J. K. Lister

Každý člověk, ať už přijede do města z venkova anebo v něm bydlí, má svůj příběh, ať už je v jakékoliv části, čtvrti metropole nebo jen v malém městě. Film se mi líbil jako celek jako jedno velké mraveniště vypovídající různé životní epizody, od několika režisérů a každý nám ukazuje svou vizi na svět. A přitom jsou si ty světy tak předvídatelné, podobné. No, zajímavá podívaná.

Nehostinné klima a chytrý nepřítel, který zabijí jednoho polárníka za druhým. Výborné efekty, scénář (hodnocený jako nejstručnější scénář roku 1982). Temný Carpentrův snímek a hudba Ennio Morikoniho až člověka zamrazí. Film byl natočen podle povídky Johna W. Campbella - Kdo tam? Původní film z padesátých let byl sice psycho- logicky propracovaný snímek, ale chyběla mu proměna člověka ve vražedné monstrum. Film se mi líbil, protože něco podobné v té době jsem snad v životě neviděl.

Velice smutný příběh ze současnosti o nalezení cesty umírajícího otce k synovi, o nepochopení minulé současné generace s minulou. Každý člověk má svou pravdu, ale měl by vyslechnout názory druhých a poznat je a tolerovat. Působivé drama na které nelze zapomenout. Doporučuji se na snímek podívat.

Jeden z mála nejzdařilejších filmů, které jsem mohl vidět podle povídky Isaaca Asimovova - Dvěstěletý člověk (povídku lze najít v české antologii Roboti a androidi, nebo v Asimovově sbírce Kompletní robot -1984), kdy se technický lidský výrobek chce stát člověkem. Jeho cesta stát živým tvorem zabere mnoho úsilí. Vynikající herecké zpracování robota Andrewa Robinem Williamsem mi vyrazila dech.

Málokdy se stane, že film předčí literární zpracování. Akčnost snímku, která v Asimovově povídce Sally, chyběla - asi jediná chyba knihy, neboť Asimov byl biofyzik a intelektuál. Vítečně zpracovaná podívaná, u které by se i sám Asimov pobavil. Snímek zahrnoval vše, co bylo v literární předloze, měl myšlenku a měl cíl - pobavil mě.

Když jsem přečetl od Stephena Kinga - To a viděl následný film, cítil jsem se podobně. Jen ta příšerka to, jak ji vykresluje král hororu by měla být slizská a tmavá jako noc, strašidelnější, než jsem jí ve filmu viděl, vypadala jak tarantule - asi jediný kámen úrazu na filmu, jinak se mi líbil, neboť se filmový příběh řídil podle předlohy, a to mám rád.

Pokud nevíte, z čeho byl vyroben model vetřelce (vykašleme-li se na počítačovou animaci). Tvůrci vytvořili kovovou kostru. Vnitřek vetřelce tvořily najemno nasekané piliny ze dřeva a kůže z odpadkových pytlů. Stačí se podívat, jak se proti světlu krásně lesknou, stejně jako kůže na vetřelci, odmyslíme-li si face huggera či chestbustera. Vetřelci byl válečný film, ale i z něho šel strach.

Každý díl vetřelců mi přinesl něco pozitivního: 1. opravdový temný příběh, 2. válečný film, 3.asi psychicky nejpro- pracovanější, 4. lehce úchylnější s otázkou klonování lidí s jiným oraganismem a jaké by z toho mohly být důsledky na lidstvo. Čím více dílů se k sérii připojuje, tím je kvalita horší a příkladem toho je vetřelecká tetralogie (vyjma AVP, AVP2). Tento díl však diváka nenechával v dramatických okamžicích samotného v nervi drásajícím ději. Ve filmu zaznělo několik hlášek, které stojí za zapamatování. Asi nejsympatičtější postavou byla role Johnnera, kterou bravurně sehrál Ron Perlman - Země? Taková díra. To bych tu raději zůstal s těma obludama a Dominique Pinon v roli invalidního Vriese, který sympatizoval s Call a samozřejmě Sigi. - Královna porodí a vy zemřete. Všichni ve společnosti zemřou.

Je to další z nepovedených filmů jako je Souboj Titánů (1981). Klasický historicko-fantazy film, kterému skoro nic nechybělo, jen hudba, hodící se akorát do akčních filmů nebo bláznivých komedií. Příběh se mi líbil, hudba film znehodnotila.

Pro mne nezapomenutelný film, který mohu vidět kdykoliv a kdekoliv, asi jediný fantazy snímek, který překonal své hranice žánru fantazy. Ačkoliv proti němu měl autor předlohy Michael Ende výhrady, Petersenův film doká- zal vystihnout myšlenku Endeho, což se v kinematografii nestává až tak často, ne všechno film dokáže pobrat a my se s tím musíme vyrovnat.