dzberry

Poslední slova filmu nepřímo radí, jak jej ocenit – hovoří se tam o čtyřech hvězdách, každá za jednoho z hlavních hrdinů. Přidávám ještě i tu pátou za neskutečný severský cit pro komickou situaci... Adamova jablka mě před časem nadchla. Tahleta blinkendající světla jsou z podobného soudku – na flashbacky hlavních hrdinů, na lov v lese, na vyfukování vajíček, na to, jak správně chladit pivo, a na hromadu dalších momentů, dialogů a situací asi jen tak nezapomenu. Bomba. Mimochodem, je to komedie každým coulem, obávám se, že některé komentáře typu „drama o čtyřech kámoších a jejich snech“ jsou – moc se omlouvám, píšu to nerad – fakt úplně mimo mísu a jsou ještě absurdnější než film samotný...

Slušné výkony několika herců a herek v prachobyčejném příběhu o tom, že raná dospělost je sviňa, zvlášť když jste nihilistická postpubertální kravička v sukni, co neví, co sama se sebou si počít, a tak prudí, ničí vztahy a manipuluje. Pche.

Dva mladí krásní, co fetny jak etny jsou... A to je vše. Námět, látka, příběh, který už tady byl mockrát. Žádná přidaná hodnota (snad jen ta nechtěná, tzn. smrt Ledgera?), žádný překvapivý moment. Solidně zahrané oběma zmiňovanými poupátky, nicméně pro mne málo surové i syrové, filmařsky lze závislost pojmenovat a zachytit mnohem lépe (a nemám na mysli jen Trainspotting)... Celkem ok vedlejší role v podání G. Rushe, i když jeho postavu, resp. důvod její existence, jsem bohužel nepochopil...

Pár šupinek z kůže Johna Malkoviche, hrst divící se Alenky, několik paprsků věčného svitu, přiměřená dávka Freddyho Kruegera, pár stránek ze Spiderwickovy kroniky, zamíchat, přidat barvičky, zatřepat, posypat knoflíky a okoralá Karolína je na světě!

Abagnale je skoro stejně tak dobrej jako Harry Jelínek... Akorát nevím, jestli byl spíš chytrej než blbej, anebo blbější než chytrej, nebo vychytrale blbej... Sám sebe několikrát (pro)zradit, proč? Výběr oborů, ve kterých se pohyboval, taky nic moc, rizikové... Ale jako filmový příběh moc fajn.

Divadelnější než divadlo. Nápad i provedení odvážné a fascinující, ale zároveň prosté jakýchkoliv emocí. Párkrát se mi nevyplatilo ztratit pozornost, v to okamžení jsem netušil, kde jsem, proč tam jsem a o čem je řeč... Při jednom takovém nepatrném výpadku (zapřemýšlel jsem se nad Keirou a její spodní čelisti) jsem se otázal spoludivačky a partnerky v jedné osobě, kde a proč jsme se to teď v ději vlastně ocitli... Odpověď „to neřeš, prostě někde za kulisou číslo pět“ mě jednak odzbrojila, jednak utvrdila v tom, že o ničem víc tenhle film není. Jen ambaláž. Vášeň, cit, bezradnost a další takové ty nutné sentimentální volovinky jako kdyby zůstaly ukryty v knize... Škoda.

Mdlé. Naivní. Ale to už tak u „legend“ někdy chodí... Pianopasáže nejlepší. Závěrečný dialog (a vlastně i celý příběh) zdlouhavý, každou větu (i rozuzlení) tušíte dávno dopředu...

Španělské filmy jsou prostě sexy. A to i v případě surrealistického reinkarnačního, ehm, experimentu... Místy to bohužel docela dost nedrželo pohromadě, některé skoky, zkratky a závěr(!!!) jsou spíše bezradné a zbytečné než promyšlené a ději prospívající...

Politikaření a moc je humusoidní, kácení stromů je nepromyšlené, místní obdoba olympijských her je značně neférová...a láska je mocná (ostatně jako všude jinde na světě) čarodějka. A to vše na Velikonočním ostrově. Pohádka pro domoroďátka.

Pocitovka. Příběh nulový, jen fragmentík ze života několika šťastných a nešťastných, spokojených a osamělých...a mezi nimi jediná zapamatovatelná postava - Mary (excelentní výkon L. Manville!). Hloubku nehledejte (pakliže jste tedy prozatím neuvažovali o tom, jak se vyhnout smutnému stáří a že třeba nevíte, že samota ve spojení s chlastem a traumaty je na prd..), máte-li rádi pozvolné konverzačky, doporučuju. Howgh.