CheGuevara

Kuky. Kapitán Hergot. Dubánek. Anuška. Pytlíci. Rohánek. Ti všichni pod kamerou Jana Svěráka ožili s takovou grácií, humorem a poezií, že mi čelist padá ještě doteď. A vlastně je s podivem, že právě ty akční scény, jsou na tom to poslední, co bych si asi tak zamiloval. Kouzelné dialogy, roztomilý humor a celé to lesní universum je jednoduše k sežrání. Jan Svěrák je kouzelník českého filmu. Himlhergot!

Minutu, co minutu jsem si přál, abych se podílel na natáčení. I kdybych štábu chodil jenom pro pivo. Prostě být u toho. Nadšení Jana Svěráka je jednoduše nakažlivé.

Měl bych několik výhrad. Ano, vody začíná ubývat. Ano, je to závažný problém, který by se měl řešit. Ano, voda nepatří do rukou nadnárodním korporacím, aspoň né rozvojových zemích a v Africe už vůbec ne. Ano, místo globální ekonomiky budoucnost patří těm lokálním. Avšak ke spiknutí Coca Coly a propojení Bushovy administrativy s vodárenským byznysem chybí většina argumentů. A to je jen malý vzorek kauz, který dokument nakousnul, avšak u toho taky zůstal. A to se mi nezdá fér. Bylo opravdu nutné ukázat toho studenta, co vybral peníze na studnu, nebo dvě uhořelé děti kdesi v Africe, abychom opravdu podtrhli, že vodárenský průmysl je kapitalistické zlo? Nezasloužilo by si více prostoru ty závažná obvinění, které tak okatě proklamovali tvůrci? Mám pocit, že u těhle zapálených a aktivistických dokumentu dojde ke zlomu, kdy tvůrci absolutně ztratí soudnost a začnou své diváky přesvědčovat těmi nejnižšími argumenty - emocemi a soucitem. O jaká zrádná Veolia, že nechala ty dvě roztomilé děti uhořet. Hanebníci! Shazují tak nejen své úsilí, ale i samotný problém, na který se tak snaží upozornit. A ano, nadnárodní korporativismus a neokolonialismus je zlo, na tom se shodneme. Avšak ani některé proklamovaná řešení nejsou samospasitelná (fair trade nic neřeší). A vůbec místy to připadalo jenom jako reklama na snad milionkrát zmíněnou knihu, a to už trošku zavání. Zato struktura byla až nebývale přehledná, avšak formální stránka kulhala na obě nohy.

Spíš než dojemná, je tato storka jedné čórky smutná. Jak tenká je hranice mezi exhibicionismem a upřímností. Máňa je jen jedna z mnoha a jsem rád, že Olga Sommerová to dokáže připomenout s neskrývaným soucitem. Jen mám trošku pocit, jestli se Olga příliš nepasuje do role mesiáše a vykupitele. Ale to nechť posoudí sama Sommerová, ostatně udržet si u tohoto příběhu odstup je nadlidský výkon. Ale myslím, že Helena Třeštíková si s podobným tématem vyrovnala mnohem lépe a po svém.

Jaký skandál to tehdy musel být. K smrti krásná Faye Dunaway a bělozubka Warren Beatty na cestě, jejímž cílem je aspoň na chvíli být někým jiným. Vytrhnutí z obyčejné pěny dní přes mrtvoly a několik vyloupených bank. Násilí, krev a sex. Ó, jaký pocit muselo zažívat tehdejší konzervativní publikum? Bonnie a Clyde se společně s Jamesem Deanem stali archetypem pro "Live fast and die young".

David Cronenberg má body už za to, že dokázal tehdejší publikum rozdělit. A proč se nepřiznat, i mě párkrát zvedl ze židle. Ale empatii k jeho hrdinů ve mě vzbudit nedokázal. Místo klíče k jejich rozpolcené duši, mi pohodil pár skandálních obrázků, které ostentativně dává na obdiv. Od empatii k senzaci a od senzuality k vyprázdnění. Dejvide, ale oba víme, že my dva bychom si nikdy nerozuměli.

Jak by řekli kolegové soudruzi: "Loni v Marienbádu je dokonalým příkladem odsouzeníhodného uměnictví a buržoazního manýrismu. Formální struktura vykořisťuje proletariát, kterému není ve filmu ponechán ni prostoru, a my sledujeme pouze příběh rozmazlené aristokracie. Vyšší třídy v celé své kráse odhalují své malicherné problémy na pozadí formalistických hrátek. Král je nahý a modernistický film s ním. Smrt moderně! Filmy patří lidu." A za sebe říkám, že modernita bez poetiky mě nemá čím oslovit. Chladné, božsky nasnímané a k smrti dobře nasvětlené. Takže své jakési kouzlo to přeci jen má. Ale moc z něj po tolika letech opravdu nezbylo.

Božské! Italská politika a devadesátky nikdy nebyly tak sexy, jak je ukázal Sorrentino. Z vrásčitých sucharů udělal rocknrollové hvězdy a z politiky tepající thriller. Politické drama už dlouho nemělo takový náboj. Sorrentino tento skomírající žánr oživil s razancí elektrických šoků, což se však ve výsledku může zdát jako velice dvojsečné. Umělecká licence, a jinak to snad ani nejde, celý případ zjednodušuje a na kontroverzního Andreottiho se dívá velice zúženou optikou. A vzhledem k tomu, že film se zabývá takřka současností, je tento přístup o to víc na pováženou. Avšak tvůrci se toho zhostili s elegancí Armaniho šatníku a tak se jim dá leccos odpustit (o to víc, když vše nasvědčuje tomu, že Andreotti skutečně vinný je). To nic nemění na faktu, že podobný film si v tuzemském prostředí jen ztěží dokážu představit. Takový thriller o opoziční smlouvě by přivedl do varu kdejakého politika či novináře. Kdo ho zaplatil? Komu to prospěje? Kdo za tím stojí? Jakou kauzu má tento snímek zakrýt? Proto smekám před odvahou tvůrců, kteří necouvli před celospolečenským ohlasem a kontroverzí, která byla jednoduše nevyhnutelná. Ostatně natáčet „skutečný“ příběh muže, jenž nechal jim podobné chladnokrevně zavraždit, není věru žádná legrace. V neposlední řadě bych rád podotknul, že film není určen jenom italskému publiku, ba naopak jeho téma viny (místy připomíná francouzského Proroka) je univerzální a nadčasové, přičemž vůbec nevadí, že si z filmu zapamtujete dvě tři jména, protože na těch opravdu nezáleží. Příběh je vcelku snadno čitelný a pokud jsme až příliš zpohodlněli jasně nalinkovanými filmy, tak je to spíše vina publika nikoliv filmu. V závěru se nakonec nabízí pouze jediná otázka, a to, co k čertu Itálie dělá v Evropské unii a G8?

Československá bondovka pro děti funguje jen kvůli božské sestavě bratrstvu kočičí pracky - Kopecký, Filipovský, Kemr a Hrušinský jsou zloduchové jako víno.

Hirošima, Resnaisova láska. Přebrat mu ji nehodlám. Já koukám po jiných. Na druhou stranu film jasně dokazuje, že Hirošimská tragédie neměla v evropské kulturní tradici téměř žádnou reflexi. Resnais tak vypráví o polozapomenuté válce, která u nás zůstává ve stínu hitlerovského Německa.