angloumene

Po těch pár dnech, co jsem film viděla, se mi v hlavě stihly rozležet všechny dojmy. Teď mě hlavně napadá to, že Kobry a užovky určitě nejsou žádná komedie, ale poměrně kvalitně a dobře vystavěné drama. Děj pro mě byl vlastně trochu překvapením, ale nebudu zastírat, že se pointa nedá uhodnout už z názvu. Jediné, co snímku mohu vytknout je určitá, těžko popsatelná odtažitost. I tak jsem se ale u filmu dobře bavila a směle ho řadím k českému nadprůměru.

Klasická žánrovka (z řady snowboard/skateboard/surf cool týpků), která kromě pěkných záběrů na hory na Aljašce nepřinese nic moc navíc. Všichni jsou samozřejmě děsně namotivovaní a úspěšní a mají nutkavou potřebu se o svoje překvapivě málo rozmanité pocity s divákem podělit. Ty necelé dvě hodiny tohle opakované plácání po zádech naneštěstí neutáhne a tak se film hodí spíš jako zajímavý podklad na párty s kamarády.

Hacksaw Ridge: 139 minut utrpení. Mel Gibson se tedy opravdu předvedl, protože se mi už opravdu dlouho nestalo, abych se cítila trapně zhruba 95 % stopáže filmu. Nejprve se seznámíme s mladým Desmondem. Dozvíme se, jak pobíhal po skalách se svým bráškou, jaký je zapálený věřící a také to, jak se seznámí se svou nastávající. Celá tahle úvodní hodinka představuje jedno klišé za druhým, kdy úroveň scénáře odpovídá idealistickému dítku páté třídy. Jenže oproti následujícímu ději se jedná jenom o takový čajíček. No, to se ani nedá převyprávět. Podívejte se sami. Ve mně zůstala neukojitelná potřeba narvat milému Desmondovi tu jeho mini bibli do chřtánu a to s církví ve většině případů sympatizuji.

Trochu mě zaráží zdejší nízké hodnocení, protože Zbav se svých miláčků je docela dobré milostné drama, které navíc představuje možný zrod generace beatníků. Jasně no, jsou tady dva kluci, co se vykousnou a je tam naznačený homosexuální sex, ale obě scény dohromady zaberou tak minutu až dvě a v porovnání s běžnými sexuálními scénami jsou tak nevinné, že se nad nimi může rozčilovat leda nějaký (homo)puritán. Co se týče filmu samotného, jedná se o slušně odvedený snímek, který sice úplně neunese, ale rozhodně zabaví. Plynulý a zajímavý děj nám beatníky ukáže v trochu reálnějším světle, než jak nám je představila konzervativní učitelka češtiny. Navíc Radcliffe hraje dost jinou roli, než obvykle a musím říct, že mu jde.

Ten třetí nabízí příjemnou podívanou na tři různé příběhy o lásce, rodičích a dětech. Ačkoliv se celým filmem prolíná dost těžké a zásadní téma, jako celek nepůsobí nijak depresivně. Ani romantická linka jednoho z příběhů člověka nestrhne, pouze příjemně zabaví. Celkové "propojení" těchto tří povídek snímek trochu sráží. Místo aby šlo o pochopitelné vyústění celého děje, dojde spíš k velkému a překvapivému odhalení, které nachází s předchozím děním několik společných bodů a v některých se zase zcela rozchází. Film tedy dokáže zabavit, ale nepřinese už nic moc navíc. Na dlouhé odpoledne ale stačí.

Jak název napovídá, ve snímku spatříme šest různých podob Boba Dylana. S pomocí těchto šesti tváří nám tvůrci pomáhají utvořit si obrázek nejen o tom, kdo to je, ale hlavně o tom, jak tento světoznámý zpěvák myslí. Setkáme se nejen s milovníkem americké folkové hudby ale třeba i hlubokým básníkem, filmovou hvězdou a několika dalšími. Ačkoliv nejsem žádný Dylanovský odborník, zdá se mi, že se autoři poprali s tématem dobře a skutečně dokázali vykreslit portrét zajímavé, mnohovrstevnaté postavy. Zda věrně nebo nikoliv už nechávám na jiných. Film samotný je zajímavý, po většinu času baví. Naneštěstí se k závěru začnou myšlenky jednotlivých scén dost opakovat. Kratší stopáž by určitě neuškodila, zvlášť, když už byly všechny hlavní myšlenky řečené.

Black Books sice zabaví, ale jejich starší datum výroby je hodně znát. Nejen oblečení, ale i všechny vtipy patří spíš než do nového milénia do devadesátek. Na několik podařených vtipů se obvykle vrší řada těch rozpačitých až trapných. Jednotlivé pointy jsou často dopředu známé a charaktery se chovají nerealisticky až hloupě. Přesto některé fórky pobaví svou originalitou a občas člověka dokáží i rozesmát. Dobrá nálada po zhlédnutí je tedy zaručena :)

Čtyři pokoje aneb čtyři téměř nezávislé povídky, které nespojuje mnoho. Snad jen místo, čas a hotelový poslíček. Ten vlivem okolností během večera prochází různými náladami. Od bodré, přes rozčarovanou, zoufalou až po odhodlanou, podle toho, co mu osud a scénáristova ruka postaví do cesty. Styl jednotlivých povídek se dost liší a autoři se nijak nesnaží jejich vyznění sladit. Přesto film poměrně dobře funguje. Kvalita jednotlivých příběhů se pochopitelně liší, ale všechny dokáží zabavit. Nejvýraznější je poslední Tarantinova povídka s legendární scénou s penězi.

Ze začátku vše vypadá jako klasické vztahové drama. Eva není tou nejlepší matkou od rodiny. Dává totiž všem znát, že nejen že ji nenaplňují domácí práce, ale dokonce ani není ve spokojeném vztahu se svým manželem. Proto není žádné překvapení, když jednoho dne prostě zmizí. My sledujeme celý příběh z pohledu její jediné dcery, která je s jejím odchodem dost smířená. Postupně se ale začíná ukazovat, že dceřin pohled na svět je možná trochu jednostranný a celý film začíná dostávat nečekaný spád. Finále pak už jen podtrhuje originální podání tohoto dramatu, které ukazuje svou hloubku a řadu společenských otázek právě až svým vyvrcholením.

Tak trochu netradiční drama, které pod rouškou pátrání po skutečném vrahovy mladé dívky poodhaluje duši samotného režiséra. Ten nám v průběhu filmu několikrát naznačí, kam se bude celý děj ubírat a tak divákovi trochu ulehčí nesnadné hledání toho, co se tím vším autoři vlastně snaží říct. Celkově se jedná o sice zajímavý, ale ne zrovna pevně uchopený námět pátrání po tom nejlepším pohledu na svět.