Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (315)

plakát

Budiž světlo (2019) 

Mrazivě realistické a když si člověk představí, že by byl v kůži hlavního hrdiny, někde na malé slovenské vesnici...velmi dobře zahráno a zpracováno (žádný Arnold kosící nepřející vesničany kulometem, ale předem prohraný boj jednotlivce proti všem). Docela by mě zajímalo, jestli to v době Kotleby takto opravdu na malých vesnicích vypadá (spojení církve a podobných polomilitantních organizací), úplně bych se tomu nedivil. Koneckonců podobná nic neříkající hesla (vymeteme špínu...) jsou velmi populární i u nás a slyší na ně desetina voličů...jediné negativum filmu - vím, jak těžké by to bylo, ale přesto, jít možná ještě trochu dál a ukázat, jak by dopadlo to oznámení na policii? Toto zpracovat už by bylo velké umění.

plakát

Bílý bílý den (2019) 

Na karlovarský festival jako dělané. Ale nutno dodat, že na scénáři bylo možné ještě zapracovat, některé scény vystřihnout, jinde něco víc dovysvětlit...Děj popsaný v obsahu - no, kdybych si to nepřečetl, úplně jasné by mi to nebylo:-) Ale reálie Islandu, mlácení treskou o stůl a podobné detaily hodnocení spolehlivě na třech hvězdičkách udrží.

plakát

Na střeše (2019) 

Jirka Mádl boduje! Opět jako u Pojedeme k moři je to lehké, civilní, hravé a hlavně opravdu vtipné! Kolik dobrých komedií, navíc z českých luhů, jste viděli a fakt se u nich zasmáli? Nutno pochválit pana Šmehlíka, až mrazí, jak dobře to zahrál, když navíc byl až druhou volbou po panu Třískovi - a troufnu si říct, se vším respektem, že se na tu roli hodil líp. A na závěr - fakt by mě zajímalo, jestli ten trik s registrovaným partnerstvím funguje...

plakát

Mystify: Michael Hutchence (2019) 

Pokud přijmete předpoklad, že jdete na hudební dokument a chcete se fakt něco dozvědět o Michaelu Hutchencovi a INXS, pak to prostě nemá chybu. Spousta materiálu, perfektní hudba, skutečná citlivá sonda do jeho osobnosti. Možná kdyby to bylo malilinko kratší..ale to je snad jediná věc. Velmi detailní, ale to u dokumentu neškodí, naopak. Zjevně vytvořeno s velkým respektem k Hutchencovi. A jeho životní příběh si dokument zasloužil, co ten si užil...hlavně se ženskýma...a hlavně v Británii:-)

plakát

Po svatbě (2019) 

Tři hvězdičky jsou hodnocení s festivalovým bonusem. A teď vážně - takhle to prostě vypadá, když se vezme zřejmě celkem zdařilá předloha (dánský originál jsem neviděl), přiběhne americká produkce, nasype se spousta peněz, děj se nastaví do amerických reálií a do textu se přidá asi tisíc "I love you" (všichni se strašně milují a po pěti minutách se rozcházejí). Emocionálně přepjaté a tím pádem naopak chladně působící. STRAŠLIVĚ doslovné - ve filmu neschází nic, všechno se řekne a odehraje, všechno tam je, i to, co tam vůbec být nemusí! Filmu by nesmírně prospělo zkrácení o 15 minut, kdy by režisér musel stříhat (a je co!) Malou výtku mám i k hercům - pan Crudup by mohl víc hýřit výrazy a emocemi, vždyť ho to musí vnitřně trhat, ne?

plakát

Koko-di koko-da (2019) 

V zásadě šílenost. Režisér se s divákem moc nemazlí, po pěti minutách je tragédie na světě a následuje obtížně pochopitelná brutalita a jakési snové vize manželské dvojice (no hezký sny teda). Humor ve filmu není, v podstatě jde o několik sadistických variací, které zjevně snad doufejme mají hlubší podtext. Jsem natvrdlý, a proto jsem ho asi nepochopil. Možná kdyby bylo víc toho humoru...

plakát

Karel, já a ty (2019) 

Nezapomenutelný zážitek z letošních Varů. Pravý vrchol festivalu. Neboť na festivalu přece nechodíme na všeobecně dokonalé a tím pádem nudné snímky, ale chceme vidět něco, co jsme ještě neviděli a co v nás zanechá hlubokou stopu. Bohdanovi K. se to nepochybně podařilo. První, co je potřeba zmínit, je, že nejde o film. U filmu očekáváte věci jako jistou dramatickou linku a příběh (nejde-li samozřejmě o tzv. "narativně uvolněný" snímek, kterých jsou mimo jiné také plné festivaly), vývoj postav, herce apod. To, co se na plátně odehrává, odhodilo veškerá trapná pozlátka jmenovaná výše. Ve 110 minutách defiluje v zásadě především režisér Bohdan Karásek sám. Správně usoudil, že má-li přednést tolik životního moudra, musí se toho ujmout osobně a neponechat text nějakému herci... Bohužel, tím pádem většinu času sledujeme neherce poněkud toporně deklamujícího...ale proč ne, proč ne. Protože kvalita Karáskova libreta si to zaslouží. Ostatní postavy slouží, v zájmu tohoto vyššího cíle (=všechno stihnout říct) jako jakési zvukové stěny, které buďto tupě naslouchají mnohaminutovým monologům B.K. tvářícího se tak, že by mu mistr Yoda mohl závidět jeho jogínskou vyrovnanost (permanentní úsměv), nebo Karáskovi nahazují na odpověď. Postavy se tedy střídají, Karásek zůstává. Estetickou část samozřejmě povyšuje Jenovéfa, jejíž milostný poměr s mužem (objeví se ve snímku jen celkově asi na 5 minut, takže na něj opět klidně zapomeňte) je však jen jakousi nepodstatnou vsuvkou v proudu vztahové filozofie. Tohle se prostě nedá popsat, to se musí vidět!

plakát

Prezident Blaník (2018) 

Mám jedinou výtku, a to je příliš dlouhá stopáž, hodina a kousek by úplně stačil. Není ale pravda, že by šlo o nastavovaný a nepromyšlený děj, až do konce přichází nové nápady, mnohé zjevně v návaznosti na průběh voleb:-) Jsem fanoušek seriálu a tohle je minimálně stejně dobré. Některé gagy, např. rozhovor se Železným nebo se Špačkem, nemají chybu. Stejně jako závěrečný běh a věta, která vejde do dějin. No a bůhví jestli není pravda, že Zeman už Česko prodal Rusům...

plakát

Dabing Street - Vulgarismy (2018) (epizoda) 

Vrcholná záležitost - komunikace Preise s Čermákem na téma výrazů, které je Preis ještě ochotný říct:-)