Lisabellla

U tohoto snímku jsem se královsky bavila. Tleskám a chválím. Něco mi tam ale chybělo - nebo vadilo - Francie.

Mé hodnocení zde bude dosti zaujaté. Ally jsem sledovala jako mladé pískle a byla jsem jí naprosto unešená. Prožívala jsem s ní vše. A celkem vtipné a sem tam i logické řešení zajímavých soudních pří jsem začala doceňovat postupem času také.

Jo jo jo. Ta mě dostala. Jak jsem čekala, opět se otiskl a významně ukázal Darrenův rukopis. Opět se dalo celý film něco očekávat, ale ten závěr mě dostal, uchvátil, způsobil mrazení v zádech. Byl grandiózní, gigantický, famózní, strhující .. Prostě takový, který si divák zaslouží. A film celkově byl pěkný. Přesvědčivý. Stačilo mi to na to, abych dala celé pěkné čtyři hvězdičky.

Já prostě nemohu jinak. Ode mne celé tři hvězdy dostane sice pouze film, který se mi opravdu líbil, nicméně poslední vládce větru je pro mne stejně tak tříhvězdičkový, ač po obsahové stránce, formě a režijní snaze to nebylo nic zajímavého, efekty mne velmi příjemně překvapily. Snad to bude tím, že jsem byla na první kukandu v kině na 3D představení a co si budeme namlouvat - přírodní živly jsou pro 3D efekty velmi vděčné. Ano, udělalo to na mě dojem a z kina jsem odcházela alespoň vizuálně uspokojená.

Ples příšer jsem si vychutnala od začátku do konce. Těšila jsem se na Ledgera a měla jsem ho, těšila jsem se na Thorntona a užila jsem si ho do sytosti. Jako obvykle podal velmi dobrý výkon a já jsem mu věřila každé slovo, každý pohyb i gesto. Jeho přirozeně přísný a nesmlouvavý pohled se skvěle hodil k jeho úloze. Film byl plný obrovských a silných emocí. Hned z kraje, kdy popravili odsouzence na elektrickém křesle, následovala scéna, kdy Sonny spáchal sebevraždu a tak dále... Musím uznat, že milostné scény měly náboj a rozhodný spád. Halle Berry mě sice zase až tak moc nepřesvědčila, nicméně s Thorntonem se tak báječně doplňovali, k tomu přidejte výborné sestřihy a máte erotickou esenci vzrušivého sexu. A takové scény dodávají celému filmu smyslný a emotivní náboj. Ovšem .. příběh samotný je už moc okoukaný (na můj vkus). Nic originálního. Škoda, film měl obrovský potenciál.

Ano, tento film mne bavil. Byla to zajímavá podívaná na to, jak se minulost zásadním způsobem odráží v budoucnosti. Měla jsem chuť přemýšlet o tom, jestli se o přítomnosti dá uvažovat jako o přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti, protože ve chvíli, kdy o tom začnu přemýšlet, je to již minulost.. Takové filmy, které mne nutí se zamyslet, mám velmi ráda. Na konci jsem byla celkem mile překvapená, že Evan proto, aby zachránil svou životní lásku, nechal nakonec vše tak, aby ji ani nepoznal. Z filmu mám takový dojem, že ačkoli se osudu nevyhneme, můžeme ho měnit a pokud budeme myslet jen samy na sebe a na to, jak sobě udělat dobře, nikdy to nebude přesně to, co chceme. Až ve chvíli, kdy se snažíme pomoci ostatním, bude pomoženo i nám.

Co tohle mělo znamenat? Ulítlý příběh o drogově závislých. Rychle sestříhané záběry na mne občas působily až komicky. Jediné, co mne přimělo dát dvě hvězdičky byl příběh matky, která se závislou stala nevědomě. Jak jeden sen změní celý zbytek života. Pouhá myšlenka na posedlost zesnulým mužem a vystupováním v oblíbeném televizním pořadu mi ale drásá nervy. Přehnaná atmosféra, přehnaní herci, přehnané scény.. Ale není tohle právě Aronofsky? Jedna hvězda navíc je pak za hudbu. Jak už zde bylo nesčetněkrát psáno - toto téma bylo už mnohokrát zpracováno a já se musím přiznat, že tohle byl jeden z nejhorších filmů, jaké jsem o drogách a závislostech viděla.

Dobře. Dobře. Dobře. Tohle rozhodně nepatří mezi filmy, na které se podíváte a pak spokojeně vypnete. Ještě u závěrečných titulků jsem seděla a marně se snažila pochopit, co to k sakru bylo. Plná dojmů a smíšených pocitů jsem se po deseti minutách zvedla. Přiznám se, že jsem byla unešená fantastickou hudbou a strukturou celého příběhu. Celý den jsem nad tím přemýšlela a rozhodla se pustit si film druhý den znovu. Ano, není to dílo nejsnazší na pochopení, nicméně i po druhém shlédnutí jsem se utvrdila v tom, že Donnie Darko je velmi velmi emotivní film. Neobyčejně napjatá atmosféra celý film provází a diváka vtáhne hlavně díky výkonu Jakea Gillenhaala a skvěle vybraným hudebním doprovodem. Ovšem ani tak nemohu říct, že moje unešení neochablo. Poté, co jsem si uvědomila celý příběh, byla jsem zklamaná jeho, sice zajímavou, ale jednoduchostí. Nejde vlastně o nic jiného, než o propletení dvou časových liniích. Jak věc budoucí zasáhla do života jednoho mladíka, který tak dostal navíc 28 dní, 6 hodin, 42 minut a 12 sekund. Možná, že kdyby v tom divák chtěl hledat víc, našel by si mnoho libůstek - jako třeba že malá vietnamka je do Donnieho zamilovaná, nebo že Donnie tedy zemřel jako panic, nebo že všechno je relativní atd atd. Já v tom nic hledat nehodlám. Tři hvězdičky.

Ach jak já mám tento film ráda :)

A jeje. Nevím, jak bych popsala pocity, které mám z tohoto filmu. Je to vlažný příběh - na svou dobu jistě celkem originální. Je veliká škoda, že divák mívá ve zvyku srovnávat. Ať už srovnává díla jednoho autora, výkony herců v různých filmech, nebo příběh, ač pokaždé jinak zpracovaný, nicméně stejný, stále ale srovnává. Já jsem divák amatér. I já srovnávám. Bohužel se mé srovnání tentokrát podepsalo na kritickém pohledu na celý snímek. Podívat se na to v roce 1976, byla bych unešená. Já jsem se ale podívala v roce 2011 a jsem na rozpacích, zda mám hodnotit kladně za snahu, celkem příjemné herecké výkony a zajímavě zpracovaný příběh samotný, nebo záporně za to, že se mi film prostě nelíbil.