dzberry

Úsměvné. To platí i po letech, kdy jsem Kukušku potkal poprvé. Rogožkinova poetika a hravost je prima, ovšem to, co na mne před časem působilo jako zjevení (zvlášť v době brzy po jeho „svérázné“ trilogii), mám dnes krapet za jednotvárné a táhlé... Ale je to pořád ruská paráda, která patří do top ten hned po Mrazíkovi, matrjošce, Gorbačovově skvrně, Marii Šarapovové, vodce, Gérardu Depardieu a několika ruských modelkách...

Příjemně nezávislé, neokoukaní herci, několik příznačných (až prototypálních) loserovských ústředních hrdinů, ale nevadílo mi to... Bylo mi milo. Moc jsem si přál, aby finále dopadlo přesně takhle nějak...! Právě za ten závěr a za několik docela slušných momentů (i když v druhé půli jsem si semtam zívnul) si dovolím dát oproti původnímu úmyslu jednu pěticípou navrch...

Předvídatelná hororová partie, kdy se v poslední třetině dostanete hned s několika figurkami zcela mimo šachovnici... Ale vzhledem k tomu, že Španěláky a jejich pravidelný přisun filmového strachu mám moc rád, tak dávám za (slabší) tři... Ale ať už se to nestane, Migueli! Co by na to řekli Guillermo, Jaume, Guillem nebo třeba Andrés!

Hmm... Když on ten bubák bylo málo bubák. A ten příběh byl málo příběh. A žádné překvápko mě nepřekvapilo. Kulisy, ve kterých se vše odehrává, stylové, ale žádná velká atmoška či napětí na mě necákly. Spíše zklamání.

Všemožné neuvěřitelné příběhy všemožných režisérů o všemožných osudech Židů za druhé světové mají vždy velkou sílu. Alespoň pro mne. Zde potuplované Agnieszkou Holland. Jen si obvykle neumím poradit s podivně motivovanými „přerody“ postav, stalo se mi to i tady - ze ziskuchtivého a vychcánkového charakteru kanálového typu se vyklube dobrák od kosti, co sám si odtrhuje od huby, riskuje život svůj i rodiny, nepřímo zaviní smrt desítek nežidovských spoluobčanů, jen aby (za)chránil hrstku nevděčníků... Hm... Tohle fakt napsal život? Anebo je to fabulace Roberta Marshalla? Či scénáristy Shamoona? Anebo přání režisérky? O fekálním sexíčku po x-týdnech strávených v městském podpalubí si nechci nechat zdát... Jen domyslet!

Když si staří pánové chtějí udělat radost, tak z toho mám radost. Mafiánští komorní expenďáblos. Prchavý, ale přesto pohodový zážitek. Vééélkééé tři hvězdy. Anebo malinkaté čtyři.

Pro mne nedokoukatelné. Po prvních dvaceti minutách nudných jak umakartové jádro panelákového bytu vše zbarevní a je to ještě otravnější než na začátku... Nedal jsem to. MirrorMask bych přirovnal ke svému kuchařskému umění – připravím, uvařím, je to hezké a barevné, akorát žrát se to nedá...

Útok na první signální. Ale krásnej. Klouzalo to do mě podobně jako desítky a stovky Rodokapsů, Dostavníků či Divokých západů v mém raně adolescentním věku. Úsměv. Radost. Stárnu. Freeman geniální.

Akce spíše pomálu, jasně. Ale ty dialogy (Bredík s Jenkinsem v autě pod mostem, Bredík s tlusťochem v hotelu, Bredík v baru aj.) jsem si docela užil. Nic moc tam toho ti chlapíci neřekli, no dobrá... Ale i z toho mála vyždímali přesvědčivé konverzační orgie. Všudypřítomné Bushovy a především Obamovy proslovy časem prudily, ale ty jejich pindy na druhou stranu vcelku komicky dotvářely sajrajtovou atmosféru „příběhu“ a té čtvrti, ve které se to odehrávalo, jako prvek - záměr/sdělení jsem to nežral.. Nebolo to bohvie čo, skoroprůměrně spokojen jsem... Mezi dvěma, třemi.

Rozporuplné pocity. Téma, kterému by se člověk snad raději i vyhnul, páč to zavání trapností, smradlavýma nohama a nadrženým knězem. Jakžtakž se ale podařilo tohle nejednoduché téma jednoduchého příběhu prodat odlehčeně a s úsměvem. No jo...jenže právě tohle podání na mě působilo hroooozně nevěrohodně, v reálu to takováhle romantika stopro nebude... Na oko ok (možná pro někoho i s nějakou tou slzičkou), jako „skutečný“ příběh to ok není. Helen je statečná baba. Ale ať už to nedělá.