pytlik...

Z "umělecké" stránky je ten film klasická americká slaďárna, podbarvená sentimentální hudbou jak ze svatby v tisícím díle jihomerické telenovely. I když narozdíl od telenovely nějaké to poučení skrývá, např. že je v jejich vlastním zájmu nepomáhat postiženým - oni dokážou vše sami. Jaksi z "lidské" stránky mě přístup toho hlavního herce ke svému osudu nechává chladným - stejně hodnotnou variantou mi přijde sebevražda, o kterou bych se nejspíš na jeho místě snažil já.

Příjemný film, při jehož sledování se ani dospělý a velmi chytrý člověk necítí trapně. Jen těch neustálých honiček a pronásledování, tak typických pro američany, by přeci jenom mohlo být míň.

Nemám rád, když je zápletka filmu postavená v lehkém tónu na množství mrtvol. Ale dávám za tři za ten nápaditý námět na pornofilm a policajta, co evidentně netrávil moc času na střelnici.

Kdybych byl na místě pokoušeného, bych se akorát zeptal, jestli ten, kdo umře, umře nějakou bezbolestnou smrtí, a v případě kladné odpovědi bych asi neváhal. Protože víceméně bych onomu neznámému prokázal dobrodiní (bůhví, jak by normálně umřel, třeba v bolestech, nebo opuštěný v domově důchodců apod.). Samozřejmě blbé by bylo, kdyby to byl rodič od nezaopatřeného dítěte nebo tak něco. Navíc by tu byl fenomén toho tlačítka - pokud člověk nezabije někoho přímo, nemá takové zábrany. Např. američtí letci taky klidně stiskem tlačítka vypustili atomovou bombu na Japonce, zabili desetitisíce lidí a žádné trauma z toho neměli, zatímco kdyby měli každého zastřelit jednotlivě hezky zblízka, těžko by to přežili ve zdraví po psychické stránce.

Hrůza, aneb jak vlezdoprdelka ke štěstí přišel. Nevím, co jsou Amíci za lidi, ale myslím, že každého normálního člověka by to jeho vychvalování čehokoli nerozesmálo, ale naopak pekelně znechutilo.

Pěkný western, až tedy na ty "trikové" pasáže a závěr. Lezení na skálu mi ani tak nevadilo, i když mi není jasné, proč ti kladní hrdinové nepoužili v nestřežené chvíli radši koně (samozřejmě ne k výškrabu na skálu, ale k opuštění zlatého ráje tím samým otvorem, kterým tam přijeli). Co mě ale naštvalo, je ta závěrečná bourací scéna, kdy všechno padá (některé skály i několikrát, patrně pro velký úspěch). Já nevím, co mají tihle autoři za zvyk, počínaje Batličkou přes tenhle western až třeba po Karla Maye, že vždy když nějaká výprava po dlouhém a strastiplném putování najde poklad a bohatství, nikdy si ho neužije, vždy ho jen tak zahlédne, maximálně v případě, kdy je autor milosrdný, si ho i na chvíli polaská a vzápětí je poklad navždy v čudu, pohřben kamením či vodou. Proč to nemůže mít šťastný konec, že se všichni napakujou, zloduši se ve světle třeba i napraví, páč už mají všeho dost a vědí, že už nemusí dělat lumpárny?

Forrest Gump přetavený na igelitový pytlík. Naivita hlavního hrdiny mi roztomilá či dojemná nepřipadá, namluvený je příšerným způsobem a to ekologické poselství, které je ve snímku patrně ukryto, mě nějak vůbec neoslovilo.

Předvídatelné, prvoplánové, nerealistické.

Ze začátku mi to přišlo přeslazené k nesnesení, ale od té doby, kdy hlavního nekresleného hrdinu vyhodí z domova, to nabralo grády a já se výborně bavil. Marsden to hrál pěkně a je dojemné sledovat, jak si splnil sen všech správných malých kluků - stát se velikonočním zajíčkem.

Čím jsem starší, tím víc je mi Trautenberka líto. V každém díle byl dětem sypán do hlaviček metaforicky zpracovaný Vítězný únor, kdy hnusný kapitalista (Trautenberg) čelí a následně podléhá soustředěnému tlaku stran Národní fronty (dělnická třída - Kuba, Anče, zemědělci - sojka, hajnej, pracující inteligence - Krakonoš). Uznávám, že zařazení Krakonoše mezi pracující inteligenci je sporné, možná by to byl spíš zemědělec. Ale zase na druhou stranu, to čarování určitou inteligenci vyžaduje. A podobně jako byl problematický skutečný Únor, i v tomto Večerníčku je buržouství Trautenberkovo problematické, není to žádný drsný kapitalista, vždyť on je v podstatě chudák. Doma si nemůže ani pípnout, aby ho Anče dost nevybíravě neusadilo nějakou peprnou odmluvou. A Krakonoš je taky pěkný ptáček, dobrý je ten díl, jak říká, tak co bych dnes Trautenberkovi provedl...