saillor

Nápad s předstíraným úmrtím není nejhorší, ale v druhé polovině už jsem měla pocit, že to všechno trvá zbytečně dlouho. Zato mě bavily taneční scény Alfreda Moliny a Brendy Blethyn ala "Ginger a Fred". Prostředí pohřebních ústavů se mi zdá správně morbidně zábavné (stejně jako v seriálu Odpočívej v pokoji) a dá se z něho dost vytěžit. Tady suverénně kraluje postava Christophera Walkena, který je správným zapáleným pohřebákem a jeho pohřeb ve stylu Star Trek prostě neměl chybu. A přístup typu "druhý pohřeb za polovic" a slevové kupony je možná něco, co už se dnes běžně aplikuje...

Černá labuť je přesně taková jak jsem čekala, ale vlastně si nejsem úplně jistá, jestli je to dobře nebo špatně. Je to samozřejmě strhující příběh baletky, kterou přeměna v černou labuť kousek po kousku čím dál více destruuje. Výkon Natalie Portman je určitě hoden obdivu, vložila do něj vše a je místy skutečně děsivě krásná až dokonalá. To že linie příběhu značně připomíná Wrestlera, by taky vadit nutně nemuselo. Ale Wrestler měl (možná jen pro mě) něco navíc, co mě dostalo a co Baletce chybí. A že je balet sice krásnej, ale zároveň krutej mnohem lépe říkají Červené střevíčky. Nejsilnější zážitek tak ve mě asi vyvolal chvílemi až zrůdný vztah matky a dcery.

Ten film nabízí tolik zvučných hereckých jmen a ještě Michaela Cunninghama, jehož Hodiny mě nadchly a přesto jsou to jen dvě rozvleklé hodiny téměř o ničem. V čem je to kouzlo Harrise, kterého "všichni milovali"? Mě nezaujal ani trochu. Film se celou dobu tváří jakoby měl dospět k nějakému odhalení temného tajemství, ale to co nakonec přijde se už hodnou chvíli dá tušit a spíš to celé tak nějak vyšumí. Chvílemi se mi nabízela paralela s Madisonskými mosty, kdy také děti odhalují příběh lásky své matky, ale ten má docela jinou šťávu, tohle je jen urologickej čaj, škoda.

Mám trochu problém zda hodnotit dokument nebo samotné představení. Film jsem shlédla v létě na MFFKV a silně na mě zapůsobil, takže jsem na základě toho shlédla pak i v Kolowratu originál představení. Není moc filmových scén, které mi dokážou způsobit mrazení v zádech, ale Zítra se bude je takové téměř od začátku do konce, kombinace všem dobře známého zrůdného monstrprocesu, fatální Soni Červené(s jejím charizma by stačilo i jen kdyby bez hnutí mlčky stála-možná je vážně nesmrtelná Emílie Marty), perfektní jevištní scény a rozhodně v neposlední řadě mrazivé hudby mě prostě zcela dostala. Na něco takového se nezapomíná...Opera rozhodně není mrtvá.A já jsem hodnotila představení.

Předem podotýkám, že původní film jsem neviděla a dílko bratří Coenů tedy sledovala nezatížena jakýmikoli vedlejšími vlivy. A bavila jsem se skvěle, přestože western je žánr od kterého si obvykle udržuji spíše odstup. Čtrnáctiletá Mattie má nejen kuráž, ale spíš pořádný koule, takže mě nutila celou dobu myslet na to, jak bych se v daných situacích počůrala strachem. Jeff Bridges je skvostně ošoupanej, věčně nalitej a nabroušenej stejně jako před rokem v Crazy Heart, což je poloha, která mu sedí skvěle. Nezapomenutelná je rozhodně i postava zubaře v medvědí kůži, pro tyhle divný týpky mají Coeni zvláštní smysl. A jejich film mě ještě nikdy nezklamal, nejinak tomu bylo tentokrát.

Od začátku jsem bojovala s tím, že jsem samozřejmě předem znala příběh, který se má odehrát. Takže jsem sledovala film a stále čekala "kdy už zahučí do tý průrvy" a následně "kdy udělá, co musí, aby se z ní dostal". A jako další se mi stále vracelo srovnání s tématicky podobným Útěkem do divočiny, který na mě zapůsobil o dost silněji. Ale jinak mě způsob vyprávění příběhu bavil, tři záběry vedle sebe, flashbacky, halucinace, skvělý soundtrack, atd. Boyle z daného tématu vytěžil, co se dalo...jen se mi to nezadřelo pod kůži.

Vtipná komedie, která si utahuje ze všech soutěží krásy, Ameriky a jejího za vlasy přitaženého patriotismu. Jedna postava lepší než druhá - anorektická královna minulého ročníku, nadšeně nadšená roztleskávačka Amy Adams, děsivě zrůdná Denise Richards (její úsměv vyvolává přímo fyzický odpor) a samozřejmě sladká Kirsten Dunst(stepující mezi nebožtíky). Tohle téma k parodii přímo vybízí a myslím, že zde bylo využito bezezbytku a já se královsky bavila.

Rozhodně nejsilnější zážitek mé poslední festivalové návštěvy v Karlových Varech (v poslední letech je to vlastně skoro vždycky nějaký "archivní" film uváděný v retrospektivě). Film byl uveden krátkým Scorseseho komentářem o restaurování snímku i s ukázkami původních a restaurovaných záběrů - točeno na trichromní Technicolor. Příběh talentované baletky prolínající se s Andersenovou pohádkou o červených střevíčcích mě jednoduše dostal a aniž bych uměla vysvětlit proč, tak zbytek festivalu jsem před sebou stále viděla jen červené baletní piškoty a červená ústa Moiry Shearer. Nikdy jsem se o balet nezajímala, ale cca desetiminutovou baletní scénu uprostřed filmu jsem sledovala se zatajeným dechem a přála si, aby to kouzlo nikdy neskončilo. Nádherně barevná pohádka, která vám nedá spát..to je kouzlo Červených střevíčků.

Příjemný film s celou mozaikou postav a vztahů. Některé postavy mě zaujaly více, některé méně, ale celkově jsem se ani chvíli nenudila i přesto, že má film přes dvě hodiny. Někdo se zamiloval, někdo zklamal, někdo poučil..obyčejné příběhy, které může prožít kdokoliv, ale zručně napsané, natočené i zahrané celou plejádou hvězd. Správná dávka romantiky bez zbytečného patosu, kéž by takových bylo víc...a snad každá jednou potkáme toho pravého :-)

Asi nejslabší kousek z trojice Woodyho filmů se Scarlett Johansson. Dala bych přednost spíš mrazivějšímu Match Pointu nebo náladovější Vicky Cristina Barcelona. A to je to paradoxně jediný z těch tří, ve kterém Woody sám i hraje a pro jeho přítomnost mám obvykle slabost. A celou dobu jsem nějak Scarlett nemohla uvěřit tu roztěkanou novinářku (i tady bych řekla, že role ve zmiňovaným dvou dalších filmech jí sedí mnohem líp). Navzdory všemu je to pořád příjemná komedie, která pobaví, ale když člověk jednou ví, že to Woody umí i líp...