dogrose

Vůbec to není můj šálek čaje. Nepřijde mi to vtipné, spíš podbízivé, výtvarně kýčovité, s chytlavou znělkou.

Slušný didaktický seriál pro předškoláky a malé školáky velmi dobře pracuje s aktivním přístupem dětí. Výtvarně sympatické, přehledné (btw postava Dory mi připomíná ilustrace české výtvarnice Edity Plickové). Tematicky pestré, dokážu si představit, že se děti na Doru, opičku Botičku, mapu a další kamarády těší. Co považuju za problematické, je jazyková stránka, resp. ty zparchantělé česko-anglické věty, které rvou uši, př. "Je ostrov behind the coconuts nebo behind the shells? Ano, the island is za kokosovými ořechy..." (Nad tím, že někdy není v dabingu zřetelně rozumět či je výslovnost zjednodušena, mávám rukou....) Žijeme v době, kdy česká jazyková kultura klesá, neumíme ani správně česky psát, ani se vyjadřovat, klesá schopnost porozumět textu. Takováhle úprava dialogů tomu rozhodně nepřispívá...

Výtvarně nápaditý atraktivní seriál pro nejmenší děti ve srozumitelném překladu pro děti české. Dějištěm je obrázková knížka, v níž se rozkládají hýbací obrázky (pamatuju takové knížky z dětství), postavičky jsou 3D animované papírové vystřihovánky. Příběhy jsou jednoduché, pomalu ubíhají, aby je děti dokázaly vnímat. Příběh vtahuje děti do děje a udržuje tak jejich pozornost (klade otázky, hledá správné odpovědi, dává dětem čas na rozmyšlenou, některé prvky opakuje). Na seriálu se dá dále stavět v práci s dětmi ve školce či ve škole, nebo i doma při výtvarných činnostech.

Je to Sex ve městě pro holčičky; nadšené malé divačky je třeba odmalička vést k tomu, že nejdůležitější pro ženu je být sexy. K tomu je třeba vymetat krámy s botami a oděvy a sledovat módní trendy. Výtvarně sexistické (dlouhaté nohy, obrovské oči, vosí pas), takže jsou všechny stejné (kdyby byly plešaté a nahé, jsou to kopie).

Tohle je přesně typ seriálu, který může dítě poškodit na zdraví a duševním vývoji. Myslím to zcela vážně. Nehovořím o stupiditě dílů ani o nevkusném výtvarném zpracování. Ale o vizuální a zvukové stránce seriálu, která je velmi agresivní: rychlý sled, rychlá mluva, neustále se měnící obraz a barevné efekty, neustále se měnící hudba a růné zvuky, hluky, ruchy. Nedivím se, že dnešní děti mají poruchy vnímání, nedokážou se soustředit, neudrží pozornost, mají poruchy paměti, jsou roztěkané, neumějí se uklidnit, jsou emočně rozladěné, špatně vyslovují a neumějí se vyjádřit.

Škoda času, ale koukám na komentáře, mladým se to líbí. Vtipy omleté, hodně na hranici vkusu a trapnosti či za ní. Postava Tori lítá od správňácké holky k uječené pipině (její dabing mne úplně tahá za uši). Jednu hvězdu za učitele Sikowitze a blbku Cat. Takový sterilní seriál o hezkých lepších dětech na umělecké škole.

Zajímá mne, co se točí pro teenagery, seriál sleduju na Nickelodeonu. Viděla jsem všechny díly, některé víckrát. Je to vcelku zábavné, nápad s webovou šou poměrně neotřelý. Sem tam se seriál nevyhne laciným trapárnám typu "jedu na výlet a nemám doklady a peněženku" nebo fekáliím (recept na míchané nudle a kuřecí nudličky v záchodové míse - proboha, proč?), případně prvky grotesky (zlobení vrátného Lewberta, házení po sobě psím žrádlem). Na druhou stranu je tu dětinský brácha Spencer a jeho obdivuhodné výtvarné experimenty. Co mi ale vadí nejvíc, je hýčkání zla - samozřejmě seriál staví i na kontrastu charakteru přátelské Carly a zlobivé Sam. Bohužel záporné chování Sam je přespříliš i na zábavný seriál. Sam podvádí, krade, podráží, fyzicky napadá, lže, šikanuje, manipuluje, ale chacha, to je ale legrace, co, přece ji za to nebudeme trestat? Takže až vás ve škole bude někdo šikanovat, nedělejte z toho kovbojku, je to přece hodnej kámoš a hubu vám určitě rozbil s láskou... Jinak dle mého je to i se všemi výhradami nejlepší hraný seriál na Nickelodeonu.

Celkem souhlasím s uživatelem Templář, že hodnotit bychom měli formát pořadu, nikoli jeho obsah. Jenže toto není dokument, ale šou, jejímž účelem je jako vždy u komerčních tv zvýšit sledovanost za účelem získání více peněz od inzerentů a sponzorů. A to si myslím, že by se mělo dít poněkud japnějšími dětskými soutěžemi. Jednu hvězdu dávám za celkem podrobnou sondu do těchto soutěží, dost mne překvapilo, co všechno je s holčičkami děláno a kam až jsou schopni rodiče zajít. Můžu poukazovat na to, že je to nemorální a zvrácené, ale řečeno s Cimrmanem, to je tak asi všechno, co s tím můžu dělat. Máme svobodu, nechť si dělají, co chtějí - naštěstí nemám povinnost se na to dívat.

S tímto pořadem mám problém - jsem původně výtvarný pedagog. Didaktika výtvarné výchovy má u nás vysokou úroveň, což se málo ví, bohužel je stále málo těch, kteří ji umějí skutečně učit. Přijde mi, že u tohoto pořadu není žádný fundovaný odborník, dramaturg vzal prostě z internetu kdejaké návody z lidové tvořivosti, už jen oficiální text distributora je blábol. Především je tvorba zaměňována za výrobu. Děti zde vyrábějí, tedy pracují dle návodu, ale netvoří (tedy nerozvíjejí své poznání, vnímání, pozorování, fantazii, potažmo celou svou osobnost). Některé projekty jsou sice užitečné, třeba výroba krmítka - děti si osvojí technický postup, učí se pracovat s nářadím a pomůckami, měly by být vedeny i k bezpečnosti práce. Řada z úkolů je ovšem sporných, např. necitlivé kombinování materiálů, práce s recyklovanými materiály, či nevkusná manufakturní výroba - klasickým příkladem z praxe je např. výroba Mikulášů z ruliček od toaletních papírů a běda tomu, kdo má vousy jiné než bílé a dlouhé... Moderátoři jen někam přijedou a nadiktují dětem, co mají vyrobit, hlavně honem, honem.... A tak vzniká další generace dětí bez fantazie, citu a vkusu, které neumějí ani namalovat strom. Ale proč? Vždyť mohou zajít do jakéhokoli výtvarného obchodu a koupit si hezkou šablonku s návodem.

Vnímám to jako skvělý počinek pro děti u televizních obrazovek, jak poznat svět techniky, přestat se bát fyziky a nechat se unášet světem technických vynálezů. Je to dynamické, pestré, stále je nač se koukat. Teoretické znalosti jsou vyváženě střídány s praktickými pokusy. Dvojice Vaněk - Zima funguje, byť občas někdo z nich trochu přehrává, ale scénáristicky je to spíše japné. Využít prostředí Vítkovic je fantastický nápad, dobrodružství na nás přece nečeká jen na starých hradech, ale i v industriálních stavbách. Rozpaky vyjadřuju jen nad soutěžícími, připadají mi tam jaksi navíc, pouze jako prostředek divácké šou. Na rozdíl od Pevnosti Boyard o nich téměř nic nevíme, ani o jejich emocích, které během klání prožívají. Občas to na mne dělá dojem, že odpovědi na otázky jsou narežírované a děti jedou podle scénáře.