saillor

Další Woodyho klasika standartní kvality. Vstupy z antického divadla komentující děj jsou skvělý nápad a dost jsem se u nich nasmála, z "civilních" scén je nejlepší Woodyho dohazovačská práce a v podstatě všechny scény, kde se vyskytuje společně s Mirou Sorvino (stačí už pohled na ty dva pohromadě). Linie s manželkou Helen Bonham Carter jde tak trochu bokem a zdá se skoro nadbytečná. Celkově : je to přesně ten vtipnej a neurotickej film, kterej od Allena čekáte a nebudete zklamáni.

Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně...

Je to zcela prvoplánově sladkobolnej ždímač slzných kanálků, kdy od začátku víme, jak to musí dopadnout. Ale kdo by nechtěl prožít tak silnou lásku jako ty dva? Proč jsou Harlekýnky nejprodávanější knížky vůbec? Prostě to funguje, právě proto, že to nemá se skutečným životem nic společnýho, ale my bychom si tolik přáli uvěřit, že to může potkat jednou i nás...nepotká, ale máme alespoň Zápisník jedné lásky. Ale osobně si ho pouštím bez posledních cca 10 minut, tam už je přeci jen přestřeleno, nic se nemá přehánět.

Opět shlédnuto jako předešlý díl na velkém plátně a opět nezapomenutelný zážitek. Všichni hlavně chválí část dětsví Vita Corleone a skvělého De Nira (o čemž není pochyb), ale já se nemohu zbavit naprosté očarovanosti Al Pacinem. Tak málo se pohne na jeho tváři a přitom divák ani na chvíli nepochybuje o tom, co se odehrává v něm. Vždycky mě v knížkách rozčilovaly popisy typu " v očích se mu objevil záblesk strachu, vystřídán zálbleskem studu, pochopení, radosti, obezřetnosti, nedůvěry, atd..." Nevzpomínám si, že bych něco podobného na někom pozorovala v reálném životě, rozlišit lze tak maximálně radost a smutek. Ale Al Pacino tohle knižní kouzlo ovládá, v těch očích se bez jakýchkoliv dalších nápověd odehraje cokoliv s těmi nejjemnějšími nuancemi. A nejsilněji samozřejmě v poslední scéně, kdy jeho bolest a prázdnota jsou tou nejvýstižnější tečkou celému filmu.

Mě to prostě nebavilo, jakobych už všechno, co ten film nabízí, viděla někdy dřív v něčem jiným. V první polovině se mi podařilo dvakrát usnout, ke konci se začalo něco dít a já vydržela bdít :-) Ale celkový dojem mizerný. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci a jejich problémy mě nezajímaly. Do roka si nevzpomenu o čem ten film byl...takový nepovedený Woody Allen bez jeho talentu a neodolatelného smyslu pro vtip.

Příběh několika přátel po skončení vysoké školy, první hledání práce, společné bydlení, vztahy, sex, jídlo...tolik k filmu v kostce. Myslím si, že vidět ten film v pubertě, tak mě mohl nadchnout, ale dnes už se mi zdál jen jako prázdné tlachání o ničem. A i když na Ethana se dobře kouká, tak jeho postava se svou "rozervaností" mi šla neskutečně na nervy. Nejzábavnější je promiskuitní kamarádka Vickie :-)

Na tenhle fim se pokaždé podívám s radostí, jakoby z něj hřejivé teplo rodinného krbu přímo sálalo. Herecké obsazení je bezezbytku velmi kvalitní, ať už začínající Christian Bale, na vrcholu zářící Winona Ryder (kam vlastně zmizela?) nebo druhou půlkou procházející Gabriel Byrne. Četla jsem i knižní předlohu L.M. Alcott a myslím, že film atmosféru knihy vystihuje poměrně věrně. Těsné pouto a přátelství 4 sester a jejich divadelní představení jsou mi lidsky blízká a téměř lituju, že sama mám jen dvě sestry :-) Živelná Joe svým nadšením musí strhnout každého...

Příběh starého nevrlého bručouna, který se vlastně odvíjí přesně tak, jak by se dalo čekat a není na tom nic nového ani objevného. Ale v Clintově provedení je to podáno takovým způsobem, že nemůže nechytit za srdce. Každý zdánlivě obyčejný detail má v příběhu své místo a skládá se v perfektní mozaiku osudu Walta Kowalského a jeho sousedů. Zdá se mi, že je Eastwood lepší film od filmu a to jsem byla nadšená už z Million Dollar Baby. Snad ten zatracenej dědek ještě pár let vydrží a Gran Torino nebyl jeho poslední film, který mi nakopal prdel a donutil mě brečet...

Co ještě napsat ke snímku, který se už dávno stal filmovou legendou. Nezbývá než konstatovat, že všechna ta sláva je zcela oprávněná. Herecké výkony všech mužských představitelů, kteří filmem projdou jsou mrazivě fascinující. Vévodí jim samozřejmě charismatický Marlon Brando s úžasným chraplákem a Al Pacino, od kterého jsem nemohla odtrhnout pohled, aby mi neunikl jediný výraz v jeho očích. Pořád jsem si opakovala, že jsou to všechno chladnokrevní zabijáci, ale stejně jsem podlehla jejich smyslu pro čest a neotřesitelné víry v rodinu. Napadá mě tisíc věcí o nichž bych se ráda zmínila a které mě na filmu uchvátily, ale nejlepší asi bude prostě s bezmeznou úctou smeknout a poklonit se před F.F.Coppolou, jenž stvořil 169minut, které budu mít pod kůží na zbytek života.

Romantika, která neuráží, ale toť vše. Jackman je fešák za všech okolností a Meg Ryan mám ráda, ale pro tuhle roli se mi už přeci jen zdá trochu postarší. Kdybych měla chuť na romantickou komedii s Meg tak rozhodně radši zvolím po desáté Když Harry potkal Sally než podruhé tohle.