dogrose

Myslím, že tato pohádka patří k tomu lepšímu, co bylo v 80. letech natočeno. Nabízelo by se napálit ji do odpadu za liščí humanoidy (proč paní Liška nemá masku?) v kombinaci s tehdy tolik oblíbenými syntetickými klávesami a modelem hradu a spoustou neodpovězených otázek (viz jiné komentáře)... Jenže: já vnímám tuhle pohádku jako dílko pro předškoláky, čemuž odpovídá i stopáž a velmi zjednodušená zápletka (poznají se a hned se berou). Je to taková moralitka pro děti o slušném chování zabalená do vtíravých písniček a tanečků. Kolářová a Hadrbolcová jsou divácky vděčné, Langoš je třešničkou na dortu (mňam!), přemýšlím, proč byl angažován pan Effa.... Bludička a trpaslík jsou vtipným zpestřením. Posadíte-li své ratolesti před obrazovku, rozhodně nezvlčí, akorát vás pak umoří dokolečka prozpěvovanou písní o paní Lišce... Mně se pohádka vcelku líbí a jednou za čas si ji pustím.

Já bych rozlišovala mezi promyšlenou pohádkou s filosofickým nábojem a nejapností. Bohužel tohle je ten druhý případ, navíc postižený koncentrátem typického rukopisu paní režisérky, totiž: moc nevíme, oč tam vlastně jde a někdy se to ani příliš nedozvíme, hrdinové jsou vnitřně rozervaní a řeší rádoby vážné životní otázky, hudba L. Simona je teskná jako vždy (už v dětství ve mne jeho hudba a podobná hudba Otmara Máchy vyvolávala úzkost a pesimismus), patetické nebo nesrozumitelné dialogy, vnitřní monology, melodramatické výlevy a výjevy, nezvyklá jména, asi jako když slovo napíšu pozpátku, rozmlžený obraz.... Jestli má dítě pohádka bavit, musí se s ní ztotožnit, sympatizovat s nějakým hrdinou, fandit mu. Komu tady může fandit, když prakticky není jasné, k čemu pohádka směřuje, takže se dítko musí nudit, případně otravovat rodiče otázkou, co se to na obrazovce vlastně děje? Dávám jednu hvězdičku za kostýmy paní Lesákové, které jsou jako vždy fajn. Než trávit čas s touto pohádkou, je lépe jít ven, a to i v dešti.

Mám několik dotazů: Jak to, že sultán dvacet let stonal doma a současně seděl v prachu u cesty? Jak to, že dceři poskytl špunty do uší a synovi ne? Proč byl ptačí král v kleci? Proč byla ptačí klec na vrcholu skály na nějakém zlatém vajíčku, když pták stejně nemohl lítat, a jak se tam dostala? Proč ptačí král s někým mluvil a s někým ne, když se řeklo, že mluvit může jen s tím, kdo ho zachránil? Proč místo otevření dvířek sejmula dívka vrchní část klece, aby ptáka pustila, ale v následující scéně klec s ptákem nese za vršek? A co na to Jan Tleskač? Nevím, co přesně vede naše tvůrce k tomu točit pohádky neevropské, když je tato cesta dlážděna řadou nezdarů a stále se opakujících chyb (čínské pohádky z brněnského studia, hahaha). Stačí jen trochu uhnout z cesty a z pohádky se stane fraška, což zde je např. v záběru na naservírovanou falickou okurku s rajčaty po stranách, a nezachrání to ani, kdyby byla narvaná skutečnými perlami a nikoli voskovkami z Preciosy i s dírkami. Přitom stejný kánon nalezneme v řadě pohádek evropských, Boženku Němcovou nevyjímajíce. Sourozenci se mi herecky nelíbili, navíc dcera vypadala starší než matka (což jsou herečky i ve skutečnosti), jejich jména působila legračně v kontextu s ostatními nešvary. Ani Vetchý chvílemi neví, jak to má hrát... Atd., atd. Mám respekt k práci Františka Filipa, ale toto rozhodně nebyl můj šálek čaje. Jednu hvězdu dávám za výpravu, rekvizity, kostýmy a samozřejmě loutku, protože klobouk dolů, tahle parta odborníků si ví rady snad v každé pohádce.

Zajímalo by mne, kdy šla tato pohádka do vysílání a jak často ji dávali, neboť si ji z 80. let vůbec nepamatuju. Fascinuje mne v prvé řadě týmové seskupení, velmi nezvyklé, leč úspěšné (režie Moskalyk, scénář a texty Čepelka, hudba Malásek - Bažant, veškeré výtvarno Born) - jste-li fandové žánru, už pro to byste si pohádku neměli nechat ujít. Pár postřehů: jakmile jsem slyšela princeznino oslovení "taťko", asociace s cimrmany byla jasná (zde odkazuju na Čepelkovu vynikající ženskou roli v Aktu). Ten malý klučík si šlape na jazyk, má chybné l, r , ř a hraje trochu prkenně, nelze mu ovšem upřít určitý půvab a fyzickou podobu s Pipi Punčochatou. Princezniny šaty jsou výtvarné, ale děsně nepohodlné, všimněte si, jaké má Konvalinková potíže s chůzí. Kostým hajného vypadá jak loupežník. Hudba je podmanivá, ještě dlouho ve mně zněla, typicky maláskovsko-bažantovská. Rozměr TV pohádky je jí malý, lépe by jí slušela pohádka filmová. Pěvecké party jsou složité a díky za to, že je nazpívali profesionálové (Buštíková a Prokop, výborní!!!) a na rozdíl od jiných "zpěvavých" inscenací zde herci otvírají pusu naprosto přesně a přirozeně a barvy hlasů ladí. Vašinka ukazuje, že herec je excelentní, který se umí i hýbat, a je mi líto, že nedostával více dramatických příležitostí. Hlas Nadi Konvalinkové zní v některých pasážích jako Jana Boušková zamlada. Dialogy neotřelé, někdy dada, někdy vtipné, ukazující na člověka, který mateřským jazykem opravdu vládne a váží si jej. Zkrátka - byla to pro mne podívaná a velký zážitek a překvapení. Jediné, co pohádce opravdu vytýkám, je dlouhá stopáž, stačilo by o dvacet minut kratší, děj se zbytečně rozplizává a uměle natahuje. Přála bych si remake této pohádky, pěkně zfilmovat na plátno, využít původní hudby, režie třeba Vít Karas, trochu prohloubit scénář... No, snad tato myšlenka nezapadne.

Pohádka pro kočkomily, starší děti nebo děti se čtenářskou zkušeností! Mně se to líbí. Nevím, jestli to děti bude bavit, možná, že se tu spíš zastaví dospělí... Řemeslně bravurně udělané, výborné herecké výkony. Dobrý výběr lokací a kulis, které skutečně evokují starý Londýn a nikoli českou Lhotu - taktéž i Hlaváčová a Merunková tu nebyly za žádné krasavice v chudých, ale čistých šatech, ale pěkně špinavé, neupravené dračice (skvělé!). Možná to chtělo trochu víc vtipu, ale v Anglii Charlense Dickense a Marka Twaina asi moc legrace pro děti nebylo. Pohádku budu pouštět našim kočkám, jelikož se miciny vždycky aspoň na chvíli vyděsí, že je chceme poslat pryč, a jsou hodné. Jen škoda, že tenhle příběh nefunguje v lidském životě pokaždé...

První věc, která mne zaujala, je herecké obsazení. Ne vždy je šťastné obsadit pohádku neznámými či spíše neokoukanými tvářemi. A naopak - nebylo by otravné, kdyby v každé pohádce vystupovali stále jedni a titíž jen proto, aby dosáhla vyšší sledovanosti? Mladí se drží statečně, ačkoli na charisma herecky protřelého Marka Vašuta nemají. Dvorská a Fialová jsou prostě kočky. Věčná pohádková přicmrndávačka Věra Koktová tu povýšila až na zlatníkovu manželku a je škoda, že v pohádkách nedostávala větší prostor. Vodrážka je hnusně zlý. Král v podání Boříka Procházky mi přišel dost amartérský, ke cti mu budiž řečeno, že jeho part nebyl právě nejkošatější. Pleskot skvělý. Pohádka - to je holt pro herce prubířský kámen. Druhá věc, která mi přišla zajímavá, je kompozice. Pokud se věnujete žánru pohádky hlouběji, nenechte si ujít (osvobození princezny je jen vedlejším produktem). Jen si nejsem jista, zda to bylo pro děti přitažlivé natolik, aby vydržely u televizních obrazovek. Je to takové sterilní, bez vtipu, klopýtavé... Také by mne zajímalo, zda děti porozuměly najednou rychle rychle rozuzlenému příběhu. Na studiovou pohádku se vystřídalo poměrně dost kulis (před domem, před chalupou, v lese, u mlýna, u kašny, v zámku..) a kostýmů (jen ty princezniny oblíbené šaty bohužel vypadaly na kameře jako zapraná záclona, škoda). Chudák hodná a bohatá zlatníkova dcerka jde nakonec bydlet s otravně kladným zámeckým pánem do chaloupky v lese. Hmmm. A nakonec bych prosila o vysvětlení, proč výprava při vyjádření přírodních scenérií vždycky používá kupy spadaného listí? To už je kolikátá pohádka, divadelní inscenace nevyjímaje (např. Sen noci svatojánské), kdy bez ohledu na sezonu je "podlaha" plná listí, hnědé listé nad hlavou, hnědé listí vůkol - když se na to zaměříte, vypadá to dost srandovně, jako hřbitovní kvítí. Zaplaťpánbu hudbu dělal Vadim Petrov, takže je to celé laděné do nepřeslazeného optimismu.

Určitě musíte vidět, zvlášť zajímáte-li se o muzikál či rodinný film. Je to okázalé, líbivé, místy až podbízivé, děj jednoduchý. Aby si užili i tatínkové, najdete zde i erotickou píseň paní baronky v nedbalkách na stole (pane bože, proč?). Lovec dětí je pro mne až příliš drastickou postavou. Je to kapku dlouhé. Nicméně - stále je na co se dívat. Na dnešní dobu promitivní triky nevadí, Dick Van Dyke prostě umí. Mile mne překvapil Benny Hill jako toymaker. Některé taneční scény jsou fantastické, třeba tanec hraček. Koukatelných filmů pro děti, které je vtáhnou do světa techniky a vynálezů, je jako šafránu. Z dnešního pohledu by asi vadila i paralela Vulgárie - zlé Německo.

Skvělý Večerníček, po všech stránkách! Jednoduchá kresba je pro nejmenší přehledná a navíc jim blízká, protože připomíná dětskou kresbu (silná linka, pečlivě zvolené barvy jsou syté a kontrastní, ale nikoli unylé či rušivé; pozadí sestává z velkých ploch, takže zrak není před usnutím enormně zatížen, "čáranice" opět odkazují k dětské kresbě, takže k něčemu, co děti znají). Pro všechny kritiky zde připomínám, že to není diletantismus, ale záměr, a Večerníček je pohádka pro nejmenší, která by měla splňovat určité aspekty. Jednoduché příběhy jsou vtipné a nekonfliktní, takže děcka se před spaním uklidní a nikoli rozpumprdlíkují. Každá pohádka má stejný rámec - stejný úvod a závěr, což má svůj důvod (rozvoj paměti a současné navození atmosféry, uzavření dne, pocit bezpečí, soustředění se na samotný příběh, apod.). Písnička o Africe je chytlavá a děti si ji snadno zapamatují. Šťastná volba Tomáše Juřičky, který jako vždy umí. Marabu a marabu hrají spolu na babu! Baf! Je to pohádka, s kterou můžeme dále pracovat, např. otevřít si encyklopedii a najít si zvířátka, jak skutečně vypadají, přečíst si o nich, zajít si do zoo, nakreslit je, vymodelovat, apod.

Jeden z nejhorších hraných seriálů Nickelodeonu pro teenagery. Četnost trapných situací je podstatně vyšší než malá a občas mám pocit, že herci tu hloupost ani nehrají, ale takoví jsou. Dokonce jsem si vzpomněla na Alfa, který mi vedle Marvina najednou připadal jako božské dílo za nejmíň deset *.

Výtvarně agresivní a uječený seriál stavící na principu grotesky, čímž je o "zábavu" postaráno a nemusí se vymýšlet něco inteligentnějšího. Není to můj šálek čaje, podle mého patří k tomu nejslabšímu na Nickelodeonu. Myslím, že dítě, které je odmala vedeno k žánrové a výtvarné pestrosti animáčů a pohádek, nemá potřebu toto sledovat.