angloumene

Příjemná konverzační jednohubka, která pro jednou nebere vztahy jako hru na černou a bílou. Radcliffe v roli ztraceného intelektuála předvádí dobrý výkon a tak divákovi usnadňuje znovu prožít to jemné jiskření počínajícího milostného vzplanutí. Za mě 75 %.

Fantastická zvířata aneb další setkání se světem Harryho Pottera. Tentokrát dojde na seznámení se s New Yorkem někdy na počátku padesátých let. Proti utajenému světu mágů se začínají ozývat hlasité antičarodějnické protesty a odhalení je velice blízko. Do toho všeho přijede fantastický zoolog Scamander a nedopatřením mu pár zvířátek uteče. Ačkoliv tohle vše může znít jako celkem zajímavý výchozí bod pro magií nabitou honičku, nakonec je všechno docela jinak. Fantastická zvířata zvláštně balancují lehké (a často opravdu podařené) vtípky spolu s temnou atmosférou posledních dílů původní série, takže vzniká dost nesourodý pokus a dramatično. Vztahy mezi postavami působí prázdně a i následný děj není dvakrát těžké uhodnout. Škoda, ten kouzelnický kufřík se skrytou zoo zase předvedl hodně.

Asi se ze mě stává cynik, ale tehle tanec ve hvězdách mě nějak nechytil. Sbližování hlavních charakterů se mi příliš nedostalo pod kůži a když pak přišli hlavní romantické scény, cítila jsem se převážně trapně. I tak ale musím sklonit poklonu před výkonem Emmy Stone při závěrečném konkurzu. Celková myšlenka filmu je konec konců taky super, jen kdyby to vše nebylo zabaleno do té spousty extrémní romantiky!

Predestination nabízí trošku ukecané cestování v čase. To vše ve snaze zabránit útoku na New York, při kterém zemřou tisíce lidí. Identita New Yorského teroristy zůstává neznámá a tak se hlavní protagonista v podání Ethana Hawka soustředí spíš na vycvičení mladého agenta, s tak trochu zamotaným životním příběhem. Ačkoliv zní celý děj celkem zajímavě, nakonec se jedná a poměrně plochou a značně přímočarou zápletku. Divák má šanci odhalit velkou pointu už někdy v polovině (no někdo možná i dřív) a pak už jen útrpně čeká, než se film konečně došine ke svému konci. Predestination je prostě takový ten snímek, který si hraje na něco víc, než ve skutečnosti je. No a to mě moc nebaví...

Výchozí bod vypráví příběh o evolučním biologovi, který se skrze svůj výzkum snaží vyvrátit existenci Boha. Náhle ale potká spirituálně laděnou dívku a jeho život nabere nečekaných obrátek. Opravdu, nejen pro samotného Iana, ale i pro diváka. Co se příběhu týče zní sice zajímavě, ale některé dějové zvraty působí neskutečně na sílu. Na druhou stranu oceňuji vizuální zpracování. Když to vezmu kolem a kolem, tak je tam těch věcí pro i proti celkem dost. Celkově mi z toho vychází čistý průměr. Co se náboženské tématiky týče, tak se toho nemusíte bát ať už jste ateista nebo ne. Žádní zpívající černoši v kostele nebo tak :)

Jasně, čistě z psychiatrického hlediska není Svět na houpačce zrovna realistický film. Zejména se jedná o takový ten trošku sladkobolný příběh o "ztraceném" otci, který najednou dostane na starost své malé dcerky. Hlavní postava v podání Marka Ruffala nás uvede do života přestárlého snílka, který sice chápe, že jsou všichni okolo někde jinde, ale i tak zůstává uvězněn ve svém světě. Ve výsledku tohle dílko nabízí nejen očekávaný střet dětské a dospělé reality, ale taky spoustu vtipných narážek a drobných point skrytých mezi řádky. Celkově jde sice o jednoduchý a oddechový snímek, zároveň Svět na houpačce představuje i relativně chytrou a milou zábavu.

Nicol Kidman alias Christie se každé ráno probouzí, jako by jí bylo dvacet. Naneštěstí je její skutečný věk vlastně dvojnásobný a vzniklou mezeru způsobenou ztrátou paměti musí vyplňovat útžky vzpomínek, které získává od svých nejbližších. Jednoho dne dostane od svého psychiatra kameru, na kterou si nahrává nově získané informace. Díky tomu může začít její hledání sebe sama a vlastní minulosti. I přesto, že se jedná o klasické schéma, které už tu párkrát bylo, děj skutečně baví. Nicol se postupně pídi po vlastní historii, která nabídne spoustu zajímavých zvratů. Karty jsou ale vyloženy už asi ve třech čtvrtinách filmu a pak na diváka čeká už jen očekávané a nesmyslně názorné finále s opravdu zbytečnou třešničkou v úplném závěru. Celkově se jedná o rozhodně zajímavé psychologické drama, které po většinu filmu buduje napínavou atmosféru. Finále a nepříliš originální příběh ale film sráží do naprostého průměru.

Další Kurosawův podařený snímek a tentokrát bez až roztomile naivních postav. Děrsu sice patří mezi pravověrné klaďase, ale navíc na diváka přenáší opravdovou hloubku svého charakteru. Člověk až cítí zimu deroucí se pod kůži a tak rád usedne k nohám tohoto moudrého starce, aby se o přežití dozvěděl o trochu víc.

Čarovný les je asi nejhorší muzikál, který jsem kdy viděla. Ne že by hudební vložka byla vyloženě neposlouchatelná nebo falešná. Většinu času ale byla dost bez nápadu a postavy až nepříjemně dlouho opakovaly svojí motivaci. I když třeba Johnny Depp tam kvůli svému zpěvu určitě nebyl. Jěště horší byl totálně šílený děj, který zejména v poslední části nedával ani trochu smysl. Škoda, některé z pohádek byly totiž zpracovány relativně poutavě. Navíc nechyběla určitá dávka sebereflexe. Celkově 35 %.

Hmm, Demolition ve mně zanechalo takový nijaký pocit. Ok, týpkovy umře žena a on se začne prát s tím, že vlastně nic necítí. Miloval jí někdy? Jaký je jeho vztah k rodině? Co jejich společný dům? A tak začne bloumat po světě, hledat klíč k již neexistujícímu vztahu a kromě devastace pár kusů nábytku nedá najevo žádné emocionální změny. Jasně, autoři asi naznačují tu velkou bitvu, která se odehrává uvnitř, ale ve mně teda žádné stopy nezanechala.