kocourMour

Mladý chlapec, amatérský kytarista, se rozhodne prodat svou kytaru, aby si mohl místo starých bot koupit nové, ve kterých by se líbil dívce, se kterou má mít schůzku...Po Slůněti další kraťas, který natočil Olmer v KF pro ČST, resp. před ním, protože vznikl o rok dřív. Ovšem v tomto případě jde o počin výrazně slabší. Neherci působí až příliš amatérsky, režie je nejistá a příběhu celkově chybí větší nápad a náboj.

16letá Eva, přezdívaná Slůně, je zakřiknutá dívka, studující učiliště, která nemá mnoho kamarádů. Kromě jejího vzhledu a nadváhy za to může i přehnaná péče její úzkostlivé a až majetnické matky, která ji drží dost zpátky. Jirka, jeden z chlapců na učilišti, se vsadí s kamarády, že ji pozve na rande a tam zesměšní, ale nakonec se vyvine vše trochu jinak. Takový hybrid mezi Metráčkem a Carrie (to druhé ale myšleno trochu v nadsázce) s nepříliš známými herci a neherci. Trochu mi přijde, že se v práci s neherci Olmer trochu snažil inspirovat u Formana. Škoda hlavní představitelky Evy, která byla hrozně nevýrazná. Nevím, do jaké míry to byl záměr, zdůrazňující její nesmělost. Hvězdu navíc dávám za krásné písničky Zdeny Lorencové, které podbarvují celý film, a taky bych pochválil civilní projev Jiřího Vondráčka, hrajícího Jirku.

Viděl jsem jen epizodu o genetice a stačilo mi si udělat obrázek. Fakt jsem byl překvapený, že tuhle snůšku ruských konspiračních blábolů a pseudoteorií může nějaká TV stanice u nás vysílat.

Nejlepší díl série, ve kterém vše do sebe krásně zapadne, spojí se a zároveň dospěje do temného finále, po kterém zůstane jen hořká pachuť v ústech.

Takhle si představuji strhující drama, které jde až dřeň. V podstatě komorní film, odehrávající se po většinu času jen v jedné místnosti malého newyorského bytu, vznikl také podle divadelní hry, a přitom je v něm rozehráno tolik emocí, napětí a dramatických situací, kolik by člověk na takovém prostoru nečekal. Režisérem je totiž Sidney Lumet, který mistr komorního dramatu - vzpomeňte si na jeho 12 rozhněvaných mužů, kteří také z jedné místnosti nevyjdou a napětí se tam dá přitom krájet. Geniální studie chorobné lidské žárlivosti a bezmoci vůči lásce dvou mladých lidí, která vede do záhuby. Celý dojem umocňuje parádní český dabing z 60. let s Vítězslavem Vejražkou v hlavní roli Eddieho.

V podstatě hudební verze Novot Petra Novotného, je ale smutné, že tohle produkovala Česká televize.

Depresivní námět, pochmurná atmosféra celkového zmaru a neodbytný pocit tragického konce, a to vše ve období, které by mělo být pro každého člověka bezstarostným a nejšťastnějším v celém jeho životě - v dětství. Výborně napsaný scénář umocňuje perfektně padnoucí černobílá animace a znepokojivá hudba. A skvěle vypointovaný závěr je prostě jen třešinka na dortu, který je sice upečený k dokonalosti, ale na dětskou oslavu ho raději nenoste, mohli byste ji rozjásaným dětem pokazit.

Po svém opusu magnum, jímž byla ovšem komorní konverzačka s tísnivou atmosférou, nám Blažek servíruje žánr svému srdci nejbližší - akční film, kterým se zde navíc vine romantická linie. Pokud odhlédnu od naivity romantické části příběhu...vlastně celého příběhu, tak je film sestříhán svižně a nenudí. Herecké výkony se pohybuji v lehkém nadprůměru amatérské produkce, obsazení Tomáše Manna byla sázka na jistotu. Sympatický je fakt, že se film nebere až tak vážně a nabízí i vtipné momenty ("Hajzl jeden nefotogenickej!"), což ho v mých očích, přestože toto není můj žánr, povyšuje na tři hvězdy. Fenomén jménem Casa Carnivora pro mě však zůstává stále nepokořen.

Docela civilní dokument, který trochu překvapí svojí konvenčností, vezmu-li v úvahu osobu režiséra. Za Brno dávám hvězdu navíc.

Tohle patří spíš do diskuze, ale ta mi teď nějak nefunguje....Je třeba říct, že pořad nemoderovali jen Dvořák s Bohdalovou) . Rok 1977, zde dříve uvedený jako rok vzniku, asi vyplynul z toho, že teprve od tohoto roku ( a sice od dílu 26) začali pořad moderovat Dvořák s Bohdalovou. Od tohoto dílu se taky Televarieté po letech v televizi reprízuje. Ty starší díly asi taková zábava nebyla:-) Moderátoři byli různí, ale většinou Saskia Burešová.