LEGACY

Vlastně nevím jestli teď hodnotím samotný cyklus, nebo Arnolda jako takového se vším všudy. Po prvním dílu jsem byl nadšený, spousta odhodlání, nových faktů a i nahlédnutí do pozadí bodybuildingu. Každopádně jakmile se odklonil směrem k filmu, tak jsem si začínal uvědomovat, jak se z něj postupně stává opravdu namyšlený, sebestředný a mnohdy necitlivý všeuměl, který si usmyslí vše, co má ve své vizi. I dnes dokáže komentovat věci, kterým se nevěnuje, působí nabubřele když vykládá, že už v této a této disciplíně stal jedničkou a není nic co by nedokázal, ale když se podíváte na jeho profil, tak se vlastně jedná spíše o jedno velmi silné období super akčních hrdinů, které brzy skončilo. Vlastně jsem u něj nenašel ani nominaci na Oskara, takže co to ten plácal plácá - určitě dokázal všechno? .. Z druhé strany je ale jeho příběh působivý. Nedíval se doprava doleva a dokázal nemyslitelný věci - odhodlání a motivaci má a je to vidět. Já mám ale nějak strach až hrůzu z lidí jaké je on, z lidí, kteří jsou přehnaně sebevědomí a nemají v sobě zakódovaný pochyby. Pochyby jsou překážkou, když si chcete za něčím upřeně jít, Arnold je dost možná úspěšný právě proto, že pochyby nikdy neměl a mimo jeho cíl ho nic podřadného nezajímalo, pro mě jsou pochyby ale celkem důležitým faktorem, když se chystám něco okomentovat, nebo udělat rozhodnutí. On má v sobě prostě citát "Co tě nezabije, to tě posílí" a to mu stačí aby se kolem toho otáčel celý jeho vesmír. Byť legenda s ohromným charismem, tak je tahle legenda místy opravdu smutně tupá.

Naprosto zbytečný film, který jen bere čas dobrým hercům, jenž by se mohli objevit v něčem pořádným. Tohle ždímání HP bez špetky citu se mi nelíbí, stejně tak výměna Johnnyho Deppa, nebo hon na JK. Přesto všechno mě ve filmu potěšily alespoň efekty, ale postavy jsou plitké, s nikým nesympatizuji, ani nikomu nefandím.

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země.

Dostal jsem ke svým 27. narozeninám lístky na Světáky do brněnského divadla, kde to roztočí pan Isteník. Vůbec jsem netušil oč se jedná, a tak jsem si na předehřívanou pustil film, a ten mě navnadil. Bylo úsměvný sledovat starý páky za mlada, Praha pořád kouzelná, Pygmaliona mám rád, vtipy dobrý, film dobrý, herci jedna báseň.

Když něco děláš hodně ale hodně špatně, může se z toho vyklubat masterpiece. Tohle by mělo mít speciální kategorii na Oskarech, guilty pleasure jako hrom, kultovka při které se na jeviště hází lžíce, fans se převlékají a znají film nazpaměť. Je to jako kdyby děti ve školce neviděli jediný film, přesto měli za úkol natočit příběh. Jejich příběh by i tak byl lepší než The Room, ale napodobit ty reakce, střih, grimasy, nahodilé dialogy, Johnnyho úsměšky, nebo jeho angličtinu B1 - to prostě nejde. Vlastně je to směšný, že jsem se na dokoukání jednoho z nejhorších filmů těšil celou pracovní směnu. "You are tearing me apart, Lisa. Okay, Bye" Tohle budu pouštět všem v okolí - vlastně nevím jestli za trest, nebo aby prozřeli :DD

Když už člověka nebaví vypiplané animáky, miliónové marvelovky, netflixacké rychlokvašky, tak se náhodou dozví o tom, že v Praze je kino Balt, které zároveň organizuje festival Naruby uprostřed kanálů, kde se pořádné kanály promítají. Když už ale člověk přesycen, tak vlastně má chuť něco hodně nízkorozpočtového, nahodilého, zvráceného, ale zároveň nekompromisního vidět. Jde o to, že je to nevybíravý film, který paroduje sám sebe a svět filmu, dává divákovi pořádně zabrat, ale vlastně mu i ukáže jak jsme se za 40 let posunuli celkem doprdele. Já jsem rád viděl nějaké hajlování, nahotu, rasistické narážky, troufalé obtěžování a další pootevřené dveře tabu, která se dnes díky přecitlivosti zavřela. Další zastávka superstár všeho špatného - hvězdný The ROOM.

Právem kult a legenda, na kterou mě nalákal jeden jihoafrický učitel po odvyprávění docela nedávné dvojnásobné vraždy ve městě Svitávka. Vlastně jsem kdysi Twin Peaks zkusil, po pár minutách vypnul, ovšem hlodalo mě svědomí, pak je to oblíbená show frontmana kapely Bastille, takže jsem to zkusil znovu. Výsledek? Dechberoucí, strhující podívaná ospalého městečka, kde je každý ulítlý, kde je každý charakter, kde je každý potenciální pachatel, či hrdina. Děj je napínavý, jsou zde vynikající dialogy, začínají ztřeštělost podivnosti Lynchova kina, ale právě to činí tento seriál tak bohatý, trochu experimentální, ale to vylíčení bylo prostě na potlesk ve stoje. Agent Cooper s diktafonem, půvabná a zvídavá Audrey, bláznivý psychiatr, či Log Lady - to jsou všechno věci u vodopádu, které má generace dost možná prošvihla. Jsem tedy rád, že já jsem se k této přes 30 let staré náladovce dostal.

Úplně dokonalý film to není, ale Robbieho si vážím více a více jak pro jeho život, tak kariéru, tak sand-up, či morální postoje. Tento film mě připomněl Willa Huntinga a střet strnulé ignorance bezpáteřních normovačů se zaníceným nekomformním uvažováním nad tím co je to život, jak já do něj zapadám, jak jej mohu doplnit a mít rád. Parta mladých kluků, co je právě ve věku kdy se formují jejich charaktery a názory kdesi v tramtárii intru ukazuje bolestné selhání společnosti, pedantnosti a rodičovských nesplněných snů. Dnes se doufám už razí heslo, vyserte se kurva hodnotit své životy částkou na výplatní pásce, spíše zapracujte na tom, co vás sakra baví. Tomu se věnujte, to studujte, ať už jsou to práva, farmaření, či truhlařina. Pokud budete mít ve svém oboru jasno, budete tomu dávat všechno, budete se mít dobře po všech stránkách. Film člověka musí pohladit po duši, i kvůli své poetičnosti, snaze ji popularizovat O'Captain my captain .... proč nás tak emoční zničí i smrti fiktivní.

Vlastně mě včera z čistého nebe (oprava pekla) napadlo, že by mě mohlo Desperádo bavit. Asi jsem viděl nějaký kousky z televize a měl jsem asi chuť na svěží vánek z Mexika a nějakou krvavou štvanici. Když se člověk obrní vůči tarantinovskému vyvražďování a trochu bizarní pointě, může se tento film stát kultem. Já jej za kult považuji. Ta atmosféra, hudba, sombrera, tequily, kulisy a romantiku můžeme v jiných filmech hledat marně. Salma a Antonio jsou zatraceně sexy, jsem z nich úplně vedle - určitě film, který si ukládám a někdy si na něj ještě vzpomenu.

Divnosvět má své mouchy, je to trochu přitažený za vlasy, dalo by se diskutovat o genderu, ale to nejdůležitější je, že se z mého pohledu jedná o parádní a chytlavou podívanou, která by měla děcka bavit. Já jsem dokonce během sledování zapomněl na snídani, líbí se mě akce, dobrodružství, trochu jsem si vzpomněl na Zatačeno občas trakaře, či neanimovanou Cestu do středu země - a to já mám moc rád. No a film je celkem promyšlený, není nadutý, působí vlastně dost organizovaně a chytře. Je to zábava, ale plná metafor a aktuálních problémů, ke kterým já mám blízko, viz ekologie, či generační mezery v uvažování aneb střet tradicí s novou vlnou myšlení. Organické farmaření bez kdejákých fíglů a urychlovaču mi sem v dnešní době taky pěkně zapadlo. Zkrátka bych nečekal v žádném případě vlnu odporu vůči Disney, protože tohle bylo důstojné dílo a já děkuji za doporučení své sestře.