LEGACY

Futuristické retro, které už v dnešní době působí spíše úsměvně, přesto dokáže často pobavit a poukázat na proměnlivost doby. Herecká smetánka a celkem oddychový tempo se přičiní o to, že člověk může dokonale vypnout a neřešit blbosti. Prostě umírněná verze českého Startreku, pro generace co byly uvězněni v totalitě.

Určitě de nejedná o světabornou pohádku, která by měla změnit špatné renomé štědrovečerních pohádek posledních let. Avšak zároveň se postavy dostanou do celkem zajímavých zvratů, které testují jejich charakter a je celkem lákavé sleeovat kdo se zachová jako padouch a kdo hledá vykoupení a spásu. V rámci toho, že v dnešní době prostě čeští filmaři neví jak slátat novou moderní a nefádni pohadku, musime hold vzít Sv. Petra s tim, že na nic víc se momentálně nezmůžeme. I tak musíme koukat na slibnou budoucnost, protože pořád je to krok vpřed oproti předchozím rokům.

Předvánoční romantika milovaná generací mojí mámy, která se mohla zbláznit z krásy Patricka Swayzeho a jeho mužných kadeří. Mě naopak uhranula logicky Demi, v angličtině je skvělý poslouchat černošský akcent od Whoopi a celkově je to docela roztomilý filmek, který když se objeví v televizi nepřepínám. Zároveň mě ale děj moc nestrhnul, pasáže s duchama mně přišli dost groteskní a dost věcí mě iritovalo. Takže byť oceňuji a chápu fakt, že se jedná o již kultovku, nebudu největším příznivcem, i když na druhou stranu filmy, právě ty filmy, co mám zafixované jako nejoblíbenější mnohdy poprvé vůbec nepřijmu. Třeba to bude i tento případ ... Lonely river flows, to the sea, to the sea ...

Brněnské podsvětí vyprodukovalo naprosto bezohlednou, ovšem důvtipnou scénu, kde Záviš rozhodně figuruje jako stálice. Můj nejlepší kámoš mě bere ve středu na Melodku na jeho koncert a vlastně se i těším, byť nejsem cílovka. Působí jako na obláčku, legrace je jádro všeho, ale muzikant je to kurva dobrý.

Menšík i Hanzlík jsou legendy českého filmy a tady znovu suveréně dokazují svoji velikost. Film mně byl doporučen vylečeným alkoholikem, který ovšem seděl znovu u piva, a tak  jsem se těšil na komornější a starší verzi Úsměvů smutných mužů. Bylo to ale něco trochu jiného a já se nudil. Zkrátka na dnešního diváka to bylo prostě málo surové a film si mě nezískal.

Dnes už jsem jednu recenzi psal během hektické Cambridge zkoušky a vzhledem k tomu, že jsem poslední část, tedy listening, dosti pokazil, potřeboval jsem se přesunout do jiného světa. Proto jsem dal i přednost před krvavým Napoleonem, byť je zrovna dnes symbolicky vzpomínka na bitvu u Slavkova. No Mononoke to nebyla, hlavou jsem se od zkoušky neodprostil a přestože jsou Japonci velmi kreativní, o animaci nemluvě, nějak mi unikaly souvislosti a nebavilo mě to, tak jak bych chtěl. Jsem ale i dost unavený, takže teď je na čase si odpočinout. Aspoň mám zase chuť na Murakamiho ale.

Cuaron je jedním z nejschopnějších a nejkreativnějších režisérů, který dokáže zvládnout natočit jakýkoliv žánr a nemusí si ani přečíst předlohu, jak tomu bylo v tomto případě. Tento dystopický svět, kde lidskost lidstva vymizela, migranti zaplavují svět a jsou loveni jako divoká zvěř, není zase tak vzdálený. Do toho různé frakce, politický motivy, svět je zde ve velkém nepořádku a pocitově film vyniká. To napětí a beznaděj neukázněnosti a zmaru najít kompromis mezi dvěma nesmiřitelnými světy je prostě filmem přeneseno brilantně a člověk se zavrtá do své kůže a nechce nechce tento scénář zažít.

Příprava na CPE je v plném proudu a tohle byla vcelku vkusná poklona jak paní Austin, tak tradičním gotickým hororům. Zprvu velmi nezáživný příběh, kde je každý do puntíku vyšnořený a mluví jak z učebnice, se brzy převrátilo v docela koukatelnou love story. Nakonec mě to pohltilo, herci se úlohy zhostili řekl bych na jedničku, jde za vidět, že se za nimi táhle šnůra divadelních a dobových představení a tohle je prostě úctihodná adaptace této velké spisovatelce, jenž si pořád musím teprve načíst.7/10

Zvrhlá, rošťácká komedie z hostelu Vagabond, která se bude v budoucnu pouštět znova a znova dokud ji neuvidí všichni kámoši. Takovýchto praštěných komedií je málo a najít je je sakra těžké. Zde je navíc příjemné obsazení a skvělej nápad. Ani se nebáli jít trochu do extrému. Příjemná chvilka, smál jsem se.

Naprostý, neústupný zvíře s neskutečnou mentalitou a cítěním, které z něho udělali superstár lezení. Je to skrytá osobnost Brna, stejně jako třeba Kostelecký. Člověk, co má v hlavě jednu jedinou věc, vše tomu podřídí a klade na sebe nároky, které mu dovolí být o level dál než běžný smrtelník a zdolat stěny, jenž jsou pokládány za nepřemožitelné. Ta jeho vizualizace, sebementoring, řev, dojetí, to jsou věci, které ukazují jak moc může pro někoho znamenat jeho liefestyle. Neskutečně mě nalákal se v tom Brně na nějaké Hudy stěně také ukázat, nikdy není pozdě, obzvláště v 27letech. Jo Nesbo by mohl vyprávět.