LEGACY

Tohle si člověk naplno užije jen tehdy, když v jedné takové vesničce žije taky. Byť je to zahnané do extrému a tak důvěřivý a xenofobní lidé nejsou, je to celkem trefná satira na dnešní dobu, kdy se propast mezi městem a vesnicí prohlubuje.

"No, I can't deny, despite our differences - I remain your son. And so only that these late, perhaps insignificant, realizations might reassure us both and make our living and our dying easier. " Veliká pocta Praze, menší pocta Kafkovi, velká pocta fantazii, obludnosti techniky, nevypočitatelnosti lidí a vnitřního jekotu. Kafka jako člověk a spisovatel byl podle mého odhadu na míle vzdálen této filmové verzi. Dramatizace a americký přesah, jenž film vychyluje od pravého jména Kafky je z mé strany spíše nežádoucí, každopádně si musí každý nalít čistého vína, podívat se kdo je režisér a jaký je jeho záměr a až následně se rozhodnout zdali chce dotyčný film vidět. Za mě černobíle opojení, které se více než o Kafku zajímá o to, jak z jeho mýtů vytlačit co nejvíce a dostat každého z nás do psychiatrické léčebny.

Je to krásně propletená, hvězdami obsazena dojmologie, která se parádně sleduje, ale v jádru je celkem laciná. Tak jako tak je to film, který sedí vkusu mé mámy, a tak jsme si spolu užili relativně sledovatelný český film.

Rozpomněl jsem si na magické opojení, které mě kdysi poskytlo Psycho. Černobílé klasiky jsou lahůdky, byť bývají často vyrobeny v časech, kdy byla kinematografie ještě v plenkách. Hltám každou frázi, oceňuji kulisy, kontrasty, detailní nastudování předloh a celkově zcela jiný přístup než mají filmaři nyní. Dělalo se vše kulantněji, neuspěchaně a pečlivě, i proto se můžeme v tomto příběhu zamyslet nad tím, co pro nás znamená život, smrt, láska, bláznoství, či go beyond. Štvanice na monstrum, které bylo vyprovokováno a naučeno oplácet jiným stejnou mincí.  (inspirace MarkaB.)

Zbožňuji západní ostrovy, normanskou historii, Kelty, Valhalu a trochu přikrášlení. Island, skotská pobřeží, či Skandinávie jsou destinace, které musí hercům učarovat a natočit film už pak musí být relativně snadný. Zbožňuji i režiséra - Maják byl černobílý tanec udusaného tabáku na tom nejzapadlejším mysu, čarodějnice je pro mě nejvíc atmosferický horror na světě a velká pocta čarodějnictví. Tento film mě ale minul obloukem. Nalákalo mě, když jsem viděl, že v kinech propadl, no a množství násilí - v konečném součtu to ale nezměnilo nic na mém nezájmu vůbec sledovat jak se film vyvrbí.

Vynikající správně ztřeštěný film, podle neméně dobře zpracované knihy. Tohle jsou ta zákoutí ruské kultury, která západnímu světu chybí, aby se nenechali strhnout jednoznačnou vlnou čiré nenávisti vůči nim. Reklama se tolik neliší od propagandy a reklama formuje každého z nás. To proto se dnes lidé tolik ohání otázkami o svobodném myšlení, protože si uvědomujeme, že naše jednaní z větší míry vůbec nepramení z nás. Vláda, pokud bude chtít, může vlastně celkem snadno ovládat naše choutky. Já během čtení knihy onlajn uviděl po přečtení každé stránky nové reklamy, automaticky si zavádím youtube premium a během koukání na film jsem se zaměřil na plechovku svého Birella a uvědomil jsem si, že vlastně nejspíše piji tekutiny z plechovek právě proto, že mně její otevření a následné zmačkání asociuje nějaké potěšení ze světa reklam. Ono v politice dobrý slogan udělá polovinu práce, stejně tak jako slovo denacifikace alternovala chování miliónů lidí a udělala z Ukrajinců vlastně to, co udělal Hitler se Židami za WWII. Poklona smekám - jsem generace pizděc také.

Magor kněz Fjodor, senilní polohňup Hypolit a sociálně prohnaný, avšak naprosto nápaditý Osip - to jsou ve zkratce ústřední hledači svatého grálu. Honba za kopím osudu je svede na scestí, dožene je do extrémů, kdy šílí oni i lide kolem nich a procestují pěkný kousek světa. Stopáž je úmorná, ale herci jedou, křesla krásně ničí a kupodivu je to i žertovné. Hold Oděsa je místo divů a já nebyl bych hlupákem, tak si tam u Děribasovské ulice tu fotku na podušce z briliantů taky udělám.

Ach ta síla ruské ženy v ruské literatuře. Film není na ruského oscara, ale nemyslím si, že by udělal nějakou větší ostudu. Žively venkova drsného východu jsou ukázány v té nejjasnější podobě, stejně tak jako zkamenělá pustota konzervativního venkovana, který zapříčiní tolik smutku a nepochopení. Silný příběh, zejména ten knižní pokud mám věřit ohlasům.

Josef Abrahám a Libuška jsou navždy zhmotněny nejen v tomhle super bijáku. Tohle je prostě záležitost na zklidnění nervů a ty jeho monology mě bavily.

Dnes jsem zažil divácky pražský maraton, muzeum Franze Kafky, podíval jsem se na budovu českého rozhlasu a teď den doklepávám v hostelu s týpkem z Boloni v té nejatraktivnější části Strašnic, co je. Wicker man je z film z prostředí, které znám. Dlouho jsem takovy film vyhlížel a myslel jsem, že nikdo něco podobného neudělal. Tihleti se toho nebáli a nezůstal kámen na kameni. Pekelná pohanská troufalost, která dá zavzpomínat na staré časy biblických rituálů a rozlámaných kostí a tanců v rouše Adamově v kruhu staletých menhirů.