního já baví.

Detektivka FBI v lehké bundě přijíždí do indiánské rezervace, ve které právě řádí sněhová bouře. Brzy poznává, že kromě nevhodného oblečení se na takový případ vlastně nehodí ani ona sama. Jenže fakt, že byla nalezena mrtvá, bosá dívka uprostřed holé planiny se prostě změnit nedá, a tak nezbývá, než se pokusit dosáhnout spravedlnosti s tím co je. Spolu s detektivčinou pravou rukou, ostříleným stopařem Corym začíná pátrání plné ledových vloček a ještě chladnějších místních. Přes zamrzlé kulisy filmu se děj ubírá jasným a překvapivě rychle ubíhajícím tempem k velkému finále. Drsné přestřelky korespondují s celkovým, tak trochu brutálním, vyzněním filmu. O zábavu je tedy rozhodně postaráno. Atmosféra mohla být ještě trochu ledovější a tíživější. Muži, co nenávidí ženy (US verze) to sice nejsou, ale i tak se jedná o velmi nadprůměrné dílko.

Strážci Galaxie Vol. 2 určitě nabízejí nový soundtrack. Tím jsme ale u novinek skončili. Kromě toho se jedná vlastně úplně o to samé co minule. Jasně, bude se zachraňovat celý svět, bez toho by to nešlo. Jasně, uvidíme Groota dělat nepravděpodobné věci a jasně, čeká nás kupa podivně vypadajících mimozemšťanů. No tak ono asi nikdo nečekal, že se bude měnit základ filmu, ale přeci jen něčím okořenit by to chtělo. Jenže tohle nové koření je nepříliš povedený postarší záporák, který splňuje všechny parametry průměrného marvelovského padoucha. Na druhou stranu dvojka přichází s propracovanější psychologií hlavních postav a můžeme se dokonce těšit i na morální přesah. Jenže je to všechno tak jasné už od úplného začátku, že mi potom celkové vyvrcholení přišlo..no trochu trapné. Ale nebudu jenom hanit. Na nové Strážce se určitě dívat dá. Přinášejí obvyklou dávku akce no a o to u nich jde hlavně.

Méďa 2 opět přináší řádnou porci drsného, fekálního nebo i infantilního humoru. Ve většině případů tyhle přihlouplé vtípky fungují a diváka dokážou upřímně pobavit. Problém nastává ve chvíli, kdy se má začít dít něco jiného. Děj totiž není pouze přihlouplý a ironický, ale je opravdu hloupý a prázdný. Navíc jsem měla několikrát pocit, jakoby se bral docela vážně. Celkově nový Méďa nabízí hodně nevyrovnaný výkon a tu svéprávnost by si dost možná vlastně ani nezasloužil...