Bebacek

Divte se s otevřenýma pusama, ale pro mě letos největší zážitek v kině. Byla jsem sice téměř nejstarším účastníkem v sále, dávno mi není šestnáct a neposlouchám emo, ale málem jsem se rozplynula blahem. Catherine Hardwicke nezklamala, řemeslně hodně dobré. Tímto bych chtěla protiargumentovat Jancllovi, který zastává názor, že z hovna malinu neuděláš. Jde to. I dvě maliny! Má romantická dušička zaplesala, škoda, že jsem před pár lety nevypadala jako Kristen Stewart. To děvče je nádherné! (Asi jako jediná osoba ženského pohlaví jsem se do ní zamilovala víc než do Pattinsona.) I když to mi to občas dost připomínalo Klan létajících dýk či Tygra a draka, ty "veverky" na stromech měly glanc. Místy hodně vtipné, ne však směšné. Co říct na závěr? Áááááááááá. :-) 5x :-) PS: Nejsem přiblblé emo děcko, Edo. A to je konec našeho přátelství! Už po druhé!

Herci nejsou špatní, ale celé je to takové přepjaté. Především ten konec je nesnesitelně patetický. A ta hudba...kdyby se na ni Renč vykašlal, udělal by líp. Syrovost by Hlídačovi sekla mnohem víc. Takto je to takové melodramatické rozjímání postrádající psychologickou hloubku. Slabší průměr, ale Vánoce se blíží, tak budu hodná.

Alex v čepici je takový malý nevyspělý Gimp.

Na Veronice je už dost vidět její záliba v potápění se v alkoholu. Hlavně v obličeji - je strhaný, vypadá o deset let starší a marně se to snaží schovat pod nánosy make-upu. Razantní posun oproti o rok starší Blue Dahlii, kde ještě vypadá jako andílek. Smutné.

Jednu hvězdu za to, že Srstka ve stylu "Chcete mě?" namluvil video k našemu stužkovacímu plesu na střední... :-)

Rozkoš č. 1: Když se ti chce dlouho srát a nemůžeš, a pak se vysereš.

Tohle je lepší než porno. Arline Hunter, dvojnice Marilyn Monroe (ano, ta tu opravdu nehrála), vlastnila ty nejhezčí prsa, co jsem kdy viděla. Conner pracuje s vystřiženou minutovou metráží z erotického filmu The Apple-Knockers and the Coke (1948), kde Arline hrála, a jednotlivé záběry se cyklicky opakují za zvuků písně Marilyn Monroe I'm Through With Love.

Když to sleduju s odstupem víc jak čtyřiceti let, jsem neskutečně vděčná za to, v jaké době žiju. Ale i teď to na mě působí jako něco odstrašujícího. Stoprocentní antikoncepce.

Nehorázná idealizace až sprosté znásilnění moravského folkloru. Občas je k zblití jak to pražští "Moraváci" przní. Nejvíc Postránecký, jehož představa lokálního patriota z Moravy se omezuje na kurvování za každým druhým slovem. Náznak místního akcentu v jeho mluvě je přitom nulový. Ba naopak - slovo "viď" jakoby bylo lidem z Moravy vlastní. Kritických poznámek mám ještě milion, ale zmíním už jen dvě: 1. Holčina, která se po ránu napájí bílým vínem, musí trpět příšernou zácpou a je mi jí fakt líto. 2. Spát pod péřovou kapnou za takových horkých nocí může jen debil.

Jsi nechutný, Emile. Ne, já už nemůžu, prostě. Nemůžu! Chápete to? Dokážete to pochopit? Si normální??