LadyEsik

tato zanimovaná pohádka je docela dobrá, přestože, když pomyslíte, co se s volem stalo ve skutečnosti, do smíchu vám nebude

sci-fi snímek, který předpokládá, že S. bude znát každý i v roce 2000. Snímek se mi nelíbil, ani animace, ani obsah.

konečné dílo Šimona Koudely na JAMU. Mně osobně se líbila první a třetí variace, provedení animace místy ne, ale celkově docela vydařené. Hlavně musela být zapojena představivost.

spíše dokument. Tento snímek se mi až tak nelíbil, své poselství to má (dokumentární), nejedná se o typickou animaci, spíš hru s kamerou a práce s obrazy. To se mi ale moc nelíbilo.

vtipný sci-fi snímek z roku 1968, kdy pro některé byl rok 1999 daleká budoucnost. Podle toho to také vypadá. Některé situace jsou vážně vtipné, jinak podle mě takový průměr

Kybernetická babička - tento snímek je laděný do sci-fi, kterého je u nás v animaci jako šafránu. Má půl hodiny a kromě poměrně roztahaného začátku se mi líbil. Je to místy tajemné a děsivé, animace jsou pěkné a propracované. Konec se mi zdál trošku zvláštní, ale to nevadí.

K tomuto filmu (God Bless America, neboli Bůh žehnej Americe) bych měla několik výhrad. Například – policie by je logicky dávno chytla. A – místo tahání pistole zpoza opasku mohl situaci řešit jinak. Hlavní hrdina se však rozhodl, že všechny povraždí a policie je nechytla, protože to asi nebylo ani důležité, aby to bylo až tak věruhodné. Film mě okamžitě zaujal scénářem. Ten tu snad budu citovat, až ho seženu. Velmi dobré zamyšlení nad americkou, ale nejen její, společností. Konzumní život. Co lidé baví v televizi, co oslavují. A hlavní hrdina kolem sebe neviděl nikoho, kdo by takový nebyl. Žádný intelektuál, nikdo, kdo by se zamýšlel. I jeho dcera byla rozmazlená až na půdu, jeho exmanželka povolná a dceru kazila. Frank se tedy rozhodne vzít auto sousedovi, vzít pušku a jít tyto zaslepený do sebe zahleděný zbytečný lidi naší doby postřílet. Do cesty mu vstoupí docela pěkná a zajímavá dívka. A vše to končí na pódiu Amerika hledá superstar. Asi se na tom vyžil spíš režisér a scénárista, ale za ten scénář by to chtělo snad Oscara. Určitě doporučuji, přestože se to nemusí všem líbit;)

Tomuto filmu by podle mě mnohem víc odpovídal doslovný překlad anglického názvu The Departed (Infiltrace), než česká Skrytá identita, ale možná to Čechy naláká spíš. Co já vím. Hned prvním přínosem pro mě bylo samo to slovíčko infiltrace. O jeho existenci jsem neměla potuchy, přitom jsem mu hned porozuměla. Film je to velice zajímavý, hltala jsem ho jedním dechem. Obdivuji především role L. DiCapria (snad ještě jeden film a vidíte ho tu v hercích, které doporučuji…a nebo ne, dám ho tam hned ), Nicholsena a dalších. Velmi se mi líbila propracovat děje, fyziologické účinky infiltrace na DiCapria (Valium, chci valium), celkově myšlenka, na které je film postaven. Je to srozumitelně zapletené. Ale ten konec… Asi posledních deset minut jsem měla snad doslova otevřenou pusu. Tak se to nemělo stát. A stalo. A vlastně happy end? Kdo ví.

Vybavujete si první díl? Jak jsme se poprvé setkali s Mannym a Sidem? Jak jsme byli unešení, co to je za úžasné nové filmové postavy? Sid se svým brilantním blbismem, Manny se svojí nabručeností a k tomu z vody se vynořivší mládě člověka, jehož matka se utopila. Ano, utopila, protože tak se to mělo stát. Nezachránilo ji modré z nebe, ani neroztrhla od sebe kusy ledovce, jak to udělal opičák Střevo ve čtyřce (takové neuvěřitelné výjevy toleruji jen Scratovi). Utopila se a všichni jsme to viděli. Bylo to dojemné a pravé. A setkání s Diegem, šelmou, která se stala beránkem. Která našla své srdce. Tyto tři postavy putují celým příběhem nezměněné. Možná to je taky vada na kráse, člověk očekává psychologický posun, kterým nemyslím slabomyslné zamilování se i Diega, která bylo tak klišéovité, že by se ve skutečnosti styděl až do morku kostí. Příběh Doba ledová byl nový, dojemný (Mannyho rodina, která zemřela). Nevnucovalo to dětem stereotypy a novosti, které nepřirozeně ukazují na 21. století (jak to propagovali ve 4. díle). Ne, ukazovalo to city, bylo to vtipné, smutné, dobrodružné a pravé. Druhý díl má na csfd.cz docela špatné hodnocení. Divím se, protože čtvrtý má dobré. Tento díl mě místy nudil, ale neviděla jsem tam moc klišé nebo obšlehlých momentů, kterými se to ve čtyřce hemží natolik, že si divák nestačí utírat zamlžené brýle, na které si nafuněl neuvěřením. Setkáváme se zde s novou postavou – Ellie, s dvěma vačičáky, kteří upřímně pobaví a s dalšími pravěkými zvířaty, která jsou roztodivně poloroztomilá. Děj se sice místy táhne jako sopel z nosu, ale přesto je to stará Doba ledová. Třetí díl. Údiv. Překvapivost, humor ani psychologie postav se nepohne ani o píď nahoru nebo dolů od předešlého dílu. Je to dobré, ale stále stejné. Stále stejná dávka všeho. Nikam to nesměřuje. Přichází rozčarování. Odehrává se to pod zemí (Cesta do středu země?), s dinosaury, je tam pár nových postav a opět drama. Nejsou to však rozhodně už ty ryzí emoce z jedničky, ty jsou dávno někde za horama. Scéna s plynem však skvělá. A jsme u čtvrtého dílu, ve kterém nás k veškerému neštěstí zklamou i postavy. Je to klišé. Je to kýč, stereotyp. Je to útok na mnoho děl, které se tam odráží jako v diamantu. Je to brakování již viděného, přeneseného na pravěká zvířátka. Z Mannyho se stává stereotypní otec, který zakazuje dcerce zábavu. Z dcerky se stává stereotypní holčička, které když tatínek zmizí, tak pláče, že se s ním pohádala a že za vše může ona, i když by si jen málokdo mohl myslet, že její otec zmizel na plovoucím ledovci, protože na něj byla zlá. Dále je tam vztah dcerky s ježkokrtkem, který píchá stereotypností bodlinami do očí. Kvůli partě své přátelství pomluví, pak si uvědomí, že láska, do které se zamilovala, je pablb a že se zbytečně zahazovala i s dalšími mamuticemi, které mají culíčky a hrají si na hloupé husy. Snaha o přiblížení se všem věkovým skupinám je neúnosná. Sidova babička je dalším jasným úkazem. Už jen fakt, že je mamutí dcerka celá nadšená z nějakýho floutka, přitom pár hodin před tím plakala nad ztrátou otce – ? Dále piráti, o bože, šavlozubá tygřice – to snad ne! Klišé nad klišé. Nezmiňuji ani ty logické nesmysly. První díl se snažil o věrnost a uvěřitelnost, ve čtvrtém opičák roztrhne ledovec, Manny se Sidem a Diegem proplouvají obrovskými vlnami a Manny nespadne atd. Že Scrat hoří a neuhoří nechám, protože Scrat je nesmrtelný Přesto ani ve čtvrtém díle nechybí chvilky, u kterých se upřímně smějete. Teď jsem se dokonce setkala se situacemi, kdy jsem měla stažený krk dojetím a děs v očích z hororové chvilky se Sirénami (jestli to byly Sirény). A Scrat OPĚT nezklamal. Jestli je někde zachována originalita, tak je to zde Konec opět úsměv trhající. ŽALUDATLANTIDA ) Sečteno a podtrženo: Od jedničky ke čtyřce klesá Doba ledová prudce dolů, přesto mi to nikdy nedá, abych se nepodívala, protože některé chvilky stojí za to. Animace však zůstávají stále dokonalé.

Tento seriál se mi osobně moc líbil. Má jen šest dílů po 45 minutách a je takový fantasy. O neexistujícím pokoji, ze kterého pochází různé předměty, které mají nadpřirozené schopnosti. Myslím, že z tohohle tématu se dalo vytěžit mnohem víc, ale nejspíš nebude pokračovat. Je to škoda, ale aspoň se člověk nepřesytí.