saillor

Určitě to bylo hluboce umělecky myšleno a já jsem do toho jen tupě nepronikla, ale mě to nebavilo. Osudem zmítaná zcela pasivní, odevzdaná a hloupoučká Wanda mě nudila, bylo mi jedno jak skončí a sledovat jí 102minut bylo vcelku náročné, ještě že v Karlovarském divadle, kde jsem ji shlédla, jsou vcelku pohodlné polstrované sedačky.

Příjemný milý film s netradičním motivem zápasů, skvělý Paul Giamatti, osvěžení v převážně depresivní přehlídce karlovarské nabídky. Možná i proto film zaujal víc než by se stalo v kterémkoli jiném kontextu...

Čekala jsem hodně (vždyť je to Pixar!), ale aby mě animák takhle zatraceně dojal... Dokonale vykreslené každé hnutí v očích toho malého šedivého hlodavce by mu mohla závidět většina hereckých es. A když na konci roztaje drsný kritik Anton Ego, byla jsem už i já vláčná jak máslová vločka. Rozhodně pro mě nejlepší animovaný film, nejlepší výkon v hlavní animované roli, nejlepší "padouch", atd....ach, umět tak vařit jako Remy!

I po 15 letech jsem schopna přezpívat komplet celý muzikál od začátku do konce slovo od slova (což je i pro mě trochu děsivé). Ale tehdy jsem jím byla prostě beze zbytku pohlcena. Hudba Karla Svobody, texty Zdeňka Borovce, choreografie Richarda Hesse a scéna Daniela Dvořáka tvoří dohromady ideální rámec, který bezezbytku naplňují učinkující v čele s démonickým Danem Hůlkou(jak já ho tehdy milovala), Luckou Bílou (při Jsi můj pán mi dodnes běhá mráz po zádech), Jiřím Kornem (klobouk dolů před fyzickým výkonem se zpěvem) a triem nezapomenutelných krvinek. Kouzlo osudu prokletého upíra má i dnes pro mě stejnou sílu (hlavně první půlka muzikálu, která mě vždy bavila víc), nemohu jinak než dát hodnocení nejvyšší. Takhle kvalitní muzikál už se dnes asi nemá šanci v záplavě toho šmuku objevit. Ještě bych ráda zmínila, že se mi nezdá fér hodnocení této podoby Draculy jakkoli spojovat s dalšími verzemi vzniklými v průběhu času. Pro srovnání jsem si pustila nějaké ukázky z posl.verze a byla zděšená hlavně Hůlkou gestikulujícím jako na pokraji šílenství, zpívajícím odporně afektovaně, v kostýmech, které určitě stály jmění, ale nevyrovnají se jednoduché kráse těch původních. Ale to už je přeci úplně jiný příběh...

Čím začít...kostýmy děsivé, nejen bez souvislosti s odíváním ve 13.století, ale dokonce džíny??Myslela jsem, že mě šálí zrak. Hudba se ozvývala zničehonic, připomínala spíš diskotéku a zřejmě měla svým nástupem upozornit na nějakou zásadní událost, ke které se zrovna schylovalo(ale kterou??). O historické věrnosti ani nemluvě, tohle byl příběh, který ze skutečných událostí použil maximálně jména postav, všechno ostatní bylo převrácené na hlavu. Ale dobrá, byla bych ochotná to respektovat, pokud by tvůrci použili výchozí historický rámec, tím se volně inspirovali a vytvořili třeba silný milostný příběh...ale co bylo tohle? Brzobohatý se vždycky jen přiblížil ke kterékoliv ženské postavě na 10cm, na chvíli udělali oba štronzo a zřejmě vášnivě na sebe hleděli. Ani jsem nepochopila, jestli Záviš byl kladná nebo záporná postava. Bylo to tak bezkrevné, hloupé, rozvleklé...a největší utrpení dvě figurky vojáků procházející celým příběhem, jejichž smysl mi také unikl. Mám pro postavu Záviše z Falkenštejna slabost už léta, jeho příběh v české historii, vztah k Přemyslu Otakarovi i Kunhutě mě fascinuje a myslím, že je přímo ideálním námětem na silný historický příběh, tím spíše uráží tenhle historicko-komediální patvar...ani nevim, proč nedávám odpad, snad jen z lásky k Závišovi.

Velmi zbytečný film, dokoukáno jen protože jsem vypila příliš kafe a ne a ne usnout.

Po shlédnutí jsem měla jen vztek na Rusáky, což bylo určitě přiživeno ještě dokumentem o ruské mládeži, který jsem viděla cca o dva dny dříve. Oddanost s jakou se Jelena starala o rodinu svého syna (nicnedělajícího, kouřícího, chlastajícího), který z drahé maminky jen sosal prachy mě strašlivě vytáčela. Dlouhé záběry hlavně v úvodu, které místy vyvolávaly v publiku smích, se mi ale nezdály bezúčelné a bavilo mě sledovat i Jeleniny ranní rituály. Ale něco navíc, pro co by mi film po čase nesplynul s ostatními karlovarskými projekcemi, jsem hledala marně.

Drsné téma v drsném ruském filmu. A možná jsem cynická zrůda, že mě ten příběh pořádně nedojal nebo v kontextu karlovarské nabídky s jedním tématem tíživějším než druhým už nestačí ani dítě umírající na leukemii. Hlavní hrdinka prostě neměla moje sympatie, takže jsem ji nemohla litovat ani když se v jejím bytě kupily mrtvoly, když se snažila prodat své těhotenské břicho pornoprůmyslu nebo když jí cikáni vzali všechny peníze. A ta obřízka, tfuj, ještě že nejsem chlap.

Jsem z toho dost v rozpacích, těšila jsem se na velkolepé finále, při kterém bude mrazit, ale nic to se mnou prostě nedělalo. Nezklamala jen má oblíbená postava Snapea/Rickmana, který mě baví od prvního dílu. Vztah Harry-Ginny mi přišel strašně uměle šroubovaný a o komediálním finále po 19 letech ani radši nemluvit, smíchy bouřil celý kinosál. Obléct dvacetileté herce do oblečení pro sedmdesátníky opravdu nestačí na to, aby vypadali jako čtyřicetiletí. Tak jako tradičně každý rok znovu strávim jeden senzační filmový den s trilogií Pána Prstenů, tak jsem ráda, že Harry konečně dostal Vy víte koho a tuhle ságu mám za sebou, pro mě už radši bez návratu.

Úvod mě bavil velmi, a i když se Hana dostala z divočiny a prchala skrz Evropu, tak jsem se bavila. Ale závěr, kdy už jen pořád někdo někam a za někým běžel se mi zdál neúnosně dlouhý a byla jsem vděčná za každého dalšího padnuvšího mrtvého, jen aby se děj posunul, škoda. Saoirse je okouzlující zabiják s andělskou tváří, Eric Bana prostě sexy a Cate ani trochu nesluší rezavá paruka.