carl.oesch

Hrabal jako literatura mně až zas tak za srdce nechytl, ale ve chvíli, kdy se ho "zmocnil" Jiří Menzel ve svých nejlepších letech, dokázal z něj udělat ne perličku, ale perlu a ne na dně, ale (minimálně) na českém filmovém nebi. A navíc mám pocit, že právě tohle je nejlepší adaptace Hrabala - aleaspoň pro mně, protože vystihuje onu zcela zvláštní náladu a atmosféru a především zdánlivě prapodivné charaktery lidí, ve kterých ale ve skutečnosti dost často člověk pozná lidi kolem sebe.

Koukal jsem na to v televizi a docela jsem se na to těšil. Ve své době a v raném mládí jsme byl zvědavý na každý nový film a člověk v tom hledal jinotaje, podobenství - prostě něco, co nešlo říct naplno. Teď po letech dost velké zklamání a navíc se nemohu trochu zbavit dojmu, že ta inspirace Formanovým Přeletem tady je a díky tomu, že ve své době jsme jí vidět nemohli, tak mi to tak ani nepřišlo. Kdo v tom dneska vidí víc, tomu závidím, ale nemohu víc než ty dvě hvězdy, hereckými výkony jsem tak uchvácen nebyl, soustředit masu hvězd dpo jednoho filmu ještě nemusí být až takový zázrak.

Snad jediný takhle obsáhlý seriál, který nemá klesající úroveň s přibývajícími epizodami a nemá ani žádné vysloveně slabé části. Kam se na to všechny ty kriminálky bůhví odkud hrabou. Klasika nejklasičtější...

Zase jeden německý film, kterému rozumíme asi kromě Němců my a možná ještě tak Poláci či Maďaři. Kromě všech peripetií je pro mně tenhle film o jedné zásadní pravdě, byť podané v lehce posmutnělém duchu - že totiž socialismus je zcela vylhaný a jako takový může existovat právě jenom jako iluze, kterou vytvoří milující syn své matce. Komedie? Ani náhodou, spíš smutek a lítost. Ale skvěle udělané. Scény s kosmonautem Jahnem či návštěva u biologického otce v západní části znovusjednoceného Berlína byly tísnivé a závěrečná scéna na střeše byla k breku. Není to komedie, to ať od toho nikdo nečeká. Spíš bych řekl, že je to laskavá forma alegorie a realismu na zatraceně vážné téma.

Vůči německým filmům je tady obecně averze. Ale podle toho, co jsem sledoval a viděl já, je německá kinematografie rozsáhlá a má řadu perel. Jestli jedna její linie jakoby sleduje určité americké produkce (Holky to chtěj taky, detektivní seriály), jiná její část je úplně jiná. Bernský zázrak je film, při kterém jsem si uvědomil sdílenou zkušenost a daleko větší mentální blízkost, než jsme si kolikrát oboustranně schopni připustit a přiznat. Čím se liší Bernský zázrak od našeho Nagana? Dobou, technologiemi....ale jinak je to stejné a stejně to i vyústí do hospodářského zázraku (hysterické Čecháčky kňourající, jak se měli, mají a budou mít vždycky špatně a jak je vše mizerné neberu v úvahu). Dostaly mně scény, kdy lidé sledují finálový zápas, to ticho, nikde nikdo, pouze v hospodách a před výklady, kde hrály první čenobílé televizory. Přesně tak to bylo ono ráno, když jsme hráli s Kanadou a finále s Ruskem. A k tomu dvě fascinující osobnosti - Sepp Herberger (trenér německého národního mužstva) a zahořklý otec hlavního dětského hrdiny. Tenhle film mně prostě dostal a rozhodně za vidění stojí. Dokonalé retro z padesátých let i ta nostalgie a k tomu dobrá muzika - 90% určitě. A obvzlášť bych poukázal na to, jak perfektně bylo "sehráno" to utkání. To nebyli nějací dněšní fotbalisté předstírající, že jako hrajou jako před padesáti lety. To byli herci, kteří skutečně jako hráči před padesáti lety skutečně hráli, včetně fint a fintiček. A chlapec, který v klidu vnikne na stadion přes šatny a těch pár švýcarských poldů kolem ho má na háku...kde ty doby jsou.

V dobách raného mládí jsem byl tímhle dílem fascinován a uchvácen. Bolševik ho sice koupil a pustil (dokonce dvakrát, byť ne všechny díly a navíc černobíle - barevná verze na DVD byla překvapující), ale pak se po něm slehla zem a domácí obrazovku zahltila veledíla (mnohými dodnes tak horoucně milovaná) od Majora Zemana až po Nemocnici na kraji města. Po roce 89 se tenhle Randall a Hopkirk objevili zase na na Primě a já s obavami očekával, jak se mi to bude líbit po těch letech. A líbilo! Stejně jako filmy ještě starší to má půvab, vtip, lehkost a také pravidla hry (což moderní seriály - zejména remaky postrádají) a jistou logiku, danou námětem i charakterem postav. Navíc se z toho stalo skutečně stylové retro - kdybych měl někomu předvést, jak vypadal svět v přelomu 70. a 80. let (oblečení, auty, ulice, hospody, ale i předměty denní potřeby), pustil bych mu pár dílů tohoto seriálu. Chápu, že ten, kdo tenhle seriál viděl až v současné době tak nadšený nebude, ale možná bude více těch, kteří mu na chuť přijdou, než těch, kteří nad ním mávnou rukou. No a na závěr nemohou než konstatovat, že jeho remake ze samého konce tisíciletí je právě tím nejlepším oceněním toho původního - originálu. Jedná se totiž podle mého názoru o snad nejhorší anglický seriál, na který jsem kdy koukal ( a nedokoukal). A to, že v seriálu ze sedmdesátých let jsou triky leckdy ne zcela dotažené a Hopkirk má stín nebo se pod ním prohne sedačka, když se posadí, nehraje vůbec, ale vůbec roli. No a ještě nezbývá dodat, že Anette Andre pro mně patří dodnes k tomu nejhezčímu, co se na plátně nebo na obrazovce v sedmdesátých letech objevilo.

Jako první americký válečný film tohodle střihu jsme viděl Tora, Tora, Tora! Říkám bohužel, protože tohle byl film asi nejlepší film a všechny ostatní byli trošičku, nebo i o dost slabší. Samotné drama bitvy u Midwaye popsal neskutečným způsobem Miloš Hubáček ve svém Pacifiku v plamenech a já jsem se těšil, až uvidím tenhle film, který jsme si představoval jako jakýsi druhý díl Tory...a byl jsme hodně zklamán. Kdyby tvůrci natočili Midway stejně jako Toru, bylo by to drama s gradací a přitom nebylo třeba vůbec nic vymýšlet. Tady se ovšem musely objevit prvky klasického Hollywoodu, osobní dramata typu otec-syn, poukázalo se tady už poměrně záhy na problém japonské menšiny v USA, ale proč se tohle všechno muselo nabalit na událost, která je sama o sobě natolik vzrušující, že žádné podobné odbočky nepotřebuje? V řadě filmů mám rad Charlota Hestona, ale zde byl tak neuvěřitelně protivný a navíc, pokud o tom člověk něco ví - byl zde mesmyslně vnucenou figurou, u které člověk nechápal, co by na té lodi s hodností kapitána vůbec dělal a hlavně, odkdy námořní kapitán najednou (zjevně ve věku nad padesát let) oznámí, že si sedne do bombardéru a zaútočí na Japonce, protože už nejsou piloti? Slabší je i výběr herců, Japonci nejsou vůbec podobní osobám, které hrají a pro Američany to nakonec platí taky - Fonda s bílými vlasy působí ještě tak mezi americkými admirály nejpřesvědčivěji. Slabší jsou i bojové a letecké scény, používání dobových záběrů je za hranicí únosnosti, stejně jako záběry z již zmiňovaného filmu Tora!Tora!Tora!. No, ale přesto to za zkouknutí stojí. Toho, kdo je událostmi a souvislostmi střetnutí nedotčen, to zaujme a dodatečné doplnění informací ho rozhodně nepoškodí, hůř je na tom ten, kdo o daných událostech už leccos ví. Ale tady si alespoň může zahrát na korektora a radovat se aspoň z toho, co "odpovídá" skutečnosti, je dost dramatické a přitom reálné. Po takhle zdrcující kritice možná moje dvě hvězdy překvapí, ale je dobře, že film byl vůbec natočen a jeho největší hodnotu vidím právě v onom alespoň prvotním nastínění událostí.

Mám vůbec smysl opakovat, jak je tenhle seriál skvělý a vyjímečný? Má, protože častěji člověk plácá slovy a údery do klávesnice, aby si vylil svoji zlost a znechucení nad hloupostí, švindelm, předstíráním a bezostyšnou manipulací, kterých je řada filmů (a o válečných to platí dvojnásob) plná. Tady asi válečná a protiválečná kinematografie dosáhla vrcholu - je to dokonalá syntéza a všichni ti, co psali nebo filmovali o válce a zároveň proti ní, by si mohli říct - byli jsme předchůdci a je to tak trochu i naše dílo. Remarque na straně jedné, ale třeba i náš Filip Jánský se svými Nebeskými jezdci a řada řada dalších, které nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. A zároveň by se měli stydět oni filmoví manipulátoři a propagandisté, kteří si z války ve filmu udělali živnost a je jedno, jesti se jedná o stupidní cečkové krváky, velkoopusy z dílny Velkého Bratra na východě či dokonce relativně nový a (nesmírně) hloupý Pearl Harbour. Tenhle seriál jako by byl dokonalou syntézou všeho toho vynikajícího a dobrého, co bylo o válce - zejména té druhé, napsáno a natočeno. Ona ta pravdivost a neokázalost zajde pod kůži tak, že až cítite tu tichou hrůzu při seskoku mezi vybuchující protiletadlové granáty a hořící trosky zasažených letadel, strach při útoku na Carentan, kdy nevíte odkud to na vás přiletí a nebo jenom - zimu v lese u Bastogne či děsivý zápach v koncentrčním táboře kdesi v Bavorsku. Stejně nekázalá ahluboko se zadírající je i hudba Michela Kamena (škoda, že už skládá tam nahoře), ale pominu-li všechny herce, scénáristy, techniky, režiséry, kdybych měl tu možnost, dvěma lidem bych poděkoval a složil bych jim hlubokou poklonu - Stevennu Spilebergovi a Tomu Hanksovi. Protože oni to celé dali dohromady. A taky bych jim vyjádřil obdiv za způsob, jak seriál pojali. Ale největší úcta nakonec stejně patří těm několka stařičkým pánům, kteří tohle celé zažili, přežili, ve filmu zase velice neokázale okomentovali a kteří jsou pro mně zase symbolem těch miliónů dalších, kteří válkou rovněž prošli a především, kteří ji - vyhráli. A přes všechny kotrmelce, kličky a škobrtnutí to byla spravedlivá válkam, válka proti válce a předvším tím je pro mně tenhle neskutečný seriál. A asi to s námi není až zas tak špatné, když se podíváme na těch 94% v hodnocení.......nejsme tak otrlí, lhostejní a hlavně - nechápaví. Antoine Saint-Exupery, sám bojovník v této válce napsal v knize Válečný pilot - Jsme objekty všeobecné nesouvztažnosti, jsme zlomky velké stavby a bude potřeba více času, odstupu a mlčení, abychom ji pochopili jako jeden celek. A to se tady povedlo dokonale.

Mám rád Cimrmana, mám rád cimrmanology. řada hlášek, které zdomácněly a hlavně žádné hry převáděné na plátno. Na druhou stranu, ten film je nějak tak nesourodý a působí až povídkovým dojmem, takže absolutní vrchol to není. Na jedné straně ony gagy se známými osobnostmi té doby u nás i v zahraničí připomínají až Monthy.Pytona a na druhé straně příběh Macháně s Nývltem s téměř apokryfofským vyzněním, ale mezi tím řada méně zdařilých scén typu naše moře na Staromáku až po Valerii Kaplanovou a vůbec scény se zájedem v muzeu nejen konci. Problém je, že Cimrman je prostě neuchopitelný a v zásadě nezfilmovatelný - Nejistá sezona je o něčem úplně jiném a oproti podle mně hodně nepovedeném Rozpuštěném a vypuštěném je tohle hodně dobrá a nestárnoucí zábava, i když si člověk může občas odskočit.....

Pět hvězdiček, 100%, co jiného. Zejména když tu dobu člověk trochu pamatuje. Z toho filmu mně mrazí, protože takhle to skutečně bylo. Žádné drastické a brutální scény, ale naopak ten nátlak a ponižování, ta moc idiotů a snaha těch v zásadě normálních a slušných lidí nějak projít a neztratit alespoň základní důstojnost, což (a ve filmu je to dobře a musím říct ze strany S+S velmi férově ukázáno) ani nešlo. Her od Cimrmanů jsem si užil dost, ale tohle je výpověď o době a skvěle je ta doba spojená s Vizionářem - jenom nějak tak nechápu, jak to v té době mohlo projít. Mladší nepochopí, stejně jako to nechápali a nechápou cizinci, kteří tady v té době žili, ale z hlediska dneška je to velmi dobře. Pouze by bylo dobré, kdyby existovaly filmy, které by stejně pravdivě a bez příkras ukazovaly, jak podobné režimy vznikají, jak a hlavně kdo je drží nad vodou.....Nepatří to možná bezprostředně k tomuto filmu, ale stálo by za úvahu si zjistit, co třeba v této době, když S+S prosazovali za cenu vlastního ponížení svoje hry pro lidi, kteří jeuž v té době milovali, když Pavel Kříž utekl do Ameriky, aby nemusel prodávat svoji popularitu z Básníků v zcela dementním prokomunistickém a armádním seriálu Chlapci a chlapi, kdy Jan Tříska nebo Pavel Landovský taky působili (a úspěšně) v zahraničí, protože doma se je zcela snažili vymazat s vědomí lidí (bože, jak já bych chtěl vidět Landovského jako malíře v Takové normální rodince...) dělal třeba dnešní velký playboy a ředitel Karlovarského festivalu Jiří Bartoška. Já si to pamatuji dobře.....co mě ale vzalo dech, je fakt, kterého jsem si všiml až nedávno - ten film byl natočen v roce 1987 (!). Co dělali soudruzi cenzoři na Barrandově a bůhví kde ještě, když tohle povolili snad tři roky před oslavovaným listopadem 1989?