Bonnie a Clyde

Ani se nedivim, ze po uvedeni kritici tenhle film zprcali, ona je to vazne dost divna gangsterka. Takovej mix mezi paradni akci, kde prestrelky jsou absolutne dokonaly, poldove chcipaj jeden za druhym a ke slovu prijdou dualy, samopaly i granaty, ale pak taky vypln mezi jednotlivejma prestrelkama a vloupackama, ktera je bud otravna, kde se postavy hadaj, jsou nespokojeny nebo blbe cumi a kdy naopak jsou vesely a oslavujou a pusobi to spis jako nejaka komedie. Tomu taky prispivaj herci, kde si Beatty hraje na frajirka a clovek mu to i veri, ale v momente, kdy ma vlizt s zenskou do postele, tak akorat rve, ze neni loverboy a vzdycky nekam utece. Dunaway se sice snazi tvarit drsnacky, ale obcas pusobi spis jako vecne nespokojena blba blondyna. Nejlip hrajici tu je asi Hackman, bohuzel s jeho prichodem na platno je spojenej prichod jeho manzelky a Estelle Parsons je neskutecne urvana krava, ktera by si zaslouzila kopnout do prdele. S ostatnich postav me ale zaujal jeden, kteryho bych tady fakt necekal, naprosto paradni Gene Wilder. Celkove se jedna o rozhodne dobre natocenou, se skvelou hudbou, uzasnejma prestrelkama a paradnima hercema gangsterku, ale bohuzel ta vata mezi jednotlivejma vloupackama je obcas otravna az nudna a obcas se debilne skoci v deji, takze to vic nez na ty 4* nebude. (29.12.2009)

Bonnie a Clyde, to je příběh za všechny prachy. Romeo a Julie v „gangsta“ hávu. Jenže nic takového se v Pennově podání nenalézá. Místo psychologie a motivace postav jsou tu jen nelogické skoky v chování (Loupíme, chceš taky? Jasný!). Namísto osudové lásky a vzájemné jiskřivé chemie je to one woman show Faye Dunaway, která zastiňuje Clyda Warrena Beattyho takovým způsobem, až je bolestně jasné, že by se bez něj film vlastně i obešel. Navíc ta všudypřítomná „buranská“ nadsázka to v mých očích v mnoha scénách pohřbívá. Nevadí, že tam je. Vadí, že se s ní nepracuje s citem. Vrcholem je pak scéna přestřelky Barrowova gangu s policií a okolo zmateně pobíhající Blanche se sekáčkem. To je u mě synonymum největší možné filmové trapnosti. Naštěstí zbytek šlape, má to šmrnc a především tu již vychvalovanou Faye, která to drží Beattymu navzdory. (21.12.2009)

Tak se to stalo znovu. Opět jsem se podíval na film, který má kultovní status, který je jak zde, tak na IMDb hodnocen velice kladně a opět mě snímek neodrovnal tak, jak asi měl. Tím nechci říct, že Bonnie and Clyde je špatný film, to ne. Jen že jsem čekal něco víc, po tom všem jsem čekal něco jiného. Chyba pravděpodobně bude na mé straně, možná je to tím, že jejich příběh je tak známý, že prakticky každý ví, co se stane a já jen čekal na finále a na to, jak to provedou. Ale teď nějaká ta pozitiva - neskutečně krásná Faye, skvělý Warren a parádní Gene Hackman. Je velmi pravděpodobné, že za pár let si tento snímek dám ještě jednou a třeba zjistím, že jsem jen neměl tu správnou náladu… a třeba taky ne. 75 %. (19.05.2013)

Není vůbec jednoduché pochopit, jak věrně a úplně křiklavý formát tohoto díla odráží rozporuplná a fantaskní dobrodružství i zoufalství dvojice psanců, kterou představovali v době prožívané ekonomické, a tedy i morální krize Bonnie a Clyde. Nakonec ona roztěkanost, překotnost, bezradnost a hysterická krása naivních a lehkomyslných vzbouřenců svědčí o době, kdy bylo blíže k činům než reflexi a člověk mnohdy umřel dřív, než si stihl rozvážit, jestli mu to, do čeho se pustil, za to stojí. Byť by se tedy zdálo, že film nesleduje vnitřní vývoj hrdinů, jak ve vztahu mezi nimi, tak ani směrem k vnějšímu světu, a že místo ucelené a přehledně srovnané filosofie jejich jednání předvádí jen vytržené barvité a za vlasy přitažené výjevy, jimiž si divák nestihne postoje jednotlivých postav srvonat a utřídit, ve skutečnosti se právě takhle skutečnému osudu i povaze těch dvou psanců, jejich pronásledovatelů i přelévajícím se symaptiím a nenávisti veřejného mínění přibližuje nejpoctivěji. Byl to ráz doby, kdy se nová morálka, etika i reflexe teprve znovu začínaly rodit z popela minulé éry, krizí na prach spálené a zpronevěřené, a Bonnie a Clyde byli svérázní průkopníci, stejně nevědomí o tom, co se nesmí a smí, jako všichni ostatní, jen o rozhodující chlup víc odvážní. Byla to doba, kdy i nablblá mamina, upjatá dáma nebo zamaštěný mechanik cítili, jak nepatrný krůček je dělí od překročení hranice, rozesmáté a údivné rozjívenosti a pocítění větru ve vlasech, vlajících na útěku před žluklou zakolejeností se zatejeným dechem kdovíkam do nehostinného neznáma. Bylo tak svůdné a snadné spustit se a lehkovážně se přidat k elegantním banditům, že se to kolikrát stalo dřív, než si člověk všiml a přeříkal, co že to dělá. Nebyla to doba moralizování a hodnocení, ale bláznivého vytváření kultů zkoumáním vlastní svobody, za pomocí pstolí a fotografických přístrojů, kdy sebeokouzlení, mediální sláva a nově ocenovaná elegance pomáhaly bořit starý svět. Arthur Penn obdivuhodně dokázal o třicet let později to kouzlo nezlomit a nevykreslit příběh Bonnie a Clyda a všech ostatních psotav kolem nich z filosoficky či morálně ujasněného hlediska, nevnutil žádné rázné životní postoje a cílevědomost svým hrdinům, a naopak svým bravurním vhledem do divoké, dětinsky nakažlivé okouzlenosti i arogantně přehlíživé rychlosti tehdejší doby znemožnil hodnotící soud jak svým tehdejším, tak i dnešním divákům. Fenomenální citlivost a rozmyslnost dala vzniknout skvostnému dílu - svůdné rozbušce. (24.09.2014)

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.] (18.01.2006)