dogrose

Bohužel, kanadská tv krimi trpí stále stejnými příznaky: na jedné straně slušné, zajímavé, nosné téma (nebo aspoň motiv, případně známé téma z nového úhlu pohledu), na druhé straně absolutní neschopnost příběh poutavě odvyprávět. Ani tentokrát jsme nebyli připraveni o největší nešvar, totiž prozrazení před koncem (čímž vždy zmizí důvod, proč film sledovat) - i když připouštím, že "až" deset minut před koncem. Policie jako vždy hraje zanedbatelnou úlohu (navíc v kanadských krimi si nikdy nejsme jisti, zda policajt není zároveň i rošťák). Je to zas jen tak nahozené, nezpracované, takřka bez napětí, utahané. Podle mého názoru, i když to není moc dobrý film a nemá význam s ním ztrácet čas, v rámci kanadských tv krimi patří (opět bohužel) k lepšímu průměru.

Jsem velmi zklamaná už tím, že do toho přimíchali slečnu Marplovou. Původní předloha není klasická detektivka, ale spíš mysteriózní román vyprávěný v ich-formě, což má rozhodující vliv na to, že čtenář do poslední chvíle neví, na kterou stranu se přidat. Bohužel tatáž forma použitá v televizním filmu mi přijde naprosto nevhodná, protože naopak od první chvíle divák tuší, jak jsou karty rozdány. Julia McKenzie se svým útrpným křečovitým úsměvem zde pouze statuje, což není tentokrát vůbec její vina - nemá co hrát. Nejsem vůbec ortodoxním příznivcem doslovného přepisu detektivek, ale Nekonečná noc si dle mého zaslouží kvalitní zpracování. Celý film mi přijde dost rutinní, některé scény trapné jak v nedobrém romantickém filmu, jako by tvůrci chtěli za každou cenu dohnat Poirota. Ne, tentokrát nemám slitování.

Je to príma vyvážená zábava, jejíž největší předností je krátká stopáž. Od počátku je jasné, že půjde o nadsázku, J+M nejsou žádní superhrdinové, ale mají dost co dělat a bez cizí pomoci by se neobešli. Možná právě tím jsou nám bližší a víc jim fandíme. Dobře odvyprávěno, pěkná choreografie "bojových scén". Milovníci Famke Janssen si přijdou na své. V závěru mi bylo docelo líto, že jsem si víc nemohla užít pohled na čarodějnický sabath a jeho aktérky, byly koseny příliš rychle. Určitě se dá vidět znovu.

Nízkorozpočtovost mi nevadí, mám celkem slušnou fantazii. Co mi ale vadí, je neschopnost zábavně odvyprávět příběh, nebo přesněji: odvyprávět příběh tak, aby měl určitou souslednost a logiku. Některé scény jsou nadbytečné (např. přítomnost Kevina Sorba), jiné chybějí. Ačkoli ti čtyři prakticky neslezou z plátna, příliš se o nich nedovíme, až na to, že se spárují. Divák tak má málo informací, aby se mohl s hrdiny ztotožnit a fandit jim. Je to ztěží uvěřitelné, jsou spíš jako lidé hrající bojovku. Ostatní nešvary viz komentáře kolegů. Kněžka mne pobavila nejvíc, vypadala jak příslušnice zlaté mládeže, která se sem dostala omylem cestou na disko. Zbytečný film. Jedna hvězda za problesky jakéhosi potenciálu.

Jo, to bylo tenkrát, když ještě herci uměli hrát a režiséři točit pohádky, a to včetně tehdy mladých Jany Bouškové a Ivana Luťanského. Miluju tuhle pohádku v knížce a líbí se mi, že je natočena přesně dle předlohy. Jako dítě pamatuju její premiéru, dívala se celá rodina. Vtipná moderní pohádka plně rozvíjející dětský svět. Papundeklové pohádky se mi líbí, protože podporují dětskou fantazii, zejména hru na "jako jako". Většina dětí, které jsou vedeny ke tvořivosti, si nejraději hraje s papírovými krabicemi...

Jedna z povedenějších pohádek Vlasty Janečkové, jejíž tempo udává hravá hudba Vadima Petrova (ještě, že jej máme). Výborné herecké obsazení, až na chudáka Josífka, který je poněkud prkenný - nebo to je vinou postsynchronů, kvůli nimž je to poněkud sterilní? Další báječná kreace Petra Štěpánka. Škoda, že v závěru pohádka trochu ztrácí dech, jako by se váhalo, jak má být ukončena. Že zrovna tím, že strašidla zmizí z lidského života, je mi líto...

Moderní pohádka, která je bohužel chybně kompozičně postavená. Výsledkem je tak estráda, jakoby jednotlivé výstupy bez pevnější souvislosti, s proměnlivou kvalitou dialogů. Chybí zápletka a hlavní motiv - všechny postavy jsou divné nebo záporné, není komu fandit, s kým se ztotožnit. Pohádka by v zásadě skončila špatně (vítězstvím tria podvodníků), kdyby nebyli (náhodou) odhaleni snad jedinou kladnou postavou (chůva v podání krásné Mileny Dvorské). Neúměrně natahované, několikrát jsem si říkala: teď už to musí skončit. Výborné herecké obsazení, dobrá hudba, zajímavé motivy (princezna na klíček, zasazení do přelomu století; král a královna nejsou líní, ale technicky zruční, Světlana Nálepková pohybově výborná, apod.) - ale ani to nestačí k tomu, aby se na výsledek dalo dívat. Pohádka se mi nelíbila již v době svého vzniku, dávali ji tenkrát o Vánocích. Jedna z těch horších pohádek Libuše Koutné. Určitě by stálo za to pohádku natočit znovu. Zajímavé je, že scénář napsal Josef Hanzlík, básník a spisovatel pro děti, mj. autor pohádky s nejdelším názvem, kterou najdete v Novém špalíčku českých pohádek.

Celkem mne to potěšilo - výtvarně čisté, animace fajn, hudba sedla. Nevadí mi ani námět s kamenem mudrců, který se v českých pověstech objevuje, takže bych rozhodně nepodezírala tvůrce z obšvihnutí Harryho Pottera. PP nebyl zas tak hrozný, ačkoli to zrovna u pořadů pro děti nepovažuju za etické. Z čeho jsem ale opravdu opravdu zklamaná, je scénář a kompozice díla. Nejvíc rozčarovaná jsem z Myšpulína, který mi připadal pasivní a ne příliš vynalézavý a pohotový. Při čtení komiksů jsem si jej prostě představovala jinak. Nejvíc mi vadily trapasy, které tu bohužel posouvaly děj dopředu, např. krále nechají doma, aby nebyl nápadný, a sami jdou zařizovat. Takže, samozřejmě, král otevře pošťačce a už se kolo roztáčí až do cvokárny .... Ten můj chytrý Myšpulín, co ho znám z komiksu, by prostě zareagoval jinak - dal by králi normální oblečení a vzal by ho s sebou. Nebo ve scéně, kdy nechají krále odběhnout do klenotnictví (!), když vědí, jak je to nebezpečné. Nebo - když Fifinka a Pinďa zmizí do minulosti, král sedí u stolu, místo aby okamžitě zavolal Myšpulína a Piňďu. Scéna s upalováním mi vadí. Nakonec jsou ti tři tak trochu moulové a vše zachraňuje Fifinka (proč se jí tu říká pořád Fifi?). Nepatřím mezi ortodoxní obdivovatele Čtyřlístku, ale v 70. letech jsem je četla a některé mám v paměti dodnes. Chybí víc lehkosti, víc vtipu, místo toho se tu neustále ubližuje kohoutovi, protože to je jednodušší. Podle mého dobrých 60-70 %, ale znovu to vidět asi nechci.

A mně se to líbilo. Je dobré další generaci dětí připomínat, že věci, jichž si máme vážit, jsou prachobyčejné. Ano, paní Janečková tu použila všechny osvědčené stereotypy, které tolik fungovaly už předtím, ale proč ne? Princezna je půvabná, aktivní, po cestě světem nabírá zkušenosti, takže nakonec neskončí v náručí princi - mamánkovi. Crazy padouch Petra Štěpánka jakoby si odskočil z Klece bláznů na další představení - a stal se zřejmě předobrazem skřetů (troubení na roh) a Harryho Pottera (znaménko uprostřed čela) :-) Až do poslední chvíle jsem doufala, že si princezna vezme toho skvostného padoucha, a případně ho časem zhodní, to by byla bomba!!! Nebo aspoň toho sexy krále, co měl velký hrad a čučel na hvězdy (Jiří Štěpnička). Bohužel se rozhodla pro toho venkovského ňoumu, co vypadal, jakoby mu nadloubali. Co naplat, třeba bude nějaký druhý díl... Vtipné hlášky, třeba když padouch chtěl po hvězdáři-králi, aby šel ven najít skřivánka a vykopat mu hrobeček. Závěr trochu neštymoval, padouch sám napomohl svému zprovození? A pak princezna chodí po královstvích se džberem vody? Studio zde bylo trochu na škodu, bylo to sterilní. Ale jinak fajn.

Pamatuju si, jak to před dávnými lety úsměvně zašumělo českou veřejností, když šel v kinech jako předfilm kreslený Drátovat, flikovat nebo v TV dávali silvestrovského Rumcajse. I dospělí potřebují své kreslené filmy.... proč ne? Děj je infantilní, zahuštěný sexuálními narážkami, dvojsmysly, je to skvostná parodie na Holloywood (už jen úvodní nápis Himalayia). Ano, některé vtipy sklouzávají do trapnosti a místy se nudíme, leč dle mého působí tohle dílko celkově osvěžujícně. Určitě si seženu v originále, protože některé vychytávky v češtině nevyzněly nebo musely být nahrazeny jinak. Líbí se mi zachování mateřské němčiny na všech cedulích (je škoda, že nebyly titulkem přeloženy do češtiny, viděla jsem verzi na Filmboxu) - Franz Josef si nechal na předloktí vytetovat "tady můžete mít svou reklamu". Překvapila mne (mile) dabingová účast Hany Maciuchové jako císařovny Sofie (zde přejmenována tuším na Sibylle ?). A jestli jste šli na tohle s dětmi do kina a teď to posíláte do odpadu... tak se radši běžte cukrovat, ať máte lepší náladu! Mimochodem - na plakátech v ruštině (viz výše) je film uváděn pod názvem Poplach v Himálajích, což je trochu od věci, když se to skoro celé odehrává v Bavorsku.