Legenda o "1900"

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

La leggenda del pianista sull'oceano - Legenda o pianistovi na oceánu. Skvělý film o geniálním pianistovi jménem 1900 (podle roku novoročního mejdanu, kdy byl nalezen). Tři velká jména zdobí tento film - režie Giuseppe Tornatore (po Leonovi další velký italský režisér, který pochopil, že hudba dělá půlku filmu), hudba Ennio Morricone (oceněný Zlatý globem za hudbu k filmu), hlavní role Tim Roth (nevím, zda hraje na klavír doopravdy, ale hraje to božsky). A několik geniálních filmových scén: Nejvíce nadšený jsem byl z koncertování na odbrzděném pohybujícím se klavíru na šikmé houpající se podlaze sálu na lodi za bouře, to byla filmová lahůdka par excellence. A taky ultrarychlý hudební souboj dvou velikánů v hraní na piáno, při které vítěz podpálí cigaretu od rozžhavených strun; perfektní charakterizace jednotlivých pasažérů lodi hudebním motivem; čarokrásná skladba lyricky vyjadřující obdiv k nádherné dívce za okénkem; dítě houpající se v kolébce v lodní kotelně; výkřiky imigrantů - América... Jediným mínusem je trochu roztahaný konec. Protože důležitý však je "dobrý příběh" - a tenhle byl filmově vynikající, dávám plný počet hvězdiček. Trailer: http://www.mymovies.it/trailer/?id=13154 (23.08.2010)

já nevím, na mě to prostě nějak nefungovalo. pohádka o týpkovi s hloupým jménem stojí a padá na na Timu Rothovi a hudbě, jak výstižně napsal Djkoma. některé scény jsou vyloženě divné, konec tradičně a zbytečně přeslazený. coby hudebník (a shodou okolností mám co do činění s oběma nástroji) musím vyzdvihnout Rothovo přesvědčivé klavírování, naopak ta trumpeta v podání pana Vince byla příšerně nedůvěryhodná. no ale pochvala za kameru a parádní záběry. takhle loď sice do mého srdce neproplula, ale to neznamená, že tomu tak nebude u vás... každopádně pozor na sklovinu a mějte radši po ruce injekci s inzulínem! 60% (12.11.2009)

Neotřelý příběh s vynikajícím Timem Rothem v hlavní roli. Film úsměvný i dojemný, tak jak to mám ráda, s krásnou hudbou k tomu. Na čistou stovku to není, přece jen se při tak dlouhé stopáži místy vyskytly i příliš pomalé scény a té melancholie je občas až moc... také druhé shlédnutí už není tak fascinující. Ale napoprvé to pro mě byl překvapivý a nádherný zážitek: 90%. (04.11.2008)

Film na mě zapůsobil už poprvé, když jsem ho viděl několik let nazpátek. A hlavně ta pasáž kdy v souboji hraje "Let čmeláka" a zapálí cigaretu o strunu. Od té doby jsem to viděl mockrát, vždy mě odrovnal výkon Tima Rotha (od té doby je pro mě jen "1900" a ostatní jeho postavy jsou vedlejší) a silná a lahodná hudba od Ennio Morricone. (06.08.2008)