LEGACY

Film, který mi doporučila americká hikerka cestou z Killarney do Limericku. Sama zvládla Triple Crown a plánuje trek Grónskem, takové dobrodruhy mám rád a táhne mě to k nim. Mark André věděl, co v životě chce, obětoval tomu vše a byl si vědom toho, že jednoho dne může vše ztratit, přesto lezl dál. Pro ten adrenalin, pocit svobody, kdy víte, že vás to co děláte dostává do euforie, která je nenahraditelná a dělá život krásným. Vědět kým jsme je asi to nejkrásnější, co může být. Hory jsou nesmlouvavé, ale kdyby to bláznům jako je Alex, nebo Marc nedávalo vítr do plachet, přece by tam nechodili. Ty výhledy, východy slunce, stanování na stěně, být krůček od smrti, vědět a nezaváhat, to si potom člověk cení a užívá každé malé kafe, každou sprchu, každou chvilku s blízkými. Jinými slovy, nic nebere za samozřejmé.

Nejlepší filmek do stanu, když vám celý den prší a jste uvězněni na západním pobřeží Irska. Rewatch

Snímek, o kterém jsem ani nevěděl, že jde do kin. Jedná se o první kino během mého irského putování, příhodně ve velmi přírodně laděném Killarney. Člověk má celkem problémy zajít si za peníze do restaurace, a tak jsem klasicky jidlo oželel a za peníze si dal tříhodinovou native american bombu v pohodlí luxusního kina. Škoda, že se teď člověk vrací do nejhoršího hostelu v zemi a zitra zase do mokrého stanu. Herci fenomenální, do jednoho. Applaud.

Ohromně silný příběh, kde mě celou dobu trápil fakt, že jsem věděl o stratistiplném konci. Musím se přiznat, že oddání se divokosti přírody, kdy jde člověk bezhlavě do extrému až za hranu, je moje a už zítra začíná moje putování, kdy budu říjen-listopad stanovat na západním pobřeží deštivého a už asi i chladného Irska. Stopáž je tady zcela adekvátní, perfektně představila pouta mezi oběma horaly, jejich vztah k horám, lidem, i celoživotní snaze se přiblížit člověku, kterým chtějí být. Záběry z Alp jsou nadpozemské, značení tras jsem zažíval i já, kdy nás můj táta vzal poprvé do Fatry a ta představa pietně vzdát hold postavením horské chaty je prostě noblesní a hrozně inspirující. V Tatrách člověka v horkých chatách hned napadá jaké to asi je žít v oblacích, odpověď, zcela omračující, ale daň se platí s přirážkou. Každopádně lidi jsou různí, co je pro jednoho bláznovina, je pro druhého modla a žít a zemřít pro to, co milujete, v co věříte, v čem jste jako ryby ve vodě, kde na sobě necítíte tlak, to za to mnohdy stojí. Pietrova evoluce byla taková moje, no a z Bruna mám v sobě maličko taky - každopádně na rozdíl od něj mám tu rodinu, které mě drží daleko od myšlenek na strávení zimy někde mimo civilizaci. Však to byla má sestra, kdo mně film ukázal, bravo, kandidát na film roku jak vyšitý.

Chtěl jsem si namluvit, že si zapínám animák roku levelu Vaiany a ve stylu Raubíře Ralfa, ale ne bohužel. Animace je skvělá, ale moc mě to nevtáhlo. Mario je lepší jako hra na arkádech.

Strašný a ohavný čin, o kterém jsem si myslel, že jsem jej už dokázal úspěšně vytěsnil z paměti. Četl jsem si tento hrůzný akt před svým odletem do Liverpoolu v 2016 a nyní jsem se rozpomenul. Co vedlo malé kluky k vraždě je otázkou, co vraždě předcházelo je ale jasný důkaz o naprosto zkaženosti a zlobě, kterou v sobě měli. Liverpool má krásné centrum, historii spojenou s Beatles a fotbalem, je to ale rovněž místo kriminálních živlů, drog a no-go zón, takže bych si tentokrát před odletem raději zkontroloval statistiky.

Upřímně jsem šel do kina spíše kvůli ostatním, než že bych měl o tomto snímku jakékoliv vážné mínění. No a vize se částečně naplnila, tvůrci do postav automaticky nacpali všechny trendy anglicizmy a na povrch prosakují klasické průsery spojené se sociálními sítěmi, ale vlastně je to jako kriminálka dost poutavý, několik dějových rovin se parádně překrývá, hudba umocní tlak a zoufalství postav, no a vlastně to i celkem vhodně vykulminuje. Asi je to dobrý film pro střední školy, následky něčeho dosti nevinného se ukáží jako fatální, což tak je a strašně se mně líbilo, že je zde Anna vyzobrazena ne jako čistá oběť, ale zároveň jako siréna, která svádí, manipuluje a váže na sebe zvrhlíky sama. 7/10 - znovu už ne, ale kino fajn

Je tohle typický černý humor, kterým jsou ostrovy tak věhlasný? Je mě to asi jedno, tohle má šmrnc, postavy jsou skvěle zaseklé na konci světa na imaginárním zaprděném ostrově a správně jim hrabe. Vtipy jsou solidní, pojetí originální, dá se na to koukat, celkem chápu, že to může být pro Brity, nebo spíše Iry klasika, na kterou nostalgicky vzpomínají. S knězi je psina.

Včera jsem se sám vrátil z Žatecka, kde jsem spolu s ostatními brigádníky 23 dnů sklízel a česal chmel. Byl to zážitek na celý život, který stále stěží rozdýchávám a přes veškerou dřinu, pot, pivní přestřelky to byly právě ti lidé, kteří jsou ryzí zlato. Taková přátelství občas člověk nezažije za celý život, člověku se stýská už teď a lidé jsou prostě milý, laskavý a mě to otevřelo oči. Film jako takový se mi líbí hlavně díky lokacím než postavám, či ději. Na chmelnice muzikál patří, protože v té dlouhé časové bublině člověk ztrácí rozum, hrabe mu, ale s holkama celé dny prozpívá a prosměje. Takže pokud chcete něco pořádného zažít - jeďte na chmel - peníze bude jen bonus navíc, ale odměna bude spíše duševní. Nejkrásnější období a holky mě udělali nejšťastnějším - a to nic nebylo.

Po šesti letech, ale i tak tvůrci zachovali ducha předešlého filmu a absurditu scének vybrousili do pomyslného vrcholku. Smáli jsme se v kině doslova od první minuty a už nás nic nezastavilo, až si myslím, že jsme rušili ostatní. Ono to ale nešlo držet v sobě a zachovat etiketu, když vám tam lítají bišonci na dronech, sousedi strojí tu samou svatbu, Alibi mají pobočku v Marakeši, no a členové této společnosti jsou prostě odborníci v pravém slova smyslu. Škoda, že takovou komedii člověk objeví jednou za 3 roky, tohle je přesný důvod proč člověk na film jde. Jestli Phillipe a Elodie chtějí člověka na hodinu a půl rozveselit a poslat do kolen, u mě bodují na plné čáře. Merci a zítra na chmel do Loun.