alonsanfan

Svět Tima Burtona mi postupem času a zhruba od Ďábelského holiče začíná připadat až příliš cizí, nezáživný, vyumělkovaný, burleskní, pitoreskní až pitomý, Ani všechny ty úžasné, nákladné počítačové triky a vizuální stylizace bohužel nedokáží zamaskovat tu prázdnotu, ty císařovy nové šaty, pod nimiž se skrývá nudná nahota. Na Timovu oblíbenkyni Helen jsem si už vypěstoval alergickou reakci a ani tradičně skvělý Johny to prostě všechno sám nezvládá uhrát. Zvláště, když hlavní hrdinka vypadá, jako kdyby ji před týdnem vykopali na polském katolickém hřbitově a hodila by se maximálně do nějakých upířích příběhů.

U tohoto muzikálu mě nemile překvapila skutečnost, že neobsahuje jedinou výraznou zapamatovatelnou melodii, což považuji za fatální selhání skladatelovo. Z postav vyčníval jen Sasha Baron Cohen coby nafrněný italský holič. John i Helen sice hráli a zpívali až do roztrhání těl, né nutně vždy svých vlastních, ale jejich muzikálové křepčení na plátně se mě bohužel příliš nedotýkalo.

Tento film mi objevil malířku Séraphine de Sentis. Bohužel jsem u něj vyčerpáním i nudou několikrát usnul, musel jsem přetáčet a hledat souvislosti a znovu se orientovat, čímž jsem přišel o filmové kouzlo i filmový dojem. Vyzdvihnout musím krásně francouzskou hudbu, která skvěle kolorovala celý film a významně přispívala k jeho náladě i vyznění a také představitelku hlavní role, která byla od skutečné malířky téměř k nerozeznání i nádherná francouzská krajina, ve které se celý film odehrával. Snímku bohužel chyběla určitá vnitřní dynamika i hlubší vykreslení postav a tísnivě na mne doléhala jeho zdlouhavost. Plynul prostě tak jako byla prostá jeho ústřední hrdinka, nicméně vyloženě zaujal jen pár momenty.

Výjimečnou látku dokáže Juraj Herz geniálně zpracovat. S pitomým scénářem plným stupidních hororových klišé se ovšem pracuje těžko. Řemeslně je film točen dobře, v zajímavých lokacích, s neokoukanými herce. Zoufale se však snaží vyčarovat hororovou atmosféru a občas se mu to i daří, nicméně veškerá světlá (míněno temná) místa zabíjí a do černé díry podprůměrnosti a stupidity strhává nekvalitní scénář, banální pointa příběhu, nelogičnosti. Ani ta trocha erotického dusna to nevytrhne.

Přestože podle názoru odborníků kriminalistů tenhle seriál nejvěrněji zobrazuje jejich každodenní práci, koukat se na to nedá, je to nuda k uzoufání, ba až k posrání. Žádný charismatický hrdina, kdepak jenom banda strejců v kostěných brýlých a vytahaných svetrech, sem tam nějakej zobák a občas alespoň sympatický padouch (třeba frajer Jirka Bartoška). I pouhá hodinová délka jednotlivých dílů zdá se být, řečeno s písní Ivetky Bartošové, nekonečnááááááá. Posledním hřebíčkem do pomyslné rakve je příšerná osmdesátková hudba Ládi Štaidla.

Echt true opravdický western, který jde až na samou dřeň žánru. Jasně vysoustružené postavy až westernově archetypální a přitom tepající životem. Vše dokonale dokreslují úžasné přírodní scenérie i hudba. Atmosféra jako řemen a skvělé herecké výkony od všech zúčastněných. Ústřední trojka je prostě božská!

Přestože jsem měl celý film neodbytný pocit, sakra tohle už jsem přece někde viděl a většinou zajímavěji natočené, přistoupil jsem na režisérovi, scénáristovi i všem dalším zúčastněným na hru, díváme se bez předsudků a nechal jsem na sebe film působit. Anthony Hopkins je pan herec, úžasný, démonický, ďábelský, i když pro mě asi navždy nesoucí cejch Hanibala Lectera, z kterého těžil i tentokrát. Jeho proměna v ďáblem posedlou bytost zkrátka nepůsobí tak úderně, jako kdyby byl angažován jiný herec jeho generace bez cejchu šílence. Scénář mu bohužel také nedal větší příležitost hrát na diváky své mistrovství a tak bohužel nemohl zazářit na plný výkon. Film byl krásně zasazen mezi italské památky.

Originální anglický název filmu okamžitě evokuje obsahem i titulem podobnou píseň Bonie Tyler, do mé paměti ovšem dokolane vrytou v cover parodii od skupiny Hura Torpedo http://www.youtube.com/watch?v=ysUjYAi0WcQ v obsazení, zpěv, elektrická kytara, mrazák, sporák a železný stojan.___Zajímavý skorodokument o vášnivém vztahu dvou slavných básníků, sžírající touze, setkání s genialitou a zrodem legendy. Co všechno lze udělat z lásky a pro lásku a jak často ty největší lásky prostě nemohou dosáhnout šťastného naplnění a sestávají se většinou jen z několika málo úžasných momentů. Inspirativní snímek dokazující herecké mistrovství a suverenitu mladičkého Leonarda DiCapria. Pro mě spolus filmem Co žere Gilberta Grapea http://www.csfd.cz/film/4099-co-zere-gilberta-grapea/ rozhodně vrchol jeho hereckého umění.

Co bylo na filmu opravu šílené byl snad jen smích Jana Třísky, který je skutečně velmi těžce popsatelný, možná stejně jako smích Mozartův. Film trpěl určitou nejasností, neurčitostí či nedotažeností, příběhu i vlastních záměrů tvůrců. Pouze částečně vycházel z E. A. Poea (Metoda Dr. Téra a Péra aneb blázinec na ruby). Poněkud mimoidně působila milostná romantická vložka, která se v předloze vůbec nevyskytuje.

Zcela přehlcen předsudky ohledně venkovské i homosexuální roviny příběhu, hlavního herce, ukotveného ve škatulce, to je ten co hraje ty blbce, jsem přistupoval k tomuto filmu. Ovšem Bohdan Sláma mě svým výtvorem téměř dokonale odzbrojil. Ze snímku na mě přímo čišela lidskost, víra v mezilidské vztahy a sílu odpuštění. Vztahy působily maximálně reálně a zároveň jsem oceňoval citlivost zpracování celého tématu. Film hodnotím jako hluboce lidský a citlivý, s pozitivním poselstvím, zajímavě vykreslující vztahy a Pavla Lušku od nyní považuji za Pana herce.