Jevablo

Bombastické. Za prvé - ideálně volený časový rozsah umožňuje rozehrání přesně tolika scén, kolik je potřeba. Za druhé - ještě jsem neviděl český snímek, který se otevřeně nebál nemít žádného kladného hrdinu, on i ten Vetchý nám postupně pěkně zparchantěl. Za třetí - hezky sepjatý svět policie, novinářů a mafie. Snad jen méně uvěřitelný příběh otce a dcery - ok, to že Vetchý dceru zachránil na začátku, na základě smyšleného příběhu, to lze pochopit a v zásadě by to asi udělal každý. Ale jeho další a další zachraňování ve chvíli, kdy je jasné, že všechno bylo jinak, včetně jeho závěrečné věty k Fingerovi "dcera za to nemůže, za všechno můžu já", je už trochu mimo realitu, protože dceruška je psychouš a Vetchý s tím nemá co dělat. Nejlepší minisérie za poslední dobu. Spíš thriller než detektivka.

Kdo při tomhle filmu nebyl hrdý na to, že je Čech - což je sice trochu zkaleno tím, že ho hraje Brit...Snad až na jemně bizarní použití britských herců a původní anglickou verzi filmu si troufnu říct, že původní Atentát (ať se na mě nikdo nezlobí, ale v určitých částech vyprávěný dle komunistického mýtu) byl překonán ve všech ohledech. Posledních dvacet minut bere dech a hrne slzy do očí, mně tedy ano. Pokud tento obraz holt musel mít britský rám, jsem schopen to překonat, a bůhví, jestli by to český režisér zvládl lépe, a nebo by, jak je dobrou tradicí sklouzl k nějakému rozpornému hořkosladkému výkladu a do titulní role obsadil Polívku nebo Marka Daniela. Tohle je skutečný akčňák, a je jasné, kdo je tu parchant a kdo hrdina, a že nejsou jedna rodina.

Zejména oceňuju neortodoxní scénář, a je mi zcela jedno, že je motivován zahraniční tvorbou. Neboť podložen českými retro reáliemi, dal možnost vzniknout hláškám, které vejdou do historie: "Soudruhu, já jsem přece taky soudruh" apod. Můžu vytknout snad jen délku seriálu - devět epizod vidíme především proto, abychom dospěli k desáté, v níž se předešlých devět dá shrnout do věty: "Musím si to vyřídit se Šejbičem (a s Klementem samozřejmě)". Z Neužila se rodí velká hvězda a idol, ale skoro bych řekl, že jej tu zastiňují Kopta s Budařem, správně prověření a jednající hoši. Atmosféra osmdesátých let je vystižena skvěle, včetně Šejbiče mladšího alias předsedy SSM. Doporučuju pustit mladým komunistům.

Bohužel to není ani čistokrevná komedie, ani čistokrevná satira, drama...a buďme k sobě upřímní, s pravým Hitlerem nemá ani ideologie, ani osobnost tohoto Hitlera prakticky nic společného. Čili slovo Hitler a pár vtípků na úvod je spíš snahou o vzbuzení zájmu a přilákání diváků do kina (hele, bude sranda s Hitlerem mámo...viz kartoffeln a Louis de Funes), a ono je potom všechno trochu jinak. Od tak dvacáté minuty se už totiž řeší jediné, a to, zda i dnešní lidé by byli schopni podlehnout ideologii - ano, odpověď zní pochopitelně ano (mimochodem: zajděte do hospody v Čechách a uslyšíte něco podobného). Tak jsme se vyděsili, dobrý, a nyní k hercům: představitel Hitlera je jednoduše boží, představitel novináře naopak naprosto nesympatický hysterik a jak by se podobný týpek stal redaktorem, si snad radši ani nechci představovat. Ke shlédnutí doporučuju, jen od toho prostě nemůžete čekat v žádném pohledu 100%.

Hynek Čermák hraje jak o život, a táhne film vzhůru k pěti hvězdičkám...bohužel scénárista ovládaný zjevně Kmentou (resp. Kmenta ovládaný nějakými svými policejními kontaktky nebo bůhvíkým) na mě vytáhli historku s tajnou chodbou na záchodě, když je už všem přece dávno jasný, že Krejčíře prostě pustili, maximálně tak že uplatil zasahující policisty (ale možná je někde nějaký kašpárek, který věří, že Krejčíř se svými sto dvaceti kily utekl Urně chodbou na záchodě...) A to je prostě moc, pánové, to už není ani vtipné...Zbytek snímku je ale svižně natočený, i ten kmotromrázkovský styl komentářů se dá snést. Nejvtipnější je stejně ale ten popis děje ...hodní policisté vyšetřují, vyšetřují---už skoro na něco přišli (přičemž to vždycky hodně drsně komentují, aby bylo jasné, jací jsou to skvělí hoši)---a pak nic. A znovu---hodní policisté vyšetřují, vyšetřují---taky Vám přijde, že tady někdo ze všech sil obhajuje vlastní špatnou práci?

Základní problém je v tom, že film v podstatě nemá už co vyprávět, to zajímavé se odehrálo v prvním dílu a druhý vaří z vody (no, co víte o Krejčířovi na Seychelách a v JAR? Asi tak, tak to přesně ve filmu je). Mám ale rád Hynka Čermáka, takže za jeho postavu tři hvězdičky, byť se tedy neubráním dojmu, že nějaký rozkydlý stodvacetikilovec by do prototypu Krejčíře zapadl fyzicky lépe. Bohužel, víc hvězdiček nebude, a to nejen kvůli ději, ale i kvůli nablblé dějové policejní lince (kde nám Kmenta nebo kdo stále předkládá k uvěření, že policie byla Krejčířovi fakt, ale fakt pořád na stopě a fakt, ale fakt mu neustále komplikovala život - chachá), a dalším dějovým lapsům - co měla jako znamenat ta nastrčená dvojka na Seychelách, he? Jo a taky nemůžeme zapomínat na již z prvního dílu neopakovatelnou hovadinu s tajnou chodbou na záchodě, ta hodnocení též poněkud sráží...

No konečně se tak trapně jako ve Skyfallu nepitváme ve zcela nezajímavých duševních vnitřnostech Bonda nebo záporáka a konečně záporák není chytřejší než Bond! Je vidět, že Mendes dostal po Skyfallu za uši a řekli mu něco ve smyslu: vrať se ke starýmu Bondovi a dost toho nimrání. A Mendes si to vzal k srdci. Divák tak dostává plnokrevnou akčňárnu s tradičními krajinnými a městskými megazáběry, krásnými auty, ženami, ošklivými gorilami pomáhajícími hlavnímu záporákovi atd. atd., tedy přesně to, co od Bonda očekává. Temný Rytíř je pryč, vrátili jsme se ke klasice. Není to stále v mých očích tak dobré jako Casino, to bylo mimořádné, spíš jde o takové lepší Quantum of Solace, s přece jen robustnějším příběhem. Ideální do multikina s popcornem, blockbuster par excellance, a ne takový, kdy se divák musí stydět za tvůrce. Mám jedinou závažnější výtku - organizace Spectre by zasloužila trochu víc popsat, tváří se jako nejmocnější mafie světa, a přitom Landa sedí kdesi v kráteru v Maroku, kam by stačilo poslat jednu bombu a byl by pokoj. A možná by neškodilo trochu víc jiskření mezi Bondem a bondgirls, je to tu takové unylé...

Na můj vkus je to celé vystavěné příliš na efekt. Děj je příliš rychlý a scénáristi se nám přitom snaží říci jen to, co už nám jiní tvůrci řekli v řadě velmi podobných filmů dříve. Shrnuji, jak to na mě působilo: hu agenti - hu nováček - hu výcvik - hu padouch - hu na něj - hu smrt hlavního hrdiny - hu nováček vycvičený za půlhodinu zachraňuje svět - hu dánská pricezna - závěr. Mezitím tuny výrazné hudby, která nedává prostor k přemýšlení nad obsahem, postavy, které už jsme všechny někde viděli (nováček z chudých poměrů, snobští konkurenti, agent veterán předává zkušenosti, zákeřný padouch a jeho smrtící ochranka, jako vždy žena, apod. apod.) Ta stereotypnost zabalená do postmoderního hávu mě unavovala. Ani humor na mě příliš nefungoval (byl-li to humor), a co mě tedy opravdu vadilo, byly tuny bezcílného násilí, které nemělo pro děj žádný smysl, a šlo jen to, uživit i odborníka přes speciální efekty. Prostě takový Mars útočí smíchaný s Bondem, to vše bez invence a humoru. Tři hvězdy dávám za zpracování, které se Bondovi téměř vyrovnalo, a za dánskou (švédskou, finskou, vždyť je to jedno) princeznu na závěr. Zaujal mě komentář JASMa k násilí na nevinných obětech - naprosto souhlasím, mám z toho stejný pocit.

Nejlepší film o romské komunitě, asi tak o tři třídy. Velkou zásluhu na tom má hlavní herečka, která je nejen půvabná, ale i zatraceně autentická. Prostředí vystiženo dokonale. Nevytýkám ani špatnou výslovnost většiny herců - jsou to prostě amatéři, takhle mluví normálně, to se dá přežít. Příběh není žádná velká epika, ale nemyslím si, že by to bylo cílem. Obrázky z ubytovny zdrcující a nemám pochybnost, že dokonale realistické. Moc se mi líbila scéna dcer s tátou na schodech, to i v mém okoralém srdci vzbudilo dojetí, a téměř jsem zaplakal do ešusu. Shrnutí - po cenách kritiků jsem byl vyděšen, co to vylezlo za nového Magnuska, teď se omlouvám všem a nebál bych se tomu dát i nějakého toho Lva, asi hlavně za výkon v hlavní ženské roli (má to furt vyhrávat Geislerka?)

Je zajímavé, že ve stejnou dobu k nám přišly do kinodistribuce dva tematicky podobné filmy: Birdman (o maniakovi v divadle) a Whiplash (o maniakovi za bicími). Birdman, kterému po shlédnutí tohoto snímku uberu jednu hvězdičku a zůstane na dvou, se proti Whiplash totálně nechytá. Čím vším: prostředím - obojí je úchylárna, ale ve Whip hraje skvělá hudba, zatímco v Birdmanovi neustále někdo hystericky řve (a diváka to vůbec nezajímá, jak by svým neopakovatelným stylem napsala M.S.) V hercích - bubeník je sice sebestředný magor, ale rozhodně stokrát sympatičtější než zneuznaný schizofrenní divadelník. Stejně tak vedlejší postavy jsou v Birdmanovi až na nepatrné výjimky otravní hysterici, zatímco ve Whiplashi to J.K. Simmons oskarově rozjíždí ve velkém stylu. Vůbec hlavní představitelé se povedli, Simmons je třída a Teller se nenechá zahanbit. Nejvíc se mi na snímku líbí, že kromě příběhu dal velký prostor hudbě, která je skvělá, strhující a atmosférická a vůbec jsem si řekl, že budu víc chodit na jazz (zatím nechodím vůbec...no prostě zajdu na jazz...možná...) Délka filmu přiměřená, spokojenost naprostá.