saillor

I přes velmi silné téma tragického osudu génia Modiglianiho a jeho životní lásky jsem se nemohla zbavit pocitu, že by ten film mohl být něčím mnohem působivějším. Ale toho jak na mě zapůsobila např. Frida tento film bohužel nedosáhl. To mu ale nic neupírá na nesporné kvalitě, skvělém výkonu Andy Garcia a dokonale typově vybrané Else Zylberstein, která jakoby opravdu vypadla z "Modiho" obrazů, které jsou tak nezaměnitelné.Když nic jiného, určitě se filmu podařilo vyvolat ve mě touhu spatřit více Modiglianiho obrazů.

Ano, jsem fanouškem Kaplického knihovny a jsem fanouškem Kaplického samotného, jehož donquijotský boj s větrnými mlýny, který máme možnost v dokumentu sledovat, na mě působil přímo fyzicky bolestivě od začátku do konce. Upřímně doznávám, že naprosto nejsem schopna jakkoli objektivně hodnotit kvalitu samotného dokumentu (krom toho, že je všechno, jen ne nestranný), protože ten příběh se mě natolik hluboce lidsky dotýká, že nic jiného nevidím. Ať už proto, že s panem Kaplickým sdílím stejnou profesi, že mi neskutečně učaroval on jako člověk i jeho stavby nebo proto, že mi hýbe žlučí ten hradní "expert" na vše od ekologie, přes architekturu po teologii. Oko nad Prahou musíte milovat nebo nesnášet a moje strana je jasná. Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!

Mrazivě realistická noční jízda metrem. Skvěle nadčasové a neskutečně pravdivé. Každý se tváří, že nevidí, co se děje tomu vedle a nijak na to nereaguje, doufaje, že na něj tak nedojde. Kdo z nás by to neznal, v tolika obměnách každodenních drobných nepříjemností. Drzost toho, který cítí díky své agresi převahu je pak nekonečná. Tenhle komorní černobílý snímek mi vlezl pod kůži víc, než mi je příjemné.

"A je svoboda tak důležitá?" Jako malá jsem ten film milovala, teď ho viděla s odstupem tak 10 let a funguje pořád stejně silně. Akorát jsem u něj tentokrát víc brečela. Příběh manželů Adamsových a lvice Elsy, která se svobodná narodila a jako svobodná také žila, má prostě sílu splašeného stáda slonů. A nemalý podíl na tom má také skvělá hudba, která celou atmosféru ještě umocňuje. Po shlédnutí jsem zpětně hledala rok výroby filmu a překvapilo mě, že spadá až do 60.let, ale jen to podtvrzuje nestárnoucí nadčasovost a kvalitu snímku. Scény se zvířaty jsou perfektní, jak toho filmaři docílili ať zůstane tajemstvím africké divočiny...born free as free as the wind blows...

I když mám historické filmy ráda a jsem k nim vždycky tolerantnější, tak to jediné, co mě přimělo celý film dokoukat byla nádherná Katherine Hepburn a její skvělý herecký výkon a nudila jsem se vždy jakmile z obrazovky zmizela. Bothwell se mi zdál moc teatrální. Nicméně je vtipné sledovat jak se vždy střetávají dvě různá pojetí tématu Alžběta vs. Marie a není problém zpracovat dané téma jako obhajobu jedné nebo druhé a obojí funguje. Tentokrát tedy Marie Skotská jako nevinná oběť.

Bylo to tak hloupoučký, celý lehko předvídatelný, ale i tak mě něco donutilo dokoukat film do konce i přes pokročilou noční hodinu a nejsem si jistá, jestli to bylo jen (skvěle vyrýsované) tělo Patricka Swayzeho, i když to rozhodně přidává hvězdičku v bodovém hodnocení (jsem jen člověk..). Ale ani prošedivělý Sam Elliot není k zahození, jen ta blonďatá doktorka mi trochu lezla na nervy. Koho by neokouzlil absolvent filosofie, co každýho přepere s taneční elegancí, vyčistí město od padouchů a zvládá cool ohryzkový chvat...a ve dvou momentech jsem měla pocit, že Swayze parodoval Hříšný tanec nějakým do detailu stejným gestem (ano, viděla jsem Hříšný tanec více než 10krát).

Ukňourané, ucourané, utahané...navíc mi lezl ukrutně na nervy celý ten typicky americký cirkus kolem zpracování smutku. Od začátku do konce byl celý děj lehko předvídatelný a značně nudící..a Aaron Eckhart není ani trochu sexy. Jediné plusové body tak jsou za papouška, kterému nedalo moc práce stát se jediným hrdinou filmu, který mě pobavil.

Celou dobu jsem měla intenzivní pocit, že jsem ten film už kdysi viděla, ale žádná scéna nebyla natolik průkazná, abych si byla jistá. Takže patrně na mě už při prvním shlédnutí nijak silně nezapůsobil a nejinak to bylo i tentokrát. Jediné, co stojí za zmínku, je okouzlující Sandor Csanyi (mám slabost pro chlapy s výraznými nosy), který vnáší trochu života do strastí zoufalé třicátnice snažící se otěhotnět prostřednictvím inzerátu "nic víc než sex" a nakonec vlastně tato zápletka ustoupí do pozadí a vyšumí (zabřezla či nezabřezla při svých pokusech, to není oč tu běží) a uvolní cestu staré známé otázce lásky, jak také jinak. Body navíc jinak průměrný film získává za občasné povedené vtipné konverzační momenty.

Příjemně plynoucí film o přátelství jedné nesourodé dvojice, trochu o lásce a hlavně o víně, jehož jiskra a vůně celý film neodlučitelně doprovází. Nevěřím, že se najde člověk, ve kterém by tento film nevyvolal touhu aspoň jednu lahvinku si otevřít. Bokovka samotná si ale zaslouží určitě víc pozornosti než jen jako kulisa k večernímu popíjení vínka, její chuť je plná a zanechává svou chuť na patře ještě dlouhou dobu..a to je neklamnou známkou kvality.

Ješitnost je rozhodně můj nejmilejší hřích...možná je Al Pacino opravdu ďábel. Film dokonale funguje od první scény a soudu s vilným učitelem. Keanu Reeves odvádí standartně kvalitní výkon, Charlize Theron projde až neskutečnou proměnou ze zářivé blondýnky v uzlíček nervů a za zmínku určitě stojí i matka Kevina Lomaxe, která mi se svou vírou byla mnohem protivnější než samotný ďábel. A ještě jednou...Al Pacino! To on povyšuje i jinak velmi kvalitní thriller na něco, co hned tak z hlavy nepustím. Nadpřirozených momentů je ve filmu právě tak akorát, aby všechno vyznělo maximálně reálně a donutilo každého přemýšlet o jeho vlastních hranicích při tanci s ďáblem. Ano, ješitnost je rozhodně můj nejmilejší hřích. A ještě musím zmínit svou oblíbenou scénu nad městem na střeše budovy, kde voda přepadá přes okraj, to je opravdu místo hodné ďábelského vládce.