LEGACY

Nebudu lhát, jsem z toho docela na měkko. Animáky miluji, ale je pravda, že už jsem na fůru z nich tuze starý, a také jsem se už dostal do bodu, kdy mě neoblbnou ani staré dobré pixarovky, každopádně, zde jsem vkročil do starého neznáma, otevřel dlouho zavřené a užil si napůl scifi napůl prostě a jen klukovskou napínáčku, kde mě vše bavilo. Obrození starých dobrých filmů, kterých je dnes jako šafránu. Berlin-Praha RegioJet, dikec

This is from, this is from, this is from Matylda. Je to vcelku rozkošná a i poučná rozpravka o tom, co si dítě zaslouží a potřebuje. Na druhou stranu jsem byl velice nerad, že jsem musel snášet ohyzdný obličej nepříčetné a morálně kolabující školnice Agáty a její snahy upíct děti zaživa.

Byl jsem pozván do domu svého kamaráda s tím, že se mám připravit na pořádnou neotřelou zběsilou skandinávskou nakládačku se vším, co jsem u komedií neviděl. Jediná informace byla, že se pojede s metalovou kapelou do Norska, tudíž jsem automaticky naježil uši a byl mírně skeptický, to ze mě ale za pár chvilek oprchalo a no doprdele to, co severní satanisti zplodili za ďábla se mě doteď věřit nechce. Člověk skutečně od začátku umírá od vtipných satirických scén a mlátí do stolu a přitom spolu s kapelou amatérsky řve a hraje si na metalovýho bůžka. Bylo to přehnaná? Bylo to krásně pěkně krasopisně přehnaný, a právě proto, že se zde nikdo ničeho nedržel a nějaký konvence, morálka nebo filmová ústava se hodila za hlavu jsme se mohli pobavit jak už dlouho ne.

Pro anglické historické filmy mám slabost, navíc miluji ten jejich akcent, zde se kždopádně úplně nepřidám k valné hromadě. Samozřejmě neupírám historickou přesnost, kostými a další harampádí, které brávurně zvládli, nechci ani rýpat do skvělých herců, ale film v mých očích silně pokulhává ve srovnáním s Darkest Hour nebo třeba Kódem Enigmy. Zkrátka jsem se chvílemi nudil a to by se mě u oscarovky stávat úplně nemělo.

Boskovicky kino naslepo je fakticky bomba. Na začátku když na mě vybafli německý titulky a já usoudil, že nám v kině budou promítat německý film trochu jsem se leknul, každopádně netrvalo to ani 5 minut a já viděl, že se dívám na něco vyjímečného. Film si na nic nehraje, dělá si srandu, jak z lidí a jejich zaslepenosti tak i ze své vlastní země a jejich zvyklostech. Vše je zde trochu umocněné, ale celkový dojem je více než pozitivní a já se sám viděl jak se proháním prériemi novodobého německého venkova a splňuji si svůj dětský den. Vím, jistojistě, že na tento smělý unikát budu mile rád vzpomínat.

Pokud jsem měl vysoké vyhlídky na tuto novou pixarovku tak jsem je musel hned trochu srazit. V žádném případě se nejedná o jeden z hlavních nových tahounů klasického animovaného filmu. Za mě rozhodně vede třeba film V hlavě, je však fér dodat, že určité pasáže mě zde celkem rozmělnily a emočně to alespoň pro děti může být celkem roztomilá zkušenost.

Kombinace Rusů, Londýna, Aragorna a Frantíka ve filmu rejži, který je znám pro svou surovou náturu a explicitnost? Překvapivě to funguje a já přežil i ten dabing.

Film, na který si vzpomenete až budete na samotném dně. Zároveň je to však film, který vám dodá kuráž se vzepřít, vstát a zkusit ještě a ještě a ještě jednou - dokud to sakra nevyjde. Inspirativní a motivující příběh, který v člověku rezonuje ještě dlouho poté.

Veledílo české kinematografie. Pro mě jakožto člověka nastávající generace je život v tehdejším okupovaném Československu nepředstavitelný. Hrůznosti nacistického gestapa jsou dodnes zarážející a nám jen nezbývá se modlit, aby se historie v podobném duchu nějakým způsobem neopakovala. Všichni, co tuhle dobu přežili a mluví o tom, nebo ji zobrazují třeba v divadle nebo filmu chválím, protože je to velice pochmurná část naší země, která jsme si museli vytrpět. Chvála, že jedinou pohromou, co nás v současnosti sužuje je virus, to je v porovnání s útlakem a omezování všech lidských práv medíček.

Velikonoční nadílka.