pytlik...

Hvězdička navíc za snahu o neobvyklé záběry. Hvězdička míň za zdlouhavost těchto záběrů, které mě po půlhodině přestaly dost bavit a věnoval jsem se něčemu jinému a oko k obrazovce upřel pouze ve chvílích, kdy se na scéně vedl hovor. Poté, co jsem se několikrát spálil, jsem si pravidlo upravil a začal se dívat pouze tehdy, když se na scéně vedl hovor srozumitelný, nikoli nějaké nezřetelné mumlání. Jinak, poučení se tedy filmu moc nepovedlo. Verš "obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky", je na úplně stejné umělecké úrovni jako to, co chtěl psát Kraus předtím, ještě za nezávisla. Mám na mysli onu baladu o bagristovi, kterému se z neustálého přejíždění hrbolů na cestě vyklepaly oči z důlků a pak s nima hrál s podobně postiženýma kolegama kuličky. Píseň pak naštěstí končila naprostým hapyjendem, našemu bagristovi se hra dařila a po jejím skončení měl v pytlíčku místo dvou kuliček čtyři.

Film je sice určený pro děti, ale udělá jim v šešulkách pěknou paseku. Rodiče do nich hustí, aspoň doufám tedy, že v lese se má zachovávat pořádek, nevyhazovat žádné odpadky, a tady najednou vidí, jak jsou ti tvorečkové doslova vděční za cokoli, co jim člověk zanechá, od kostky cukru přes zápalky až po rezavou plechovku. Já třeba pod vlivem z tohoto filmu hned po jeho skončení pohodil plný pytel odpadků v nejbližším lese a zařekl se, že popelnici už nikdy používat nebudu. Taky snímek zasahuje tvrdou ránu na solar všem rodičovským snahám omezovat sladkosti u svých dětí, protože ratolesti mohou zcela logicky namítnout, že když se po cukru stává z mravence suprmravenec, z nich se stanou suprděti, a kdo by ty nechtěl? Pravda, rodiče se mohou chabě bránit odkazem na mravenčí královnu a vysvětlovat holčičkám, že přeci jenom není žádoucí, aby řekněme v svém věku tří pěti letech nakladly tolik vajíček. Na jednu stranu se film drží reality, např. toho, že si mravenci chovají v mraveništi mšice, kterým olizují jejich sladké zadečky (což naštěstí na plátně nebylo zobrazeno), bohužel je v kině všichni rodiče a děti (až na mě teda) považovali za poskakující roztomilá zelená mravenčí vajíčka. Hrozné, taková nevědomost! Na druhou stranu snímek dost lže, protože berušky přátelé rozhodně nejsou vegetariány, s rozkoší by vycucávaly právě ony mšice a né jakési bobule. No a závěr děti krásně poučil o důležitosti člověka v přírodě, protože musí hasit každý průser, co si zvířátka nadrobí.

Překvapilo mě při čtení místních komentářů, kolik lidí vůbec nepochopilo, že Nového a Gollové bájení neznamenalo únik z nešťastné doby protektorátu, "analgetikum" (mimochodem, teď mě napadlo, tenhle prostředek by se neměl užívat ústy, přeci anal-get... tý brďo, to mi to dnes ale pááálí), ale naopak základní způsob existence absolutně nezávislý na jakémkoli politickém zřízení. Nic nepobaví člověka tak, když si z někoho vystřelí a ten druhý mu na to naletí. Proto to dělal třeba Hašek ve svém reálném životě, proto to dělám i já už od dětství. Třeba si vzpomínám, jak jsem v deseti namluvil své mladší sestře, že když sní tři talíře mlíkový polívky, vyroste a bude z ní voják jako malovaný. Cheché, a ona tomu věřila...........tak ne, to vlastně bylo jinak: nenamluvil jsem to já sestře, naopak mě o tom přesvědčila babička. A dobře jí tak, za to lhaní byla moc pěkně odměněna, jsem pak šel ven se třema polívkama v sobě a mezi dveřma se chtěla ta třetí (nebo možná i druhá) přesvědčit na vlastní oka, jak pěkně má babička vymalované zápraží. A povedlo se jí to. No a takhle to šlo dál, jednou se mi podařil majstrštyk, když jsem spolužákovi namluvil, že včera bylo pěkné haló v Praze, jak tam lupič vyloupil banku a nevěda jak prchnout, vletěl do první tramvaje, nechal vystoupit lidi i řidiče a unesl jí. Policajti byli bezradní, proti mnohatunovému železnému kolosu jejich zábrany nemají šanci a lehnout si na koleje za ten plat nikdo nepůjde. Dokonce nebyl úspěšný ani pokus o prostřílení pneumatik. Takže se Prahou řítil gangstér v tomhle (pro únos) nezvyklém dopravním prostředku a nikdo nevěděl co s tím. Až jedna chytrá policajtská hlava přišla na výborný nápad, vhodným nastavením výhybek vehnali tramvaj na kulaťák. Tam pak tramvaj kroužila dokola do doby, než jí došla šťáva a lupiči nezbylo než se vzdát.

Písně sem tam k nerozumění zploštělé, postavy trošku poplácané, ale není se co divit, když podle páně ripova komentáře bylo dílko zaraženo do dětského pásma. Lze jen doufat, že to ono pásmo přežilo bez vážnějšího zranění. Navíc mi zcela uniká důvod zaražení zrovna do pásma s takovým názvem. Ano, Martin se trochu povozil, ale přeci jenom, prasátko má k autíčku trochu daleko. Výchovný efekt zůstává diskutabilní. Mně byl rozhodně sympatičtější hlavní hrdina než ta trojice turbodrben.

První bondovka, kde jsem si jakžtakž přivykl na Mooreho. Dokonce mi přestal připadat jako ideální představitel nějakého poklidného seriózního zaměstnání (dejme tomu účetního, který by se při kontrole účtů náhle otočil do kamery a do dramatického ticha vykřikl: spadla klec, tady vám chybí tři koruny!). Dokonce jsem přestal pochybovat i o jeho sexuální orientaci. Mooreho dubléři se v akčních scénách taky překonávali, tak co by člověk chtěl víc? Zejména ten, který v úvodní scéně skočil z té skály. Jako dobrý, on prokázal velkou odvahu, ovšem ti sovětští agenti zase nedostatek inteligence, normální člověk by si na Bonda počíhal hned u té chaty a odpráskl by ho, jen by se objevil ve dveřích. Ale hoši si asi chtěli zalyžovat. V té chatě mimochodem Bond prokázal své nekonečné schopnosti i jinak, jen málokdo by dokázal přijmout SMS zprávu cca 15 let před jejím vynalezením! stačily na to obyčejné primky a kus papírku. Dobrá dobrá, už nechám toho spoilerování. Jinak ta záporná Kielova postava byla naprosto úžasná, zodpověděla důležitou otázku, která trápí už tolik generací lidí, totiž kolik se tak může průměrně dožít Frankeinstein. Prvně se ve filmu mihnul v r. 1910, v r. 1977 vypadá pořád velice mladě a při síle, takže já bych tu životnost odhadl tak na 250 až 300 let. V Bondovi odhalil i nějaké své tajné záliby, např. velké upíří choutky. Zajímavost: Málo se to ví, ale s tímhle upířím Frankeisteinem byla natočena nejen další bondovka Moonraker, ale hlavně o desetiletí později slavná série Twilight, kde si vystřihl hlavní roli. Pravda, všimne si toho jen pozorný divák, protože si Kiel začal česat pěšinku na opačnou stranu a nechal si trošku vybělit zuby.

Nuda *****, kvalita spánku při filmu *** (na jednu stranu film bez výrazných zvukových zvratů, s výjimkou výbuchu na závěr, na druhou stranu po celou dobu člověka budí kapku uječený Jiřinčin hlas), sny co se mi zdály **.

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky!

Tý jo, Abrhám se ukázal jako fakt borec, jen málokterý muž by dokázal nepodlehnout milostným nabídkám od takové kočky, jakou byla Šafránková v nejlepších letech. I když, na druhou stranu… Libuška se honosí hnědýma očima, tak to jo, to chápu, v porovnání s modrýma je to o ničem. Nicméně by mě zajímalo, kde to Abrhám bydlel, že se na něj během jediného dne sesypalo tolik vcelku přijatelných žen… Já jsem taky svobodný, taky (k)ing, ale když tak vzpomínám, za celý rok 2013 se mi nic podobného nepřihodilo. V lednu u mě zazvonila vtěrka z UPC s neodolatelnou nabídkou, ale televizního rázu a navíc to byl muž, a nikoli atraktivní, takže nic. V březnu mě navštívila jakási delegace malých děcek a než jsem stačil objasnit, že jsem i přes delší vlasy chlap, inkasoval jsem pár nepříjemných šlehnutí prutem. V červnu se zastavila nikoli mladá a nikoli hezká paní správcová s vyúčtováním služeb. V tomtéž měsíci se opět přihlásil ten člověk z UPC, jestli jsem si to náhodou nerozmyslel a nepřijmu onu neodolatelnou nabídku. Ne, nerozmyslel. V říjnu pak přišel vrchol v podobě svaté trojice Jehovistů. Nicméně diskuze s nimi netrvala nijak dlouho, protože jsem je uzemnil tím, že k takové svini, jakou je bůh zejména starého zákona, se rozhodně modlit nebudu (omlouvám se onomu celkem milému zvířátku). Ve venkovních dveřích se pak srazili s oním pracovníkem z UPC, který se mě přišel pozeptat, jestli jsem si přeci jenom to rozmyšlení nerozmyslel. Sesypali se na něho jak sršni, že prý zrovna před chvilkou přesvědčili toho pána z druhého patra, že se k nim přidá (tím pánem jsem byl já, holt lhaní podobně jako např. mučení v desateru zakázáno není), a jestli on nechce taky? Zkrátka, od té doby mám pokoj jak od Jehovistů, tak od UPC. No a pak až do konce roku nic, vlastně navštívila mě ještě jedna, ale s tou taky nic nebylo. Byla to stará rachejtle a vletěla ke mně oknem na silvestra.

Hm, když koukám na tu úroveň Francouzů, čs. lidová armáda propásla v sedmdesátých letech jedinečnou šanci. Stačilo vylodit pár zkušených vojáků na Riviéře a minimálně půlka Francie byla naše.

Film hezky ukazuje, že chápavý ocas nemají jen opice a chameleoni. James Bond, ten taky uvažuje jenom penisem.