Adalbert

Můj oblíbenec Christopher Nolan se svým novým počinem Oppenheimer opět předvedl audiovizuální působivé dílo, které by rozhodně mělo být shlédnuto v kině, aby si divák mohl vychutnat efekt tohoto snímku plnými doušky. Jednotlivé obrazy a pro Nolana tolik typický sound design nechají diváka proniknout hluboko do psychiky Roberta Oppenheimera, kterého opravdu mistrně ztvárňuje Cillian Murphy. Za jediné minus považuji určitou vleklost a zdlouhavost některých zejména dialogových pasáží, kdy mám jako divák pocit, že se snímek neustále rozjíždí, ale nedokáže udržet napětí. Ohromné ​​množství jmen a postav mizí stejně rychle, jako se objevili, což přispívá k tomu, že se ne každý divák do světa Oppenheimera pořádně dostane. V mém případě se to však podařilo a snímek mě dokázal na těch správných místech rozesmát, vyvolal ve mně nepříjemné pocity i strach. Každý, kdo se cítí na tuto emocionální jízdu na horské dráze, by si tento temný životopisný thriller o americkém Prométheovi neměl nechat ujít.

Po třech létech jsme se dočkali pokračování dobrodružství malé Angely, za což jsem moc rád, neboť v době vánoční bývám jakožto divák poněkud naměkko, a proto mi bylo líto, že nedošlo k uspokojivému rozuzlení osudu tatínka Limerickské rodinky. A věru, že nejsem zklamaný! Silnější příběh, který do jisté míry postrádal první příběh o odcizení Ježíška, zde konečně dostává prostor. Neděje se však v neprospěch edukativně-morálního poselství, což velmi cením. Krása animace i hudby zůstala zachována! I wish..., I wish..., I wish...!

Od Angela's Christmas jsem očekával, že se bude jednat o uspěchanou mainstreamově pojatou jednohubku, kterou spíše zaplácnu filmově rozjetý večer. A ejhle, na stůl jsem dostal příjemně vyladěnou niterní záležitost, která je sice do jisté míry přeslazená, nicméně vede člověka k zamyšlení trochu jiným způsobem než "klišoidně" pojaté morální apely na to, jak máme prožívat Vánoce. Snímek nemá příliš silný příběh. O tom to ale ani není. Zde se však jednoznačně jedná o předání „message“, zastavení se a zamyšlení, což se povedlo na výbornou. Celý dojem potrhuje úžasná hudba.

A je to tu! Horský duch a ochránce hor Krakonoš / Rübezahl / Liczyrzepa se dočkal nového, avšak poměrně konzervativního zpracování v podobě nenásilné koprodukční pohádky Petera Bebjaka, která si odbyla svoji premiéru na Boží hod roku 2022. Po Posledním závodu zpracovává Krakonošovo tajemství další krkonošskou tematiku tohoto roku, jež se propsala do mainstreamové filmové produkce a dokazuje tím, že potenciál (nejen) těchto magických hor ještě zcela nebyl vyčerpán. Oceňuji zasazení příběhu do historického rámce 19. století, který byl zvládnut i z hlediska výpravy (např. stojatý límec typický zejména pro druhou polovinu 19. století). Z hereckých výkonů bych vyzdvihl zejména Ondřeje Sokola (nikoliv sojku) jakožto posedlého vědce Jiráčka, v němž se mohl kdekdo z mladších publikování chtivých vědců najít, ale také uvěřitelného Jakuba Prachaře coby hamižníka Štěpána, jenž nostalgicky odkazuje na starého známého Trautenberka, kterého ztvárnil dědeček Jakuba Prachaře, Ilja Prachař. David Švehlík svým výkonem ztělesnil pozici snímku na poli mezi konkurenčními pohádkami: Nemusím přeřvávat ostatní a předvádět rádoby dynamické fancy záběry na GoPro, ale můžu zároveň podat klidný a poměrně kvalitní výkon, který neleze na nervy. Centrální teze je sice poměrně otřepaná, ale proč si ji tu a tam nezopakovat: „Ti, kdo chtějí všechno, nedostanou nic.“

Zhlédnuto v rámci AFO 2022: Dokument britské režisérky Catherine Gale mapuje „inside story“ o vývoji vakcín proti koronaviru SARS-CoV-2 a to již od chvíle, kdy čínský virolog George Fu Gao odhalil a se svým týmem později celému světu oznámil výskyt plicního onemocnění neznámého původu. Stále stoupající pravděpodobnost propuknutí pandemie je výstrahou a zároveň výzvou pro vědecké týmy, jejímž cílem se stane jediné, a sice vyvinout vakcínu, která nebude riziková, ale zároveň dostatečně funkční. Do čela tohoto závodu o první úspěšnou vakcínu se postaví celkem pět týmů. Divákovi je formou rozhovorů, záběrů z pracovišť i atraktivní grafikou srozumitelně přiblížen proces vývoje jednotlivých typů vakcín. Osobně se mi líbilo, že se film nevyhýbal roli médií a politiky při vývoji takovéto vakcíny, ale zároveň nepůsobil politicky agitačně.

Jak zpívá punková kapela The Fialky ve své písni Kreju ti záda: „V kulisách Krkonoš, se tenhle příběh stal, o tom jak kamarád, věrně při druhým stál.“ Poslední závod vypráví dnes již legendární příběh o neobyčejném přátelství mezi krkonošskými běžkaři, kteří bojují pod tíhou vyostřených česko-německých vztahů nejen o svoji sportovní čest, ale rovněž o pověst celého národa, respektive o to, zdali budou Krkonoše české či německé. I tyto v tehdejší době velice vážné a vyhrocené spory však nedokázaly zastřít to, že přátelství mezi sportovci a láska k horám může spojovat. To dokazuje i dějová linie z roku 1959 a pro mě do té doby ještě poměrně neznámý osud Emericha Ratha. Přiznám se, že jako rodilý Krkonošák jsem v kině doslova hltal každou minutu tohoto dlouho připravovaného snímku. Uznávám, že na diváka, který si zrovna přímo nelibuje v historických sportovně laděných dramatech, nemusí snímek zapůsobit až tak intenzivně. Nicméně závěrečný boj o život protagonisty Hanče a jeho přítele Vrbaty je natočen velice dynamicky s působivými zvukovými efekty a velice dobře provedenými střihy. Z kina jsem odcházel naplněn a jsem rád, že snímek snad pozvedne zájem nejen o běh na lyžích a historii Krkonoš, ale také podpoří turismus a zájem o místa, kde vládne pán hor. Na viděnou u mohyly Hanče a Vrbaty!