Tanner

Mám pro tento film slabost, jelikož byl pro mě tím přelomovým, který mě naučil ve filmech hledat něco víc, než jen zábavu, a přiměl mě o film se zajímat aktivně. Byl pro mě bránou do toho nádherného světa emocí, myšlenek a intenzivních prožitků, kam tak rád utíkám a vracím se. Dost možná, že i částečně pozměnil můj do té doby povrchní pohled na realitu. A za to vše mu budu navždy vděčný. Třebaže není dokonalý a dneska bych dost možná ani plný počet nedal, je to moje srdcovka. Díky Same, Kevine a Thomasi.

Slunce prudce žhne, všudypřítomný prach dráždí vyprahlé hrdlo, řeže do očí a lepí se na zpocenou kůži, cigaretový nedopalek pálí do prstů. A duši rozežírá dumání o lidské identitě, její předurčenosti, o nemožnosti utéct před sebou samým, uniknout bezvýchodnosti situace. V zádech neurčité i konkrétní puzení, které nutí neustále ono východisko a cestu hledat, i při vědomí, že je to snaha předem odsouzená k zániku. Toto existenciálně laděné, atmosférické dílo, zejména díky famóznímu spojení Antonioni - Nicholson, patří mezi to subjektivně nejlepší, co jsem kdy vůbec viděl.

Co si se sebou počít, když vaše představa o životě neodpovídá té celospolečenské a očekávané? Když vás i nejlepší kamarád(ka) v sice nevyřčeném, ale přesto slibu, zradí? Buď se přemoci, nebo si počkat na ten svůj autobus. Nenápadný, ale hluboký a závažný film o dilematu, které řeší většina lidí na prahu dospelosti.

K tomuto filmu jsem se dostal náhodou a velmi jsem si ho oblíbil. Má totiž úžasnou atmosféru, hudbu, herecké výkony a hlavně je mi blízký jeho hlavní hrdina :-).

Několik motivů, které se objevují v předchozích Kieslowského filmech, se zde symbolicky setkává v jednom dokonale fungujícím celku, mistrově posledním díle vůbec. Má v moci osud člověka, nebo naopak člověk svůj osud? Jak by mohly události probíhat, pakliže by je nedalo do pohybu rozhodnutí někoho jiného? Lze nalézt pravdu a zodpovědně prohlásit, že je ta jediná a pravá? Jak můžeme soudit konání druhých, nežijeme-li jejich život? Poradilo by si se situacemi, do nichž jsme vrženi, naše alter ego lépe? A kdo nás do nich vrhá? Otázek vám po tomto filmu, zvláště máte-li již nějaké režisérovy kousky za sebou, vytane opravdu mnoho. A bude vás sužovat potřeba smeknout před Kieslowského géniem vše, co jen půjde.