Cascabel

Herecký koncert Lanďáka a Sommera (paní Kolářová a Myslíková prominou), bez nichž by těžkopádnou expozici asi nešlo ukoukat. Druhá půlka je ale svěží komedie. Jinak bohužel velmi dobová záležitost, zvlášť v závěru je sociálně kritický tón až nucený.

Třebaže patrně nejslabší příběh ze čtyř filmů s radou Vacátkem, s tímhle hereckým ansámblem (včetně Stelly Zázvorkové, která mi nikdy k srdci nepřirostla), s Liškovou hudbou a kamerou Miloslava Harvana naprosto neodolatelný. Nádherná filmařina z doby, kdy uměli scény zařadit (cvičení kavalerie a Menšík na kole) nebo natočit (domácí rvačka u Zdichynců) tak, aby se umocnil tvůrčí záměr (spíš fraška než detektivka).

Herecký koncert (otřepaný výraz, který tady ale platí) a zároveň učebnice pro scénáristy a tvůrce dialogů. Vyhraněné typy, vyhraněné názory, přesná palba replik, které opravdu vyrůstají jedna z druhé a staví promyšlenou strukturu inscenace. Dost možná vrchol Daňkovy televizní tvorby. S každým dalším zhlédnutím také víc a víc obdivuji Terezu Brodskou, s jakou přesvědčivostí zahrála nejtěžší roli celé inscenace.

Ambici natočit univerzálně společensko-kritický film padla za oběť charakterizace titulní postavy. Škoda. Ale Kemr, dirigent (!) Uzelac a Košťová vynikající.

Konverzaček na historická témata se Č(S)T kdysi něco natočila. Neměla k tomu obří rozpočet ani bombastickou reklamu rok dopředu, ale dvě věci k nezaplacení a neokecání: skvělé herce a scénáře. Skvělí herci už bohužel byli, přesto se mi nechce věřit, že režisér musí svlékat ty současné donaha, aby dokázal, jak je postava, kterou hrají, bezbranná a opuštěná. Když se podíváme, kdo psal scénáře k těm starým inscenacím, ze jmen jako Daněk, Kupka, Šotola, Pavlíček diváka příjemně zamrazí. Pavlu Kosatíkovi (a těm, kteří jeho a Sedláčkův projekt odkývali) ale měl běhat po zádech pořádný mráz. Nestalo se, pustil se do toho s erudicí vystudovaného právníka a novináře, a tak nad jeho nejapnými dialogy teď mrazí - diváka.

Sledovat lze jen díky hereckým výkonům a Liškově hudbě.

Typický Daněk v netypickém exteriérovém balení, které ničemu neprospělo, naopak odvádělo pozornost od hry myšlenek.

Do dvou třetin perfektní konverzačka, v poslední třetině vcelku průhledná komedie záměn, ale každopádně herecký koncert, ve kterém hraje první housle naprosto okouzlující Dana Medřická.

Podprůměrná francouzská detektivka zahraná jako antické drama. Směšné. Jana Hlaváčová by si zasloužila 5 hvězdiček za to, že se to vůbec dá sledovat.

Účinnou sociální satiru asi není možné natočit tam, kde společenské poměry pálí jenom hrstku intelektuálů. Ve srovnání s takovou naší Bílou paní, které se tu nabízí, je to naivní, křečovité a humpolácké. Jedna hvězda za kafkovskou atmosféru a Raymonda Rouleau v roli starosty. Komentován režisérský sestřih (2013).