dzberry

Napsat, zrežírovat, postříhat - jistě obdivuhodný výkon. Masky taktéž fascinující. Akorát že obdivování a prohlížení a dumání, zda vidím toho, koho vidím, dosti často způsobovaly, že mi unikaly dialogy... Neplatí tady navíc tak trochu ono okřídlené "forma" versus (přeceňovaný) "obsah"??? Mezi třemi, čtyřmi...

Těšil jsem se jak malej hobitek. A teď už jsem ukojený, teď už jsem spokojený! Obavy z možného zklamání byly nenaplněny, hurray! A teď už se jen zhruba třistatřicetkrát vyspím a uvidím další díl! Glum! Glum! Glum!

Nadchnul mě především lehce ohřátý padouch Bardem. Fakt borec. Z jeho xichtění jsem měl obočí až kdesi za ušima. A fakt to měl (tedy alespoň jeho postava) cca do dvou třetin filmu vymyšlené až do nejmenšího detailu. Akorát se minimálně dvakrát dopustil stejné chyby jako už tisíce jiných padouchů v milionech jiných filmů – vždycky proserinkal ten správný moment, vždycky mu ta vteřinka, dvě chyběly k tomu, aby moh být film o půl hodinu až hodinu kratší... Ale vážně. Skyfall je na mě málo „romantický“, je to jen taková velehubka, kolem které se zbytečně „humbukuje“. Několik hluchých zdlouhavostí (např. Šanghaj mise), efektní vizuál, pár vtipných dialogů, baby nic moc (Bond girl jako kdyby ani nebyla), parádní Skotsko... Mnjo. Zábavička to ale byla slušná.

Banální milostný příběh v originálním balení se spoustou „ale“, „ale přece“, „vždyť ale“ apod. Každopádně Isaac Newton by se divil, Isaac Newton by záviděl! Já bohužel nikoliv...

Poctivá česká pohádka is dead. Už dlouhá léta. Šťastný smolař to jen a jen potvrdil. Začátek vypadal nadějně, pak se to rozplizlo v klasický pokus o ultravelevtipnou "taškařici" a pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Proč musí být v každé druhé pohádce umocňovány fórky křikem, aktuálními společenskými narážkami (plzeňská práva) apod.? Zeměpis mimochodem taky nic moc (cesta skrze celý svět mořenemoře tam a zpět...). Chjo. Ani Trojan (byť se snažil) to nezachránil. Lepší dvě, horší tři...

První půle odpadová. Prachbídné dialogy, špatné herecké výkony a urputná snaha o humor mě (málem) přivedly k pláči. Dalšími výraznými pocity byly panika a nechutenství, z blížícího se konce roku jsem navíc zničehonic dostal obrovskou depresi. V padesáté osmé minutě jsem film stopnul, tik v pravém oku nevěstil nic dobrého. Po čtyřiadvaceti hodinách a probdělé noci jsem se však hecnul a tuhle slátaninku s tááákhle moc hvězdným hereckým obsazením jsem dokoukal až do konce. Již naštěstí bez vážnějších následků. A protože jsou Vánoce, dávám jednu hvězdu. S často zde srovnávaným Love Actually to nemá lautr nic společného. Sakra.

Tahle belgická bejkárna mě bohužel nezaujala. Neměla totiž koule. Než jsem se na začátku vzpamatoval a zorientoval se v tom, kdo je kdo a proč vůbec existuje, byla polovina filmu v pytli... Vlastně bez pytle. Mnoho nezodpovězeného.

Ajtakrajta, možná lehce zaspoileruju, potřebuju si odplivnout. Adolescentní Zorro s odpornou mastnou patkou přes čelo má trauma z dětství, páč mu zabili matku, a proto touží po pomstě a kdykoliv může zavítat do kanclu mordparty. Aha. Pak je tady sličná detektivka, která se tváří jako šéf všech šéfů (..a neumí běhat a házet..), je rozvedená a má problém s borcem, kterého před nedávnem zatkla a kterého si zrovna podávají před soudem, přičemž ona netuší, jak ten soud dopadne, borec jí navíc vyhrožuje, jsou tam nějaké podivné techtlemechtle a eeeee....jdeme dál. Tihle dva – Zorro a detektivka – se seznámí. No a pak ona mladého tak trochu prokoukne. Zorro totiž (do)zorruje a blouzní a sype. Hlavně v noci. A jeho fotr je vyléčený alkoholik. A ví víc, než chce říct. A všichni jsou v tom zamotaní až po uši a vše souvisí se vším a se všemi. Uff. A už dost... Tohle se až tak moc nepovedlo. Finále vytažené z mixéru...

Bezprostředně po závěrečných titulcích jsem se cítil, jako kdyby se po mně prošla finská hokejová reprezentace v plné výstroji (navíc po prohře se Švédy)... Bác ho! Motýlí efekt s pekelně promrzlými křidélky! Zážitek. Jen mi je líto, že nevím, jak dopadl „pan vysavač“, jeho příběh bohužel vyšuměl otevřenými dveřmi auta, kterým ujížděl bůhví kam... Anebo jsem něco přehlédl?

Hodinu a půl jsem se usilovně snažil na tu „záhadu“ přijít. Verze, teorie mi běžely hlavou jedna za druhou a – i když ta filmová se vlastně nabízela jako jedna z velice možných – nepřišel jsem na ni... Žádné indicie, tápal jsem. Umně a přitom nenápadně zpracované, všechny postavy i situace přirozené, žádná nebyla navíc. Na dlouhého pamatováka tenhle film určitě není, ale pro tuto chvíli hodnotím vysoko. Zmrazila mě jedna z posledních scén - není někdy lepší nevědět, je třeba všem říkat všechno?