Lisabellla

Dlouho jsem si rozmýšlela, jak bych film ohodnotila. Je to Tarantino. Kdo má rád jeho filmy, má rád všechny jeho filmy. Všechny jsou stejné. Ale ... je to Tarantino. Těšila jsem se na vybroušenou a filmařstvím ostřílenou dvojku Pitt a DiCaprio. Vlastně jsem byla tak trochu zklamaná. Asi to ani nebylo příběhem, spíš takovou divnou povahou. K dnešnímu dni je tu 1135 komentářů. Je mi jasné, že je to komentář spíš pro mne, až budu za pár let vzpomínat a přemýšlet, jestli pustit znovu... Takže - Eliško, nepouštěj.

Kdo četl knihu, nic ho nepřekvapí, asi spíš naopak. Čermák s Dykovou fungujou. Kdosi tu psal, že Dyková přehrává - no, asi ano, ale jako afektovaná newyorčanka je bezvadná. Fakt dobrá. Kdo nečetl knihu, může být trochu zaskočen, že tolik proklamovaná Dyková není tou poslední aristokratkou. Ovšem malá překvapení jsou fajn, u filmu jsem se občas i zasmála a rozhodně svou konzistencí nenabízí zabřednutí. Nápad je to vtipný, konec trochu křečovitý.

Film je v kinech týden. Když jsem ve čtvrtek přemýšlela, na co půjdu, cestou do práce jsem poslouchala recenzi jakéhosi zhrzeného novináře (jméno netuším), který poplival Vlastníky tak, že jsem až valila oči. Nudné, nicneříkající, nezábavné, protivné, v kině se tomu filmu obloukem vyhnout. Ale jelikož jsem dáma s vlastním názorem, šla jsem. Něco vám povím, ten novinář byl vůl. Zapšklý, nevyzrálý a zřejmě se chtěl akorát pomstít někomu, kdo mu nestrčil pár stovek do kapsy, aby chválil. Novináři jsou velmi úplatní, ale že jsou bez názoru, to je překvápko... Film je moc fajn. České komedie posleních asi deset let nestojí za moc. Najdou se světlejší výjimky a zářící skvosty, ale není to pravidlem. Koncept dvanácti rozhněvaných mužů se může někomu zdát velmi statický, ale když se vytříbí dialogy, funguje to. Nevím, jestli doporučuji jít do kina, ale rozhodně si počkejte, až se na to budete moct podívat z pohodlí domova a udělejte si na film čas, stojí za to.

Dvěma slovy - úplně zbytečné. Více slovy - Lorelai a Rory mě provázely pubertou. Byla období, kdy jsem si série přehrávala na posezení a byla období, kdy jsem zapomněla, že ty dvě holky existují. Čím jsem byla starší, tím víc jsem tíhla od Rory k Lorelai a čím dál méně rozuměla tomu malému rozmazlenému poupátku. A tak, když jsem se dozvěděla, že je tu pokračování - jakési rozuzlení, dost jsem se natěšila. Jenomže .... přestárlá a opuchlá Lorelai, kterou jsem v podstatě v žádné scéně nepoznala, nádherná a dost hloupá Rory, všechny ty oblíbené postavy o deset let (???) starší, nesmyslné vysvětlivky, proč tam není ten nebo onen (jako fakt v lese, jakože alternativní život uprostřed přírody?? nemohli je nechat se odstěhovat do velkoměsta??), dědkovský Luke... Divný dozvuk něčeho, co kdysi bývalo příběhem. A to, že se z Yaleu dostanu do místního plátku s nákladem třeba tisíc výtisků týdně... Úplně nevím, jak se na to tvářit. Dnes je mi líto, že jsem to nenechala tak, jak to bylo. On se mi totiž ten druhý konec líbí mnohem méně, než konec první.

Poměrně vlažná podívaná. Jsou chvilky, kdy máte pocit, že jste se skoro lekli. A pak dlouhé pasáže nicneříkající vaty, která by v mnoha případech mohla být poloviční nebo nebýt vůbec. To, že si parta přátel z legrace nainstaluje nějakou aplikaci, na kterou úplně náhodou kdosi narazí, je úplné a všeříkající. Zbytek filmu je jen dusno, puch a divné chvíle, v nichž se semtam objeví strašidelný obličej. Občas to funguje, občas ne. V tomhle případě spíš ne. Musím říct, že nápad by byl celkem zajímavý, kdyby nešlo o nezvratný osud v bleděmodrém.

Naprosto nekompromisní hluboce lidské drama. Joaquin Phoenis pro mne nebyl úplnou novinkou, ale musím se přiznat, že tentokrát mi pohled do jeho očí naháněl hrůzu. Scény jsou temné a plné děsů, které se skrývaly za každým úsměvem. V jednu chvíli jsem se trochu ztratila mezi realitou a fikcí. Ovšem po nějaké době mi došlo, že přesně takhle to bylo natočeno a hned, jak jsem se ze spleti fantazií vymotala, otevřel se přede mnou celý příběh a vše bylo jasné. Jako když vyjdete z tunelu a najednou vidíte celou tu krásu, kterou jste zatím prostupovali a neměli o ničem nejmenší ponětí. Joker je umělecké dílo hodno nejlepšího hodnocení, jaké mohu dát. A hudba... tak z té mi naskakovala husí kůže. Naprosto strhující! Zdá se, že Zimmerovi se zrodila nevídaná konkurence.

Nikdy jsem tu dobu nezažila. Dobře vím, že plné pulty v té době byly tak nějak spíš utopií. Drzost prodavaček, nebo tak trochu servilní nadřízení... No, to nefunguje ani dnes. Ale celkem vzato čistě objektivně - je to vážně dobře natočený seriál. Scény jsou dobře navazující, fungující, hudba jednoduchá a nevtíravá. Zápletky dost banální, ale ta neuvěřitelná celkovost a souhra je oceněníhodná. Dokonalé situace, dokonalé reakce (jak ona ta Anna má vždycky tak skvěle padnoucí odpověď plnou naděje a porozumění), dokonalé vztahy (ještě jsem neviděla, aby bývalí manželé žili v takové vzájemné souhře), dokonalé děti, dokonalé soudružky spolupracovníce, dokonalí gentlemani... Ale kupodivu to ničemu nevadí. Příběhy jsou takové, jaké mají být - mají pointu, zápletku i fajně harmonický příběh. Nedávno jsem viděla seriál, který má velmi podobný (spíš asi skoro úplně stejný) koncept a hodnocení v červených číslech. Vysvětlila bych si to tím, že Dietl byl propagátorem doby, která nebyla zrovna oblíbená, tak jde kvalita snímku stranou. Škoda. (a i když by ta ženská mohla toho knírka sundat, je to pořád dobová záležitost)

NE! Proboha! Copak všem přeskočilo? Na to se skoro nedalo dívat. Muzikálové pojetí od prvního okamžiku bylo infantilní a tak strakaté, že jsem ztratila veškerou naději na lepší zítřky. Příběh je sice dojímavý, ale asi tak jako každý. Hvězdné manýry, dny a noci plné alkoholu, drog a zábavy, následuje neuspokojení z vlastního žití (no bodejť by jo!), deprese, samozřejmě zakořeněné smutky v dětství ... Stokrát stejný příběh jen mnohem a MNOHEM hůř zpracovaný. A aby toho nebylo málo - Egerton je slizce nesympatický.

Zdá se, že poslední měsíc jsem neviděla jediný film, který by stál za víc. Jsem z toho dost smutná. OS byla super v NASA, ale jako divná mamka už tak super nebyla. Navíc, jak se zdá, rasová korektnost útočí v plné síle. Z děje si pamatuju to podstatné, což bych ovšem byla schopna shrnout ve dvou minutách a stejně bych měla pocit, že jsem řekla všechno, co bylo potřeba. Žádné překvápko, žádné drama, žádné děsivo a žádné dojetí. Nápad se cení, film nebyl úplný propadák, ale na opětovné sledování to není. A vlastně asi ani na doporučení.

Je mi dost líto, že mě film s Anne Hathaway nebavil v takové míře, že jsem ochotna dát jednu hvězdu i přesto, že očekávání bylo vzhledem k průměrnosti filmů s ní velmi nízké. Wilsonová je protivná, nesympatická a divně tlustá. Celý děj by se dal shrnout tak do dvaceti minut, které by i tak možná byly moc dlouhé. V podstatě jde jen o mnohokrát omýlaný příběh učitele a žáka. Ovšem jestli jde o povedenou verzi ... no, posuďte sami. Hvězda za prima komorníka (tam bych viděla velkou podobu se Saturninem).