dogrose

Po všech stránkách tak umělecká pohádka, ža je pro většinu možná nekoukatelná. Stopy děje hledáme pod nánosem jinotajů, symbolů, filosofických otázek a lyriky. Kostýmy i výprava (v mezích studia) nádherné. Slova plynou, a přestože většinu z nich ledva stačíme pochytit, cítíme se povzneseni. Snad jen ty triky... ale tak se to prostě v 80. letech dělalo. Herecké obsazení fantastické. Jednou za čas prostě není špatné dát si trochu mytologie...

Jednou za čas si Andulu dám, protože Freimanová je prostě roztomilá.... Jinak potrhlé je tady kdeco a takové krkolomně natočené: ukňučený táta, uvřískaná děcka, čaroděj taky nic moc, chasník je submisivní moula. Ani se Anule nedivím, že zdrhla a začala si budovat vlastní živnost. Dialogy taky nic moc. Přehlížím, že čaroděj měl doma opravdovou skleničku a že ji děti poznaly. Akorát vyšít tolik šátků za týden, to fakt nejde, to by musela mít speciální mašinu...

Méně vydařená pohádka paní Janečkové, ale přesto v kontextu české televizní pohádkové tvorby nadprůměr. Od první chvíle mne naladila hudba Vadima Petrova a skvělé herecké obsazení gardou, která umí hrát. Je to srozumitelná komorní pohádka s dobrou zápletkou (Marjánka jako jméno i název koření), která by si zasloužila lepšího vygradování. Takhle je to celé moc ukecané, místo aby Marjánka postupně docházela k nápravě, neustále osciluje mezi náladami. Taktéž Hádalík je nějaký nerozhodný. Celkově ale děti určitě neprohloupí, když pohádku zhlédnou.

Pohádka si určitě zaslouží uznání za točení v reálu, kostýmy, výpravu, triky i hudbu (občas jí bylo moc). To vše ale nezachrání fakt, že to bylo nevalně odvyprávěno: jakkoli scénář příslibný, vyprávění je popisné až nepohádkové (nedotažená kompozice), bez vtipu, nadsázky, půvabu a laskavosti, což je koření, které dělá českou pohádku pohádkou a které v posledních letech tvůrcům tolik chybí. Nevím ani, zda byl lumpák potrestán, asi ne, naše společnost je přece ke zlu tolerantní. Vadí mi i výběr herců, kromě brilantního Somra tu Skopeček a Táborský nemají co hrát, Helšuse v hrnku sotva poznat. Když vidím mlynáře, jak se floutkovsky opírá o zeď, jelikož se nemele, je mi smutno - jo, jeho táta, ten by zahrál mlynáře, nebo Munzar či Haničinec! Je mi smutno z toho, že dneska toho herec ani moc umět nemusí, ani stát, hýbat se, mimiku či mluvení, posledních skoro třicet let je trend civilního herectví, tak jaképak s tím fraky! Komparsisti tu vypadají jak živí mrtví. Korolová všechna čest patří dle mého k těm všestrannějším a talentovaným, držím jí palce. Líp by se k ní v téhle pohádce hodil Gottwald, ale bez kníru. Cíl se snaží, stejně jako v předešlé pohádce stejného režiséra o Dilinovi, ale vedle holek prostě vypadá mladě a nevěrohodně. Přála bych si vidět tuhle pohádku v 70. letech od některé z našich renomovaných pohádkových režisérek, které přesně znaly umění, jak odvyprávět pohádku dětem. A to je přesně to, co pohádce chybí.

Ne úplně špatná pohádka s pár zajímavými neotřelými motivy (čert zavřený ve stromě, kouzelný žalud působící jen pod jazykem). Kánon je jasný (chudák dosáhne štěstí a vezme si princeznu), leč scénář někde zabloudil v hustých lesích, protože mnohé tu není vysvětleno a to mi vadí (jak to bylo s čertem?; byl Dilino skutečně hloupý?; čert mu neřekl, že až si přijde pro žalud, vezme mu bohatství, apod.), protože to působí jako schéma či dogma. To prošpikováno lekcí z rómštiny (asi aby děti rozuměly?) a sem nepatřícími fórky (král vydal stavební povolení). Táborský a Lábus jsou výborní, potěšila mne i Eva Horká, která se zřejmě vyléčila z nejapnosti a unylosti svých princezen, ubrala na svých psích očích, hlas posadila níž, takže výsledek je roztomilý. Filip Cíl se snaží, no... vedle princezny vypadá spíš jak mladší brácha. Zajímalo by mne, jak se pohádka líbí dětem. Ráda jsem pohádku viděla, na rozdíl od mnohých si ji zapamatuju, ale vidět znovu ji nemusím.

Macha a Šebestovou taky nepošlu do odpadu jen proto, že se tam oslovuje "soudružko učitelko". Naopak mi z dnešního pohledu přijdou dobové reálie zajímavé (emancipace byla v 70. letech velkým tématem, odkaz na Makarenka, na rozmazlenost je nejlepší tělesný trest, apod.). Nemyslím, že bychom dětem tuhle pohádku měli zakazovat, protože je "socialistická". Dítě bude vnímat pohádku jinak, po svém, protože není zatíženo historickými souvislostmi. Umné prolínání současné a pohádkové roviny přidává pohádce na živosti, dětští diváci jsou intenzivněji vtaženi do příběhu. Je to vtipné, žádné zbytečné natahování, Magda Reifová je přirozená a výtečná. Nejvíc se mi ovšem líbí nechápavé obličeje Marka Ebena, škoda, že není prezidentem, ty bych chtěla mít na známkách...

Celkem sympatický duch s podivným jménem provádí transplantace srdce na počkání, bezbolestně a za pár vteřin a navrch vám přidá kopec zlaťáků. Jeho koníčkem je bytová architektura a recyklace, neboť lidská srdce nevyhazuje, ale cpe do zavařovaček v obýváku, vzorně vyrovnaných na polici, navíc srdce ve tmě svítí, super! Tahle konkurence ale vadí hodnému duchovi Sklenáříčkovi, který si sám nechce špinit ruce, a tak mnoho let "zhodňuje" Petra, až tento konečně Obrmichala zneškodní... Jméno Obrmichl je trochu zavádějící (v knížce je Michl Holandaň), protože děti jsou zbytečně mateny, zda je to zlý duch či obr. Je to dobře natočeno, ale nečekejte ani ždibec humoru, ačkoli se možná pousmějete nad kostýmem Aťky Janouškové, který spíš připomíná kosmonauta. Tvůrci si s pohádkou docela pohráli, dokonce se nenechali zlákat oblíbeným klišé a nevpravili do hospody české tanečky, folklor a muziku, ale snažili se zachovat německý ráz. Co se bohužel na rozdíl od knihy nepodařilo, je živost vyprávění, dobrodružná atmosféra, kdy jste v knize zvědavi, jak to dopadne, zatímco tady máte spíš pocit strachu. Určitě k tomu přispívá natočení ve studiu, pohádka je sterilní, což je škoda. Zfilmovat ji v reálných lokacích a přidat něco triků by byl dobrý nápad! Zajímavost: Hauff zemřel v 25 letech na tyfus, ale stihl toho dost napsat, tahle pohádka vyšla rok po jeho smrti v roce 1828 (!). Je to velmi působivé vyprávění několika pověstí a příběhů se zajímavým rámcem: v hospodě ve Spessartu (ano, v tom známém Spessartu, viz) si hosté vyprávějí příběhy, aby neusnuli a mohli se bránit přepadení loupežníky.

Film jsem zhlédla na základě zde přečtených komentářů. Nelituju toho, ačkoli to není můj šálek čaje. Některé detaily mi unikly, zcela jsem neporozuměla, jindy mi to přišlo zbytečně ucourané. Nechápu ani, proč rodiče tak dlouho mlčeli a zbytečně se vystavili stresu.... Nicméně: Budějovice jsou půvabným městem, a protože ta místa znám, bylo mi to velmi milé. Taky díky za slunečné počasí, pan Mádl se naštěstí ubránil klišé, že dramatické scény se točí zásadně za bouře. Kluci hrajou dobře. Potěšila mne paní Trmíková, kterou jsem si před lety oblíbila v pohádce Dvojčata. Tematicky zajímavé. Ne že bych po tomto filmu šílela, ale přijde mi nespravedlivé, aby zapadl bez většího povšimnutí, určitě stojí za to se podívat. Těším se na další filmy pana Mádla.

Samozřejmě mám nejradši pohádky, kde se na konci on a ona vezmou, když před tím zachraňoval on ji, případně ona jeho. Ale na tuhle pohádku koukám především kvůli Haně Maciuchové a jejímu babinci. Ona má tak skvělý mimický rejstřík, že je to vyloženě pošušňáníčko uvařit si kafe a na chvíli vytuhnout pohledem na její umění. Dvorní dámy skvěle vyvažují děj svými skopičárnami, jinak by se divák nudil, protože, co si budeme povídat, zápletka nic moc a navíc chorobně známá. Obsazení je vůbec fajnové, jako první se na obrazovce objeví Haničinec a to jen vzdychám, jaká je škoda, že tahle herecká garda už mezi námi není a co všechno uměla. A pozor - Pavel Trávníček tu ještě celkem nepřehrává a drží se statečně! Myslím, že scénáristce Heleně Sýkorové se povedl pěkný, živý kousek pod skvělým vedením paní Koutné, takže, nemůžete-li své dítko donutit ke čtení Andersena, posaďte je k této pohádce. Někomu se zalíbí vepříci, jinému pusinkování, dalšímu zas kouzelná konvička...

Ale jo, pěkné to je. Pohádce rozhodně prospělo natáčení v reálu a skvělé kostýmy. Je zajímavé, že v představách režisérů ztvárnit ošklivost znamená dát herečce brýle, pihy a zrzavou paruku. Jenže, jak to udělat jinak? Ošklivost je relativní pojem a kdyby opravdu angažoval ošklivku, ještě by se urazila a žalovala by ho. Takže tohle asi nevyřešíme. Škoda scén s čarodějem, ty trochu skřípaly, možná se dalo více držet předlohy (?) - bylo to znát i na projevu pana Dejdara, lítal z polohy do polohy a nějak to nemohl uchopit. Když vidím Lumírka se Zlatuškou, musím se smát, mohli by se živit jako profesionální plačky. Btw: ale když pak vidím v nějaké pohádce třeba Hanu Maciuchovou, jak hraje rozmazlenou princeznu, tak ona je o několik hereckých úrovní výš (Dvě Cecilky, Jak Anče s komteskou..., O brokátové růži...). Na to, že se tam nic moc neděje, je to příjemně strávená hodinka, které nejspíš nebudete litovat, dokonce se i párkrát zasmějete.